Chystá se soumrak automobilek?

Text Roman Chlupatý Foto Archiv CH. Olbricha Publikováno
thumbnail Čína thumbnail Japonsko thumbnail Jižní Korea

„Moderní technologie mění náš vztah k mobilitě, a tím i k vlastnictví osobního vozu. Ten se napříště stane pro mnohé spotřebitele v rozvinutém světě jen jedním ze spektra dopravních prostředků, které je dostanou z bodu A do bodu B. Tito lidé nebudou řešit, jaké auto si koupit, ale jak dostupné prostředky nakombinovat tak, aby se na místo určení dostali co nejrychleji, nejpohodlněji a nebo třeba nejekologičtěji,“ předpovídá manažer akciového fondu ve společnosti Gutmann Christoph Olbrich. Soumrak automobilek to ale neznamená.

Dojde k zemětřesení?

Finance, energetika a mnohé další sektory procházejí zásadními změnami. Od základu se mění obchodní modely, tradiční lídři ztrácejí pozice. Platí to i o automobilovém průmyslu?

Autoprůmysl do zmíněné skupiny zcela určitě patří, prochází totiž významnými změnami. Jsou nicméně mnohem pomalejší, než by se mohlo někdy zdát nebo než je někteří lidé čekají. Tento sektor totiž pracuje s mnohem delšími vývojovými a inovačními cykly než kupříkladu sektor spotřební elektroniky, kde jsme zvyklí na cykly trvající jen několik málo let. V poslední době jsme se tak dočkali jistých novinek souvisejících s nastartovanými trendy, například elektromobility nebo testů samořídících aut se solidními výsledky. Podle mě to ale bude trvat léta, než tyto věci skutečně sektor změní.

Bude na konci této cesty sektor autovýrobců k nepoznání, nebo čekáte, že současné příležitosti a výzvy způsobí evoluční, nikoli revoluční změnu, a k zemětřesení tak nedojde?

Víte, jednou věcí jsou změny v samotném autosektoru, druhou, neméně důležitou, je měnící se vnímání celé mobility. Obecně řečeno, čekám, že se z A do B budeme v budoucnu dostávat jinak a že k tomu budeme používat jiné nástroje. Tento trend přitom překračuje hranice samotného sektoru, ale zároveň se ho bezesporu významně dotýká. Nemyslím si ale, že by automobilky byly v ohrožení. Většina má solidní strategii, s jejíž pomocí by se jim mělo povést se s nastartovanými změnami vyrovnat. Navíc je třeba si uvědomit i to, že poptávka po mobilitě narůstá a auto bude vždy jednou z možných odpovědí, jak ji uspokojit. Platí to ostatně i o mnohých rychle rostoucích trzích, kde se bez auta neobejdete.

Trendů, které mění podobu aut, a tím celého sektoru, je i tak celá řada. Goldman Sachs jich nedávno v hojně citované analýze napočítal hned sedm: elektromobilita, nástup nových materiálů, autonomní vozy, rostoucí význam megadodavatelů, nástup nových hráčů, auta napojená na síť a rostoucí význam rozvíjejících se trhů. Které řadíte mezi nejpodstatnější?

To je teď velmi těžké říct. Takříkajíc na stole je mnoho zajímavých věcí, o nichž se dá jen spekulovat. Příkladem je elektřina: nahradí spalovací motor, nebo jen doplní stávající nabídku? A jak rychle případně ke změnám právě v této oblasti bude docházet? Mně možná i proto přijde mnohem zajímavější takzvaná integrovaná, informacemi umožněná mobilita, jinými slovy mobilita na zakázku. Mám tím na mysli integraci různých druhů přepravy a jejich vzájemnou kombinaci s pomocí informačních systémů. To umožnilo rozšíření chytrých telefonů a obecněji informačních technologií, jde tak o hodně novou věc.

Mobilita na zakázku

Možná i proto bude onen termín „integrovaná, informacemi umožněná mobilita“ pro mnohé neznámou. Co konkrétně si pod ním máme představit?

Jde o systém, v němž je osobní automobil jen jedním z mnoha článků řetězce. Mezi další může patřit veřejná doprava nebo třeba sdílení vozidel. A jak nás to může změnit? Každou cestu, kterou člověk napříště podnikne, bude s pomocí tohoto systému možné postavit tak, aby mu co nejlépe vyhovovala. To znamená, že si vybere s pomocí nějaké aplikace kombinaci různých možností, která ho do cíle dopraví nejrychleji, nejlevněji či například ekologicky nejšetrněji. Jak už jsem zmínil, podobné věci budou zřejmě zapouštět kořeny relativně pomalu. Na druhou stranu ve Vídni už projekt, který se o něco podobného snaží, máme.

Nejen v této souvislosti je jistě zajímavá otázka osobního vlastnictví. Auto bylo dlouho symbolem statusu a pro mnohé jím stále je. Bude se i to napříště měnit?

