Indie je o hledání rovnováhy v životě i v podnikání

Před rokem touto dobou měla za sebou naše indická pobočka první plný rok provozu. Létal jsem tam každý měsíc a k tomu jsme ještě měli na místě našeho zkušeného českého manažera. Tenkrát jsme právě dokončili velkou stavbu pro tchajwanského dodavatele součástek pro Apple, která nás stála hodně úsilí a náš indický tým ji sotva zvládl i přes intenzivní podporu českých kolegů. Před rokem touto dobou bych si ani ve snu nepředstavil, že dnes již sedm měsíců bude naše indická pobočka fungovat a růst bez jakéhokoliv dohledu a pomoci z Evropy kromě komunikace přes Teams a WhatsApp. Covid nám nedal na výběr a díky tomu jsme se posunuli dál.

Osm let se učíme v Indii podnikat

Náš podnikatelský příběh v Indii se začal rodit před osmi lety. Stalo se tak velkou náhodou poté, co jsme na Mezinárodním strojírenském veletrhu v Brně potkali pana C. S. Prakashe (v té době malého podnikatele z Bengalúru, dnes honorárního konzula ČR), který nám svým entuziasmem vlastně ani nedal jinou možnost než v Indii začít dělat byznys.

Prvních pár let jsme si mysleli, že se nám na tamním trhu podaří prosadit skrze partnera, kterého vše naučíme, a pak to budeme jen řídit zpovzdálí. Nepodařilo se. A ani neznám žádnou západní firmu, které tento model zafungoval. I když mít joint venture s Evropanem je snem snad každého indického byznysmena (a navrhne vám to již na první schůzce), většinou to nebývá úspěšné.

My jsme za těch pár let partnerského modelu dobře osobně poznali trh, navázali kontakty a zrealizovali několik projektů, ale nemělo to potřebnou dynamiku. Pro našeho partnera jsme vyškolili několik obchodníků, kteří pak vždycky za pár měsíců prchli a už jsme je nikdy neviděli. Dostali jsme se tedy do situace, kdy jsme již do našeho indického podnikání investovali poměrně hodně peněz, ale zisk z těchto našich aktivit byl minimální.

Založit pobočku a stát se „místními“

Měli jsme na výběr: buď tento projekt stopnout a do Indie jezdit jen jako turisté, nebo tam založit pobočku a jít do toho naplno. Rozhodli jsme se pro druhou variantu a důvodem nebyl jen obrovský potenciál, který jsme tam pro náš byznys viděli. Indii jsme si totiž zamilovali a věřili jsme, že ji doopravdy poznáme jen tehdy, když tam budeme podnikat a do jisté míry se staneme místními. To se nám brzy potvrdilo, protože zajímavých zážitků máme již mnoho. Nicméně to také mělo velký vliv na náš obchod – najednou jsme nebyli jen ta evropská firma, která přijela Indům něco prodat, ale byli jsme jedni z nich, místní zaměstnavatel, a naši zákazníci pochopili, že tam chceme zůstat dlouhodobě.

Od rozhodnutí založit pobočku do rozběhnutí výroby uběhlo půl roku. V Indii musíme my Evropané u všech plánů počítat s nejdelším možným termínem a ten často ještě zdvojnásobit. I když třeba tyto administrativní procesy se i díky covidu zrychlily a dnes jde vše vyřídit on-line.

Indii nezměníte

Na začátku jsme měli představu, že tam budeme pracovat naším západním způsobem a vše půjde rychle a hladce. Brzo jsme prozřeli. Indii prostě nezměníte. I když jejich provoz může vypadat na první pohled jako naprostý chaos, po nějaké době poznáte, že má svůj řád a zvyklosti. Přestože jsou často pro nás nelogické.

Podnikání v Indii je právě o tomto hledání rovnováhy. Na jedné straně akceptovat indické způsoby a na druhé se nespokojit s tím, že to nejde udělat jinak (a rychleji). Pokud se vám nepovede to první a bude vás stresovat, že nic nejde podle vašich představ, tak se z Indie zblázníte. Pokud se ale naopak úplně přizpůsobíte, ztratíte přednosti evropské firmy, stanete se pouze jednou z milionu dalších indických a (často neefektivních) podniků. Není to vůbec jednoduché. Ale kdyby bylo, už by tam byli všichni vaši konkurenti.

Vyškolili jsme Indy a do Indie poslali své lidi

Nám se hned na začátku podařilo najmout dva pracovité mladé techniky, kteří se stali našimi prvními indickými zaměstnanci. Nábor v Indii není jednoduchý, když se vám na inzerát přihlásí 4000 kandidátů. Ale pro české podnikatele je to v mnoha ohledech vcelku příjemná změna.

