Česko a Indie na stejné vlně aneb O jednom snu a exportu pocitů

„Úžasné, dojímající, umělecky hodnotné a ujišťující, že je krásné být Čechem,“ Tak shrnul pocity z koncertů zlínské Filharmonie Bohuslava Martinů v indickém Mumbaí a Kalkatě velvyslanec ČR v Indii Milan Hovorka. „Přál bych je prožít každému krajanovi. Slyšet v tak vzdálené, kulturně odlišné a současně lidsky přátelské zemi, jakou Indie bezesporu je, našeho Smetanu a Dvořáka, a navíc v tak profesionálním provedení! Po téměř šedesáti letech plnohodnotný filharmonický orchestr z České republiky v Indii. Sen mnoha generací se naplnil,“ podělil se s námi o čerstvé dojmy a nás v redakci TRADE NEWS zajímalo, jak myšlenka koncertů zlínských filharmoniků v Indii vznikla, co organizace turné obnášela a s jakými pocity se hudebníci vrátili domů. Zajeli jsme proto do Zlína za ředitelem filharmonického tělesa Josefem Němým.

Víme, že s nápadem na koncertování v Indii přišel váš indický dirigent Debashish Chaudhuri, který velmi toužil vzít český orchestr do své rodné země. Jak dlouhý čas jste si tehdy vzal na rozmyšlenou?

Myšlenka se mi zalíbila hned, český orchestr byl v Indii naposledy v roce 1959! Přemýšlel jsem dva měsíce a pak jsem kývnul, aniž bych tušil, jak bude celá věc manažersky náročná. Indické zákony například neumožňují vyplácet honoráře umělcům, byl jsem tedy postaven před velmi složitý úkol: zafinancovat celé turné. Na indické straně zůstalo zajistit sály a ubytování. Rozpočet na tuto cestu byl 2,5 milionu korun. Postupně se podařilo získat nejen finance, ale také záštitu našeho ministra kultury i ministra zahraničí, velvyslance ČR v Indii, hejtmana Zlínského kraje a primátora statutárního města Zlín. Podporu jsme našli i u některých českých firem. Naším partnerem byla Česká zbrojovka Uherský Brod, získali jsme také podporu Nadace Tomáše Bati ve Švýcarsku, jejíž podmínkou bylo, aby se na zkoušku orchestru mohly přijít podívat děti z nejchudších slumů.

Kdo pro vás připravoval zázemí na indické straně?

Pan dirigent, který byl během příprav v Indii asi dvakrát, našel velkou pomoc u české konzulky v Mumbaí. Ta zabezpečila pro orchestr ubytování i prostory pro koncert. České velvyslanectví spolu s českým konzulem v Kalkatě nám zajistili ubytování, sál a přepravu v Kalkatě. Měli jsme také obrovskou podporu velvyslanectví v Dillí, pan velvyslanec Hovorka byl s námi po celou dobu našeho turné, to nám dávalo velký pocit jistoty.

S tak dalekou cestou určitě souvisí i komplikovaná logistika. Jak jste například přepravovali velké nástroje, bez nichž se orchestr neobejde?

Podstatnou část nákladů samozřejmě tvořily letenky. Zkoušeli jsme proto nejprve přemýšlet o různých alternativách, jako je využití vládního letadla či poslání velkých nástrojů, tedy violoncell, kontrabasů a bicích nástrojů, letecky cargem. To ovšem vyžaduje desetidenní předstih, který si naši hudebníci nemohli vzhledem ke svému nabitému programu dovolit. Nakonec jsem přesvědčil indickou stranu, aby zkusila zajistit velké nástroje u jejich prodejce. To se podařilo, a měli jsme tak k dispozici kontrabasy a tympány. Otazník zůstal už pouze nad přepravou violoncell a tuby, pro ty jsme nakonec zakoupili speciální letenky.

Dvě města – dvě tváře Indie

Poznali jste Mumbaí a Kalkatu. Jak na vás zapůsobily?

O Mumbaí se říká, že je bránou do Indie. Je to velmi civilizované město, bydleli jsme v pětihvězdičkovém hotelu, vzorně se o nás starali. Má o 4 miliony více obyvatel než celá Česká republika.

