Peru si označení latinskoamerický tygr zaslouží

Aby státy Pacifické aliance obstály v konkurenci, vyvinuly obdivuhodné integrační úsilí. O jejich ekonomickém potenciálu, významu neformálních kontaktů v podnikání, dosud opomíjených příležitostech, ale hlavně o Peru a caracaském metru jsme hovořili s poradkyní předsedy Mezinárodní obchodní komory ČR Janou Gutiérrez Chvalkovskou.

O Tichomořské alianci (Alianza del Pacífico – AP) panovalo ještě před třemi lety v českých podnikatelských kruzích jen chabé povědomí. V současné době již představuje zejména v oblasti daňové a podpory exportu ambicióznější uskupení, než je Evropská unie. Které země ji tvoří a proč přitahuje takovou pozornost?

Jejími členy je čtveřice latinskoamerických zemí: Mexiko, Peru, Kolumbie a Chile. Uskupení v současnosti představuje osmou největší ekonomiku světa a je druhé podle ekonomického růstu. Jeho cílem je ustavení absolutní zóny volného obchodu, která aktuálně zahrnuje devadesát procent položek. Pro Českou republiku je zajímavé, že to jsou liberální, otevřené ekonomiky, jejichž vlády podporují zahraniční investice a obchodní výměnu.

Zaujalo mě, jak rychle se členové AP oproti jiným zájmovým skupinám dohodli na společných aktivitách. Konkrétně třeba Peru a Mexiko na komplementaci produkčních cyklů sezonního ovoce, které pak mohou nabízet celoročně. Nebo na společných obchodních zastoupeních. Kde již fungují?

Společné kanceláře sdílené zástupci jednotlivých národních proexportních agentur již působí v Turecku, Maroku a Indii a v Ghaně bylo otevřeno první společné velvyslanectví.

Peruánská ekonomika roste z jihoamerických zemí nejrychleji

Čím si podle vašeho názoru vysloužilo Peru označení latinskoamerický tygr?

Peruánská vláda liberalizovala dovozní a vývozní režim a podporuje investice a rozvoj obchodní výměny. Úspory z let 2006 až 2008 a 2011, které vygenerovaly vysoké ceny komodit, uvážlivě investuje především do budování infrastruktury a splácení veřejného dluhu. Země, jejíž HDP se za poslední desetiletí ztrojnásobil, si udržuje na jihoamerické poměry velmi nízkou inflaci, mezi jedním až třemi procenty ročně. Její politika sklízí ovoce. Ještě před patnácti lety žila nadpoloviční většina obyvatel Peru na hranici bídy, nyní jich je pouze 26 procent.

Předloni rostla peruánská ekonomika nejrychleji ze všech zemí Jižní Ameriky. Hrubý domácí produkt stoupl o 6,3 procenta a ekonomika nezpomalila ani loni. Opravdu se za těmito výsledky skrývá jen dobrá ekonomická politika vlády?

Nejen. Peru a Kolumbie mají výhodu, že se odrážejí z nižší úrovně zájmu zahraničních investorů, který po léta přednostně přitahovali větší sousedé.

Obě země nemají z hlediska bezpečnosti zrovna dobrou pověst, i když podle statistik jsou nejnebezpečnější Honduras, Salvador a Guatemala. Jak je to ve skutečnosti?

Něco pravdy na tom je v některých venkovských oblastech Kolumbie, ale v Peru je situace již klidná a stabilizovaná.

Podnikatelskou komunitu v Peru jste poznala osobně. Co byste poradila firmám, které tam chtějí exportovat?

Především nepodcenit přípravu a nevzdávat se hned po prvním neúspěšném pokusu. Vyhledat kvalitního místního distributora, prověřit si ho předem a kontrolovat ho i během spolupráce. Investice do místního zástupce sice trochu sníží marži, ale usnadní fungování na trhu. Tamější spolupracovník pomůže orientovat se v džungli právních předpisů a rodinných a společenských vztahů. Ale co bych velmi nedoporučovala, je zakládat tam hned pobočku. Firma by ji tam měla založit až tehdy, když bude v teritoriu dovozně silná.

Investice do místního zástupce sice trochu sníží marži, ale usnadní fungování na trhu.

Opatrnost není nedůvěřivost

Jak si lze co nejspolehlivěji „proklepnout“ partnera, co umí a jak kvalitní má kontakty?

Požádat o jeho profesní životopis s tím, že je to u nás běžná praxe. Podle něj si poměrně snadno uděláte názor, jak hodnotné kontakty by mohl mít.

Renomované univerzity v jihoamerických zemích si o svých absolventech vedou poměrně spolehlivé databáze. Takovou referenci si může každý vyhledat na internetu sám nebo o tuto službu požádat ambasádu či zastoupení MPO/CzechTrade. V provinciích je situace jiná, tam musí nasbírat reference v místním prostředí. Rozhodně neprohloupíte, když si ještě zcela nezávisle necháte vypracovat analýzu potenciálu svého produktu na trhu a budete situaci na něm pravidelně prověřovat.

Na co nejvíc dá při výběru obchodního partnera peruánská strana?

Na osobní reference. V Peru byli Češi vždy silní prostřednictvím naší geologické služby, přírodovědců, geografů a odborníků na tropické zemědělství. Za léta si vybudovali řadu osobních kontaktů, na něž lze navázat také obchodně. Firma, která tam bude startovat s jejich doporučením, bude mít větší manévrovací prostor.

Peru má sice velké nerostné bohatství, ale zatím patří mezi málo industrializované země. Takže pro české strojírenství to ještě není země zaslíbená. V jakých oborech by se tam mohly naše firmy uplatnit již nyní?

 V oblasti strojů a zařízení pro zemědělskou produkci a potravinářství, chovu ryb, například pstruhů, veterinárních přípravků, energetiky, konkrétně při stavbě bioplynových stanic, větrné a solární energetiky, specializovaného softwaru pro komunikaci, lokalizovaného do španělštiny nebo portugalštiny, luxusního zboží, sportovního vybavení pro vysokohorskou turistiku nebo v technologiích pro rekultivaci po průmyslovém znečištění. V tomto oboru lze uspět u subjektů v těžebním průmyslu, které jsou za znečištění pokutovány. Municipality tento problém díky benevolentní legislativě tolik netrápí.

Byznys s vyšší marží se dělá spíš tam, kde stabilita není.

Neopomínejme Venezuelu

Jedním z latinskoamerických států, v němž žila poměrně početná česká komunita, byla do nástupu Huga Cháveze k moci Venezuela. To se promítalo i do čilých obchodních vztahů. Jak ovlivnila tamější politická nestabilita chování našich firem?

Byznys s vyšší marží se dělá spíš tam, kde stabilita není – nicméně musí se to umět. České firmy se dokázaly prosadit na trzích středoasijských autoritářských režimů a není třeba zavrhovat ani zatím poněkud nestabilní země v Jižní Americe. Například v Caracasu bychom mohli rekonstruovat metro, technologicky podobné, jako je naše. Firmy, které by tam chtěly vyvážet, by mohly obohatit svou nabídku o opravy strojů a dopravních prostředků, o dodávku automatů na lístky apod. Ve finále by možná byly konkurenceschopnější než čínské. Venezuelský velvyslanec, který v bývalém Československu vystudoval Vysokou školu dopravní v Žilině, by mohl mít pro podobné aktivity po- chopení. Na druhou stranu, obchod s Venezuelou je daleko těžší pojistit či zafinancovat, proto rozhodně není pro každého.