Myslím si, že je to generační záležitost. Když člověk naslouchá prodejcům aut, v čím dál větší míře slyší, že nová auta kupují starší lidé, kteří jsou zvyklí auto vlastnit. Třicátníci a mladší naopak stále častěji žijí ve městě a využívají dopravní prostředky odpovídající konkrétní situaci a potřebám, jinými slovy veřejnou dopravu, sdílení aut a podobně. To znamená, že vlastní vůz nepotřebují. I v tomto případě přitom platí, že změny budou pomalé. Na druhou stranu je možná už teď v Evropě právě kvůli tomu nastartované oživení automobilového sektoru pomalejší než v minulosti.

Zamíchají nové automobilky kartami?

Co tyto a podobné trendy znamenají pro automobilky, které na scénu přicházejí až nyní, a přitom chtějí nabourat současné rozložení sil na globálních trzích? V této souvislosti se ve střednědobém výhledu mluví hlavně o čínských firmách. Mají na to?

Klíčové je, jestli zainvestují do řekněme starých technologií, tedy zda se zaměří na auta se spalovacím motorem, nebo půjdou cestou elektromobilů či aut s jiným alternativním druhem pohonu. Stejně tak bude v této souvislosti hodně důležité to, s kým se napříště spojí. A do třetice je třeba si uvědomit, že trh s automobily v rozvinutých zemích neroste v poslední době tak robustně, jak jsme byli zvyklí, a navíc se na něm nedávno dokázali prosadit nově příchozí, tedy korejští výrobci. Otázkou tak je, zda teď má pro čínské automobilky smysl pokoušet se uspět právě na těchto trzích. Já osobně si myslím, že v krátkodobém horizontu stávající situaci nezmění. V dlouhodobém horizontu je nicméně třeba brát v potaz to, že určitě mají zájem stát se v oblasti mobility jedním z klíčových hráčů.

Zmínil jste korejské automobilky a jejich nedávné úspěchy. Společně s nimi jsou to Japonci, kdo by čelil bezprostřední konkurenci čínských autovýrobců v regionu a obecněji v segmentu levnějších automobilů. Jak čekáte, že se s touto novou výzvou poperou?

Obecně řečeno, japonské a korejské automobilky jsou na tom v porovnání s evropskou a americkou konkurencí dobře. Hlásí solidní marže a navíc hodně zainvestovaly, což v posledních několika letech platilo i o Korejcích. Díky tomu mají slušný tržní podíl, o který je podle mě v dohledné době Číňané nepřipraví. I proto, jak jsem říkal, v následujících několika letech nečekám, že by nějak agresivně expandovaly na zahraniční trhy.

Co nás čeká?

Jak podle vás budou vypadat automobily a automobilový sektor jako takový v roce 2025? V čem se podle vás bude lišit a v čem se naopak příliš nezmění?

V roce 2025 se věci zase tak výrazně lišit nebudou. Jistě, Google ohlásil, že v roce 2017 chce mít své první autonomně řízené auto. V této oblasti se tak něčeho dočkáme. Stejně tak kolem sebe uvidíme více elektromobilů. Na ulicích evropských a amerických měst pak bude méně aut, s čímž se autovýrobci budou muset vyrovnat. Bude to dáno tím, že se města snaží řešit mobilitu jinak než s pomocí aut – ta se snaží vytlačit. Zároveň podle mě dojde k většímu propojení mobility a informačních zdrojů. Mimo jiné tak bude možné sledovat v reálném čase hustotu dopravy – a bude možné těchto údajů využít k co nejrychlejšímu přesunu z A do B. V neposlední řadě se pak bude muset sektor vyrovnat s tím, že význam auta jako statusu bude mizet.

Vycházejme z této premisy a pokusme se cílovaný horizont ještě o něco vzdálit, i když jsou podobné predikce spíše pro autory sci-fi než pro analytiky. Jaké bude auto v roce 2050?

Pokud bych měl zapojit fantazii, řekl bych, že budeme mít automobily na objednávku, na něž nebude třeba čekat, které budou neustále v pohybu všude kolem nás. Tato auta nebudou mít řidiče, budeme je ovládat prostřednictvím mobilů či něčeho podobného. Člověk jen zadá destinaci a pak už se nebude muset o nic starat, nebude muset nic dělat.

Celý článek si přečtěte v tištěné verzi TRADE NEWS 3 / 2015 na straně 48—49.

Štítky Automobilový průmysl, Trendy, Čína, Japonsko, Jižní Korea

Za obsah inzerce zodpovídá inzerent. Žádné části textu nebo fotografie z Trade News nebo www.itradenews.cz nesmí být používány, kopírovány nebo jinak šířeny v jakékoliv formě či jakýmkoliv způsobem bez písemného souhlasu vydavatele.