Indický slon přidal na tempu

Jakkoli páteří vzájemných česko-indických hospodářských vztahů zůstává obchod, možností vzájemné spolupráce je celá řada, a to jak na indickém trhu a trzích třetích zemí, tak i v České republice. Jako velvyslanec jsem v září 2015 do Indie přijížděl s přesvědčením, že mnoho v našich vzájemných vztazích bylo vykonáno, ale to nejlepší nás teprve čeká. A běh času mi postupně dává za pravdu.

Cílem je desetiprocentní růst

Nejdříve se podívejme na to, proč je nyní správná doba, aby se české firmy ve svých strategiích více zaměřily na nejrychleji rostoucí z velkých ekonomik světa. Jak už jsme zmínili na jiném místě TRADE NEWS, Indie tempy hospodářského růstu předstihla Čínu, která byla lídrem dlouhou řadu let, a v celkovém kontextu vývoje světové ekonomiky působí jako ostrov naděje. Je velmi pravděpodobné, že i v právě skončeném finančním roce (duben 2015/březen 2016) se výkon indické ekonomiky vyrovná minimálně 7,3 procenta dosaženým v předchozím srovnatelném období. Ani to však nemusí být maximem možného. Vláda premiéra Nárendry Módího cílí pro následující roky na desetiprocentní růst.

Cesta k naplnění této ambice či alespoň k jejímu přiblížení vede přes zásadní, dlouho odkládané reformy, realizaci klíčových hospodářských a sociálních priorit, změnu v celkovém myšlení a schopnost mobilizovat společnost jako celek k využití ohromného potenciálu, jímž Indie bezesporu disponuje. Vůle vydat se touto cestou tady je. Stejně tak jako výsledky, které přináší.

Indické lákání investorů

I ten největší skeptik či pesimista, i s takovými se potkávám, přiznává, že indický slon změnil rytmus a směr. Nyní je to dynamicky a sebevědomě se pohybující kolos, který má tendenci nabírat dále na rychlosti. Silným zdrojem jeho energie jsou přímé zahraniční investice, jichž do Indie v roce 2015 (kalendářní rok) přiteklo v souhrnu více než 39 miliard amerických dolarů. Zahraniční investoři se tak ztotožnili s myšlenkou zvýšit podíl průmyslu na tvorbě HDP, změnit vnímání Indie jako primárně zemědělsky orientované ekonomiky a dostat ji do pozice nového globálního lídra zpracovatelského průmyslu.

V rovině reálné politiky je tato myšlenka včleněna do klíčové hospodářské priority Módího vlády s názvem Make in India. Věřím, že jejímu obsahu rozumíme všichni stejně. Jde o to, aby jak tuzemští, tak zahraniční investoři vložili své prostředky do indické ekonomiky, aby zde uplatnili či transferovali moderní technologie, vytvářeli nová pracovní místa, a využili tak potenciál dnes již téměř 1,3miliardového domácího trhu a také jeho teritoriální renty v regionu.

Rozhodování investorů usnadňuje, respektive ho činí atraktivnějším, široce pojatý komplex přijatých opatření. Nejde pouze o investiční pobídky a fiskální stimuly. Odblokována byla celá řada velkých, zejména infrastrukturálních projektů. Jednotlivá odvětví ekonomiky byla zcela otevřena zahraničním investorům, respektive byl v nich navýšen maximální podíl přímých zahraničních investic. Zjednodušením podmínek podnikání a snížením administrativní zátěže se omezil prostor pro subjektivní rozhodování a korupci. Hledají se řešení pro palčivé problémy nedostatku potřebné infrastruktury, častých výpadků energie a také komplikovaného přístupu k půdě, která je v Indii ve vlastnictví jednotlivých států.

Blíží se doba, kdy světlo světa spatří jednotná daň na zboží a služby, hotová fiskální revoluce, která odstraní fragmentaci indického trhu a subjektům na něm podnikajícím, jakož i místním občanům umožní jeho plnější využití, jak to ostatně známe z Evropské unie. Koncept Make in India také zásadním způsobem ovlivňuje pravidla zadávání veřejných zakázek. Výhodu mají dodavatelé s vysokým podílem lokálně přidané hodnoty.

