Quo vadis, český strojaři?

V době mezi světovými válkami patřilo Československo mezi deset nejvýznamnějších strojírenských zemí světa. Jakkoli se touto charakteristikou již nelze těšit, strojírenství je pro nás nadále oborem, který táhne zaměstnanost a prosperitu celého státu. Z tradic se však nedá žít věčně. Nyní stojíme na rozcestí a před námi je úkol zvolit další směr. Berme to jako dobrou zprávu. Znamená totiž, že zatím ještě máme na výběr.

Kvalitní strojírenský základ spojený s kreativitou je sice naší výhodou, ale rychle ubývá. Ze škol vycházejí absolventi, kteří jsou praxí a realitou trhu nedotčeni. Za strojírenský titul nezřídka očekávají značné ohodnocení, ale pro firmu jsou ve skutečnosti poměrně dlouho po nástupu jen nákladem. Výdaje na vysoké školství přitom u nás ve srovnání s Evropou dosahují nadstandardních hodnot. Přesto nám neprodukuje studenty, kteří by byli pro naši ekonomiku rychlým přínosem. Systémové propojení vzdělávání a výzkumu s průmyslovou praxí je již dlouho bolestivým místem, které nás v konkurenceschopnosti reálně oslabuje.

Pociťují to zvláště menší či střední podniky. Mají-li se totiž v tvrdé konkurenci úspěšně prosadit, je u nich tlak na efektivitu každodenních procesů výrazně vyšší než třeba u nadnárodních korporací. V oborovém srovnání na tom však ty strojírenské nejsou tak zle. Na rozdíl třeba od stavebnictví disponují mnohonásobně vyšším exportním potenciálem.

S armádou právníků a ekonomů solidní průmyslové zázemí nevybudujeme

Strojírenství obecně je nicméně vysoce konkurenční obor, denně se v něm bojuje o zakázky. Ke své škodě však u nás často odvádíme jen hrubou práci a svým evropským partnerům necháme slíznout smetanu. Ti do našich polotovarů zabudují jemnou mechaniku, případně elektroniku, a s velkou přidanou hodnotou pak dobře prodají.

Proto je klíčové, aby i naše firmy začaly dotahovat výrobky do finálních fází a prodávaly s vysokou přidanou hodnotou. Jen tak budou mít prostředky na výzkum, vývoj a pořizování nových technologií. Ruku v ruce s tím musí jít ale dobře cílené vzdělání a růst společenské prestiže strojírenství.

Kondice strojařů totiž není příliš růžová. Odcházejí staří zkušení odborníci a mladší generace nemají hlad po strojírenském umu. Společnost je naladěna humanitně. S armádou právníků, ekonomů a úředníků však solidní průmyslové zázemí nevybudujeme.

Za poslední tři roky se k nám nikdo nepřišel zeptat na práci konstruktéra ani obráběče či svářeče. Zato máme plnou databázi poptávek na kancelářskou práci.

Dovolím si uvést vlastní příklad. Naše strojírenská firma Audacio dnes těží z před lety přijaté strategie. Vydali jsme se cestou specializace, která byla, nepopírám, místy trnitá, ale dnes díky ní nečelíme ve většině divizí extrémním konkurenčním tlakům stovek jiných, často asijských výrobců. Neznamená to však, že jsme bezpečně za vodou. Trh se vyvíjí rychle a požadavky odběratelů prudce rostou. Na kvalitu, kreativitu, produktivitu i na profesionální servis.

Kvalitní pracovníky však hledáme těžko. Za poslední tři roky se k nám nikdo nepřišel zeptat na práci konstruktéra ani obráběče či svářeče. Zato máme plnou databázi poptávek na kancelářskou práci.