Indie v bodě zlomu

Zatímco se evropští a američtí investoři pomalu stahují z Číny a brousí si zuby na Indii, oživují v poslední době – pro Evropana možná trochu překvapivě – vzájemné obchodní vztahy také oba tradiční asijští rivalové. O tom, zda a za jakých podmínek má Indie šanci stát se asijským lídrem, jsme hovořili s indologem a nezávislým analytikem Vítem Gilánikem.

Inspiroval nás váš článek Kdo je tygrem v Asii teď?, v němž se zamýšlíte nad tím, kde hledat další variantu čínského zázraku. Proč by to měla být právě Indie?

V souladu s dlouhodobými analýzami zpomaluje Čína růst a obrací se od kvantity ke kvalitě. Před drobnými čínskými producenty spotřebního zboží se otevírá chmurná budoucnost. Na zvyšující se mzdové požadavky čínských pracovníků reagují velké zahraniční společnosti přesunem výrobních linek na otevřenější teritoria s levnější pracovní silou nebo zpět do vyspělých zemí s vysokým stupněm robotizace a kybernetizace výroby. V této konstelaci se nabízí velká příležitost dalšímu asijskému obru – Indii. Bharatiya Janata Party (BJP) zvítězila v roce 2014 ve volbách s programem, v němž si vytyčila cíl dovést subkontinent k ekonomické prosperitě a zároveň zachovat domácí indickou výrobu podpořenou silně proudícím zahraničním kapitálem a know-how. Vláda v čele s ministerským předsedou Náréndrou Módím vyhlásila kampaň Make in India, která má proměnit zemi z producenta druhořadého zboží ve výrobní hub sofistikovaných produktů.

Čína a Indie jsou odjakživa považovány za velké rivaly, kteří i v obchodní politice kráčí svou vlastní cestou. Jak se říše středu vyrovnává s faktem, že se západní kapitál přelévá na indický subkontinent?

Spíš bych jejich současný vztah označil za kooperující soupeření. V poslední době se totiž mezi nimi rozvíjí čím dál čilejší obchodní vztahy. Čínské vedení se zpomalením růstu počítalo včas a loni dokonce označilo současné tempo kolem 6,9 % za nový normál. Ukazatel HDP v asijském a evropském pojetí se však kvůli metodice výpočtu odlišuje. Nelze pomíjet ani specifika růstu Číny a Indie, která roste z podstatně nižší úrovně. Čína se již nachází ve stadiu přechodu na sofistikovanější ekonomiku a její research development program patří k nejlepším na světě.

Kampaň Make in India má proměnit zemi z producenta druhořadého zboží ve výrobní hub sofistikovaných produktů.

Václav Cílek nedávno upozornil na to, že za dvacet let může žít v Číně miliarda lidí s minimální sociální ochranou, kteří dokáží vyrobit stejně kvalitní výrobky jako evropská konkurence. Není to pro evropského pracovníka reálná hrozba?

Tomu bych i věřil, jen se domnívám, že to číslo bude vzhledem k rychle stárnoucí čínské populaci, zaviněné donedávna uplatňovanou politikou jednoho dítěte, menší. Kdežto Indie má přes polovinu obyvatel ve věku do 25 let. Nicméně mezi oběma zeměmi je také další podstatný rozdíl, a to v kvalifikaci. Číňané jsou v průměru obecně vzdělanější a lépe připraveni na práci v sofistikovaných oborech. Indický systém terciárního vzdělávání pokrývá sice také oblast IT, ale zaměřuje se především na průmysl, zejména strojírenský. Nyní se Indie přiblížila k bodu zlomu, kdy se ukáže, jakým tempem bude možné prosazovat reformní program.

A jak to zatím vypadá?

Naplňování velkorysých vizí brzdí trochu realita poznamenaná nepredikovatelnými faktory, jako například obrovským suchem. V zemi se 120 miliony zemědělců může negativní klimatický jev tohoto rozsahu způsobit vážné sociální napětí. Po desetiletích vlády Indického národního kongresu však velká část společnosti, unavená vládou stejné politické strany, vsadila na BJP a Módího, jemuž se za dvanáct let podařilo přeměnit svazový stát Gudžarát v ukázkovou entitu v rozvoji vyspělých technologií a s vysokou prosperitou. Kritici, mimo jiné architekt indických ekonomických reforem a bývalý premiér Manmohan Singh, Módího vládě vytýkají, že nedokáže otevřít ekonomiku zahraničním investicím a kapitalizovat příznivé podmínky v oblasti cen importovaných komodit, především ropy, která tvoří významnou položku indického dovozu. Další zátěž představuje slabá rupie. Myslím, že hodnotit projekt Make in India po dvou letech od voleb je ještě brzy. Každopádně vláda je v lákání zahraničního kapitálu velmi aktivní. Navíc uskutečňovat a hodnotit tak velké projekty, jaké si vytyčila Čína a Indie a pro něž neexistuje ve světě precedens, je velmi složité.

Ale volby se nevyhrávají s realistickým programem. Například tým německých a rakouských vědců, o jejichž psychologickém průzkumu nedávno napsal rakouský deník Der Standard, zjistil, že běžní voliči preferují politiky, kteří nehrají férově. Jak silnou podporu veřejnosti má premiér se svou všestranně náročnou strategií?

Někteří s ním bezvýhradně sympatizují, jiní ho nenávidí. Na rozdíl od svých předchůdců si však vybral do kabinetu především lidi z praxe, úspěšné podnikatele, nikoli politiky.