V Kalkatě nás hodně zasáhl tamní surový život. Náš hotel byl na běžné, rušné ulici, koukali jsme z okna, jak tam lidé žijí venku na dece, jedí rukama z misky, všude spousta dětí. Hostila nás kalkatská hudební škola, která sama nemá financí nazbyt.

Stihli jste si obě města prohlédnout?

Ano, pan dirigent nám dělal průvodce. Navštívili jsme krásné chrámy, setkali se s mnoha lidmi, vyzkoušeli jsme na vlastní kůži zdejší dopravu. Mnohonásobně se nám vrátilo, že jsme hráče před odjezdem dobře připravili. Věděli, co je zhruba čeká, jak se třeba obléknout, jak zdravit místní obyvatele. Díky mnoha praktickým radám pak vše velmi dobře zvládali, nikdo neměl během cesty žádné problémy. Ukázalo se také, že bylo velmi rozumné nechat je, aby se sami rozhodli, kdo do Indie pojede a kdo nikoliv.

Připravili jste pro indické publikum speciální program?

Vsadili jsme na klasiku. První koncert byl v Mumbaí a o pár dní později v Kalkatě, každý pro tisícovku posluchačů. Zazněly skladby Bedřicha Smetany, Petra Iljiče Čajkovského, Antonína Dvořáka a Ludwiga van Beethovena. V úvodu zahrála filharmonie státní hymny Indie a České republiky. Jako sólistka s námi cestovala klavíristka Jana Chaudhuri, manželka pana dirigenta. Čajkovského Klavírní koncert b moll zazněl v kalkatském koncertním sále po 65 letech! 

Indie nemá filharmonický orchestr

A co publikum?

Oba koncerty byly vyprodané, publikum přijímalo hudbu fantasticky, byli srdeční, bouřlivě aplaudovali. Vidět naživo symfonický orchestr je v Indii skutečně výjimečným zážitkem, naposledy zde hrál německý orchestr v roce 1986. Česká republika má 15 symfonických orchestrů a Indie, kde žije 1,3 miliardy lidí, nemá žádný. Vyšla o nás řada článků v novinách, v Kalkatě jsme uspořádali tiskovou konferenci. Výtěžek z prvního koncertu putoval na zařízení toalet vesnických škol a výtěžek z druhého poslouží na rozvoj hudební školy.

Na koncertě v Kalkatě hrálo s filharmonií devět indických hudebníků, jak se s orchestrem za tak krátkou chvíli sžili?

Byli to učitelé z kalkatské hudební školy. Asi půl roku před koncertem už začali skladby nacvičovat a posílali panu dirigentovi nahrávky. Na společných zkouškách se pak ukázalo, že jsou velmi dobře připraveni. Zahrát si se špičkovým evropským orchestrem pro ně bylo obrovskou motivací.

A co děti, které se přišly podívat na zkoušku?

Byla to asi padesátka dětí z těch nejchudších podmínek. Přesto byly krásně barevně oblečené a hned po zkoušce se vrhly na pódium mezi hudebníky a s nadšením si chtěly sáhnout na hudební nástroje a vidět vše zblízka. Jejich rozzářené oči v nás zanechaly velmi silný a hluboký zážitek.

Co turné přineslo orchestru a jak obohatilo hudebníky?

Zviditelnili jsme jak naši filharmonii, tak celý region, mediálních výstupů bylo mnoho. Vyšla řada článků v novinách, Česká televize natočila o naší cestě dokument. Cesta nás velmi stmelila, pozitivní energie v orchestru zůstává i po návratu, neuvěřitelně se pozvedly mezilidské vztahy. Během zpáteční cesty na letišti ve Vídni jsme hodně diskutovali o tom, jak budeme doma popisovat ten zvláštní pocit, který si vezeme zpět. Setkání s Indií nás totiž naplnilo klidem. Uvědomili jsme si, jak se máme dobře a jak můžeme svůj život ovlivňovat. Lidé v Indii svůj život příliš ovlivňovat nemohou, přesto si na svůj osud nestěžují a dokážou žít spokojeně.