Být, či nebýt jen subdodavatelem, to je to, oč tu běží

Jak je na tom současný český průmysl? Dokážeme se přiblížit evropské a světové špičce, nebo tam už dokonce v mnoha případech jsme? Jsme schopni dohnat v životní úrovni Německo, a co pro to můžeme udělat? I o tom jsme u kulatého stolu mluvili se dvěma zakladateli a majiteli úspěšných českých rodinných firem: Ladislavem Vernerem z lanškrounské Somy a Liborem Musilem ze slavkovského LIKO-Su. Oba dokázali v průběhu čtvrtstoletí vybudovat mezinárodně respektovanou firmu, každý v jiném oboru a vlastní cestou.

Z role subdodavatele k finálnímu produktu

„České firmy mají obrovský potenciál, který však neumějí využít,“ konstatuje v rozhovoru pro TRADE NEWS profesor Hermann Simon, uznávaný odborník na problematiku managementu, a zároveň varuje před tím, abychom nebyli jen zásobárnou pracovní síly. Souhlasíte s ním?

Verner: Naprosto. Měli bychom se pokusit posunout z role špičkového subdodavatele, který je závislý na tom, co si u něj kdo objedná, do pozice, že budeme mít vlastní finální produkt, nejlépe s vysokou přidanou hodnotou lidského umu, a pravidla budeme určovat my. Mohu mluvit z vlastní zkušenosti.

Jaká je ta zkušenost?

Verner: Na začátku podnikání jsem byl rád, že jsem subdodavatelem, a fungovalo to krásně. Dodávali jsme pro renomované zahraniční firmy jako Philips, Siemens, AVX, na začátku díly, a pak už i montážní automatické linky s vysokou přidanou hodnotou včetně vývoje. Ale po osmi letech jsem si řekl, že chci být svobodnější a posunout se k vlastnímu finálnímu produktu. Uvědomil jsem si, že pokud se chci skutečně dostat dál, musím věnovat celou kapacitu vývojového oddělení a finanční prostředky tomuto záměru. A i když jsem měl stále objednávky na subdodávky za desítky milionů, v roce 2000 jsem od nich ustoupil a riskl to. Tehdy mě překvapilo, že většina z těch renomovaných zahraničních manažerů, pro které jsme léta dělali, mi uznale poklepala na rameno s tím, že jsem se rozhodl správně, že to je cesta ke skutečné prosperitě. Nikdy jsem tohoto kroku nelitoval, protože dnes má Soma vlastní výjimečný produkt a pravidla si můžeme určovat my.

Jaký je na tuto otázku pohled optikou LIKO-Su?

Musil: Řekl bych, že u nás se dnes úspěšně pohybujeme na obou hřištích. I když máme vlastní finální produkty v podobě konkrétních staveb nebo našich chytrých vestavěných příček, máme také jednu z divizí, kde děláme na první pohled jednoduché subdodávky – svařování. A momentálně je právě tato divize jedna z nejúspěšnějších. Naši klienti v západní Evropě si totiž stěžovali, že je u nich kvalitních svářečů jako šafránu, a tak si dnes tyto práce objednávají u nás. A nejedná se o žádné podřadné a špatně placené práce.

Můžete konkretizovat?

Musil: Za všechny bych jmenoval například švýcarský CERN, kde jsme se stali součástí jejich vývojového oddělení. Dnes už se na nás neobrací s tím, abychom jim svařili takový a takový úhelník, ale ptají se, jak to navrhujeme vyrobit, aby to mohlo sloužit správně svému účelu… Manažeři z CERNu tvrdí, že takové fachmany, jako jsou ti naši, u nich nemají.

Podle všeho máme jako Česko skutečně pověst špičkových subdodavatelů v těchto profesích a v mnohých dalších, protože jsme ještě nezapomněli dělat rukama. Myslíte, že bychom se měli této pozice držet?

Musil: Na základě svých zkušeností bych řekl, že pokud si tuto roli udržíme, můžeme na ní v současné době obrovsky profitovat. Zvláště pro malé a střední firmy je to nyní velká šance. Navíc jsme díky tomu objevili i další niky na trhu. Například v Indii, kde jsme už dlouho aktivní, jsme zjistili, že prefabrikaci neumí a že je příležitost se tam etablovat a učit je to. Stejně tak v Indonésii.

Verner: A pokud si zároveň uvědomíme, že je to také obrovská šance růst dál, neprohospodařit zisk, ale pokusit se ho investovat do vlastního produktu a vývoje, řekl bych, že se navíc můžeme posunout z pozice špičkového subdodavatele dál – do pozice mezinárodně respektovaného lídra. Měli bychom se o to aspoň celkově jako země pokusit. Ale nesmíme tuto příležitost promarnit, protože za pár let už nemusí být. Tuto výchozí pozici můžeme rychle ztratit, pokud se třeba západní firmy posunou dál do Bulharska nebo se změnou politické situace třeba na Ukrajinu.

Myslíte si, že to reálně hrozí?

Musil: Je otázkou, jestli jim tam budou schopni nabídnout stejnou kvalitu jako my. Z dnešního pohledu si myslím, že to hned tak nedokáží.

Verner: Za všechny úvahy mohu uvést jeden příklad. Znám jednu firmu z automobilového průmyslu, která třetinu svého obratu realizuje pro významnou německou společnost. A ta přišla s tím, že jim bude dávat práci do konce roku 2018, ale od prvního ledna 2019 jí musejí zařídit výrobu v Bulharsku, protože tam je dva a půlkrát levnější pracovní síla. A majitel této firmy v našem regionu je v takové situaci, že nyní skutečně hledá v Bulharsku prostory a lidi, přičemž veškeré podnikatelské riziko bere na sebe.

Musil: No to je smutné, podnikatel by se nikdy neměl stát vazalem, ať už podniká v čemkoli. Je to otázka nastavení byznys plánů, rizika a tak podobně.

Neopakujme cizí chyby

Dostáváme se k dnes tolik diskutované otázce výše mezd. Často slýcháme od podnikatelů povzdech, kam až ty mzdy porostou a že je to cesta do pekel. Jak to vidíte vy?

Musil: Vidím to stejně. Když hovořím s podnikateli v západní Evropě i v USA, říkají, že požadavky některých profesí na mzdu se dostávají do nereálného bodu a je to rakovina podnikání. Nedělejme stejnou chybu a nekopírujme za každou cenu tento model. Stejně jako nepodlehněme dojmu, že řemeslo a práce rukama je něco podřadného, nedopusťme, aby ve společnosti ztratily prestiž. Společnost, průmysl i ekonomika mají být vyvážené. Měli bychom mít celé spektrum firem, od těch nejmenších postavených na řemesle přes subdodavatele až po high-tech značky. Všichni si zaslouží naši podporu a respekt.

Verner: Souhlasím. Jen na kvalitním základu, tedy špičkových subdodavatelských firmách, mohou vyrůst čeští světoví lídři s vlastními finálními výrobky prodejnými dnes po celém dostupném světě. Právě tento cíl je způsobem, jak se časem můžeme přiblížit k životní úrovni Německa. Vezměme si příklad z Československa v době první republiky a z Bati, jehož podnikatelský úspěch obdivoval celý svět.

Text: Jana Jenšíková

Foto: Marek Jenšík