My jsme asi měli hned na začátku šťastnou ruku a po krátké praxi v Indii pod dohledem evropských kolegů jsme Dineshe a Imtiyaze poslali na tři měsíce do Česka. Pro ně to bylo poprvé, co vycestovali z Indie, a věřím, že od té doby již jejich život nikdy nebyl stejný. Do jejich zaškolení jsme investovali hodně peněz, ale ukázalo se to pro náš úspěch jako klíčové. Kluci se totiž nejenom stali velmi zkušenými odborníky na naše produkty, ale hlavně pochopili českou a firemní kulturu.

Následně jsme k nim do Indie vyslali našeho nejzkušenějšího projektového manažera, který sice neuměl perfektně anglicky, ale výborně znal naše vysoké standardy. Tonda létal do Indie na měsíční turnusy a pak vždycky na týden zpět za svou rodinou. Měl jsem velké obavy, jak zvládne indický kulturní šok. O to více mne překvapilo, když jsem za ním po měsíci přiletěl a Tonda chodil do práce pěšky, po cestě si koupil v místním obchůdku snídani a v pouliční prádelně si vyzvedl své čisté prádlo. Za rok, který tam strávil, zhubl patnáct kilo a jsem si jistý, že až bude mít vnoučata, bude jim mít co vyprávět.

Několika našim českým kolegům jsme takto změnili pohled na život, když poznali jiný svět. A našim indickým kolegům měníme životy úplně. Z Dineshe se stal obchodní ředitel, jeho mzda se během tří let zčtyřnásobila, a když přišla korona a Dinesh se potřeboval dostat z Česka zpět do Indie, koupili jsme mu letenku v business třídě Emirates. Imtiyaz zase vede výrobu, a když jednáme o výběru našich zaměstnanců, sám mi vždy popisuje, kteří mají blízko k naší/jeho evropské mentalitě a způsobu práce. Tato oboustranná, časově náročná kulturní adaptace se nám mnohonásobně vrátila v současné situaci, kdy již naše pobočka funguje naprosto samostatně a roste.

Rychlý zisk nečekejte, ale hodně se naučíte

Podnikat v Indii není zdaleka o tom, jaký obrat a zisk tam můžete vytvořit. Ano, byznysový potenciál má tento trh v podstatě nekonečný, a pokud začnete dnes, nejspíš budete mít za pár let náskok oproti svým evropským konkurentům, kteří tam dozajista také přijdou.

Pro mne však mají tyto zkušenosti ještě významně hodnotnější přesah. Je to neskutečné intelektuální dobrodružství, které vás dostane do situací, v nichž se mnoho naučíte. Když zvládnete rozjet byznys v Indii, tak proč byste pak neuspěli například v Americe? Pokud vytrváte a věnujete té nádherné zemi hodně pozornosti, nejspíš uspějete na jednom z nejvíce konkurenceschopných trhů na světě a výrazně vám to zvedne sebevědomí a další apetit. My teď například realizujeme velkou zakázku do Nigérie, kterou zobchodoval a řídí náš indický tým, i když výroba probíhá v Česku.

A pak jsou tu zážitky, které vás naopak uskromní a doslova posadí na zem. Jako když měl v době celonárodní karantény náš dealer potíže na zakázce v Čennaí (Chennai) a kromě nákladní přepravy byl zákaz cestování osob mezi jednotlivými svazovými státy. Imtiyaz mi toto volal a já si v duchu říkal, že to nemáme jak vyřešit. Pokud bychom tam poslali našeho člověka, musel by jít do čtrnáctidenní karantény, ale zakázka měla být hotová za tři dny. On měl však pro mě rovnou řešení, chtěl si to jen nechat schválit. Náš montér tak jel deset hodin na korbě náklaďáku, aby se vyhnul kontrolám. Pak dva dny pracoval na stavbě, přespával tam v utajení a poté stejným způsobem cestoval zpět.

Pro většinu Evropanů naprosto nepředstavitelná věc. Naše komfortní zóna je prostě úplně jinde a většinou z ní odmítáme vystoupit. Navíc by nás toto řešení nejspíš ani nenapadlo. Indové ale umí mistrně improvizovat, a i když je to někdy na škodu, často je tato schopnost i velkým přínosem. Ne náhodou obsahuje hindština unikátní slovo „jugaad“ – inovaci, která vznikne při kreativním využití zdrojů a obcházení pravidel. Já jen doufám, že až se za pár měsíců znovu dostanu do Indie, budou naše produkty a fabrika stále srovnatelné s těmi v Evropě a nebude to úplný „jugaad“.

Text: Jan Musil

Foto: archiv LIKO-Su