Objem přímých zahraničních investic v Indii se během útlumu globální ekonomiky snížil. Jak na to zareagovala indická vláda?

Krize se Indie dotkla poměrně málo a se zpožděním. Vláda se s globálními změnami vyrovnala vypsáním pobídek a úlev pro zahraniční investory.

Které země a v jakých odvětvích mají v Indii největší podíl vlastního kapitálu?

Nerozlišoval bych podle zemí a zvolil bych jiné kritérium: jaké zahraniční společnosti a v jakých oborech tam působí a které tam financují výzkumná a vývojová centra. Ve srovnání s Čínou v dobách, kdy se začínala otevírat světu, totiž postupuje Indie strategičtěji. Číňané otevírali svou ekonomiku zahraničnímu kapitálu váhavě, postupně budovali průmyslové zóny, vytvářeli joint venture a preferovali saturaci vnitřního trhu. Indové se neobávají zahraničního kapitálu, nakupují vyspělé technologie pro udržitelný rozvoj a již nyní, kdy je většina společnosti stále ještě velmi chudá, disponují v některých oblastech – IT, telekomunikacích, farmacii nebo kosmonautice – velmi vyvinutou výzkumnou základnou. Progresivita a odvaha Indů překvapila třeba i účastníky klimatického summitu loni na podzim v Paříži, kde Indie vystoupila s vlastním návrhem řešení, v němž zdůraznila spolupráci s Německem, masivně podporujícím ekologicky šetrné technologie. Jedním z klíčových sektorů projektu Make in India je rozšíření výroby solární energie na úkor uhelné energetiky, které již nabývá reálné podoby.

Nyní se Indie přiblížila k bodu zlomu, kdy se ukáže, jakým tempem bude možné prosazovat reformní program.

Které faktory nejvíc brzdí hospodářský rozvoj Indie?

Kromě těch, které jsme již zmínili, je to ochrana před nadnárodními řetězci a společnostmi, jako jsou Tesco, Walmart či oděvní gigant H&M. Výjimky představuje třeba Zara, která využívá místní pracovní síly a materiály, nebo německá energetika, o níž jsem se již zmínil. Dveře nemá zavřené ani francouzský Renault, který oznámil otevření výrobního hubu součástek pro svá vozidla.

Tahounem indického HDP jsou služby, zatímco výrobní sektor a infrastruktura zaostává. Jak velké jsou rozdíly v sazbách daně z přidané hodnoty a dalších nepřímých daních mezi jednotlivými svazovými státy?

Do Indie pronikají západní společnosti, které povyšují služby na vyšší úroveň. Ale tahounem HDP tam zůstává zemědělství a strojírenství, zejména těžký průmysl. S daněmi je to v Indii složitější. Každý svazový stát si je upravuje sám. Proto se BJP stále nedaří nastavit vlídnější politiku pro vstupní kapitál. Nicméně Módímu se nedávno podařil husarský kousek: zbavit se třinácti zbytečných daňových sazeb.

Do jakých oborů byste jako český investor směřoval kapitál?

Do obnovitelných zdrojů, smart cities, farmacie, zdravotnických potřeb, biotechnologií a zdravotnického výzkumu. Kromě zelených technologií mají Česká republika a Indie výzkum a vývoj na velmi dobré úrovni, již může pozvednout na vyšší stupeň také vzájemná reciprocita. Indové vyrábějí velmi kvalitní generika, ale v exportu zatím narážejí na licenční překážky. V nedávno schváleném rozpočtu vyčlenili dvanáctiprocentní navýšení na biotechnologie a počítají s vybudováním asi pěti nových výzkumných center. Zajímal bych se rovněž o strojírenství, těžký průmysl, dopravu a IT obory. Možná by stálo za úvahu propojení českých a indických start-upů v oblasti informačních technologií.

Módímu se nedávno podařil husarský kousek: zbavit se třinácti zbytečných daňových sazeb.

Již několik let jste v úzkém kontaktu s indickými firmami. V čem spatřujete největší zátěž dynamičtějšího rozvoje obchodních vztahů?

Naše menší a střední firmy na Indii odrazuje zejména nižší kultura podnikatelského prostředí, vysoká míra korupce, velmi komplikovaný daňový systém, obchodní transakce v rupiích, stále nízká kvalita zboží v určitých sektorech, špatná vymahatelnost práva a strach z kopírování produktu a ztráty duševního vlastnictví. Pro evropské podnikatele je to i často nepříjemné smlouvání o ceně a průměrná délka uzavírání kontraktu. Jedním z největších problémů obchodních styků obecně je jazyková bariéra. Indové na úrovni nižšího managementu a v široké populaci ovládají angličtinu nedostatečně nebo vůbec. V praxi to pak znamená, že třeba dvacet minut velmi intenzivně jednáte a na ničem se nedohodnete, protože ani nepochopíte požadavek partnera.

S naším týmem se opíráme o osobní zkušenosti a poznatky renomovaných odborníků. Jen pečlivá příprava nám umožňuje zajistit co nejlepší výchozí pozici pro naše klienty. Velmi snadno totiž může obchod padnout na nedorozumění nebo na nekorektním chování. Indie je obrovská země s rozmanitým a velkým trhem, kde se místní zvyklosti a obchodní specifika často liší. Podcenění přípravy se pak vrací v podobě finančních ztrát a bezesných nocí.