Soutěživý federalismus

V souvislosti se zdejším státoprávním uspořádáním se navíc stále častěji hovoří nikoli o kooperujícím federalismu, nýbrž o soutěživém federalismu. Mají se tím na mysli značné kompetence a možnosti, jimiž disponují jednotlivé státy a jejich vlády, pokud jde o vytváření ekosystémů a rámcových podmínek pro podnikání na svých územích. Rozhodně doporučuji každé naší firmě, aby se s těmito podmínkami seznámila a učinila si náležité srovnání, chce-li optimalizovat prostor, v němž zamýšlí podnikat, a maximalizovat penzum případných výhod.

Nejde však pouze o velké firmy, ať už domácí či zahraniční. Na jednotlivé fyzické osoby, mikro-, malé a střední podniky se zaměřuje program Start-up India, který má podpořit celkovou podnikatelskou náladu ve společnosti, usnadnit přístup k financování, zjednodušit vstup do podnikání a chod firem. Na počítačovou gramotnost se zaměřuje program Digital India, jenž díky masivním investicím do páteřní infrastruktury mobilizuje vysoký potenciál, který má Indie v IT sektorech, a zároveň umožňuje expanzi elektronického obchodování, dnes v Indii ještě stále nesměle využívaného ve srovnání s vyspělými ekonomikami. Program Smart Cities má pomoci nalézt moderní řešení systémů městské hromadné dopravy, efektivně řídit komunální hospodářství a nabídnout občanům odpovídající bydlení.

Ve výčtu jednotlivých programů bych mohl pokračovat třeba projektem Clean Ganga, jehož ambicí je celková rehabilitace této řeky, která je nezřídka nazývaná matkou, avšak chování k ní tomu příliš nenasvědčuje. Mohl bych zmínit rovněž řadu sektorových politik, například v oblasti civilního letectví, které poprvé v historii upřednostňují regionální konektivitu a vytvářejí stimuly pro dopravce, aby investovali do malých dopravních letadel, respektive pomohli díky výstavbě nových letišť či oživení těch dosud nevyužívaných dostat i vzdálená města na leteckou mapu. Nemohu také opomenout záměry, pokud jde o rozvoj železniční dopravy, výstavbu nových tratí či modernizaci těch stávajících, zvýšení bezpečnosti, přepravní kapacity a rychlosti, či bezprecedentní otevření obranného a bezpečnostního průmyslu zahraničním partnerům.

V roce 2015 přitekly do Indie přímé zahraniční investice ve výši překračující 39 miliard USD.

Hledání nejvhodnější strategie vstupu na trh

To podstatné na uvedeném výčtu iniciativ a politik však je to, že leccos napovídají, pokud jde o hledání té nejvhodnější strategie přístupu na indický trh. V podmínkách, kdy je obchodní politika stále v zajetí spíše defenzivních zájmů a čeká, aby se stala výraznější součástí reformního procesu, kdy jsou na hranicích nezřídka uplatňována vysoká cla a také řada netarifních překážek, kdy je podporována lokalizace výroby v místě, přítomnost na indickém trhu výlučně dodavatelským způsobem nemusí být a není vždy tou nejvhodnější variantou. Cesta, jak tyto překážky na hranicích překonat a zároveň získat nezanedbatelnou konkurenční výhodu při prosazování na trhu, naopak vede přes investování v Indii a zřízení některé z forem komerční přítomnosti.

Další důležité na těchto iniciativách a politikách je, že směřují do oblastí, v nichž mají české firmy kompetence a schopnosti nabídnout řešení, která indický zákazník vyhledává: dobrou kvalitu za přijatelnou cenu. Některé ze sektorů, v nichž vidím velké příležitosti, jsem zmínil. K těm dalším patří energetika, oblast komunálního hospodářství, zdravotnická technika a pochopitelně strojírenská výroba, včetně výroby osobních automobilů, která je vlajkovou lodí českého průmyslu v Indii. Z jednotlivých sektorů služeb uvedu především finanční služby, specificky pak oblast spotřebitelských úvěrů.

Blíží se doba, kdy světlo světa spatří jednotná daň na zboží a služby.

Intenzivní pomoc ekonomické diplomacie

Česká republika jako země s jedním z nejvyšších podílů průmyslu na HDP na světě je ideálním partnerem, který rozumí motivaci Indie v jejím úsilí o zvýšení průmyslových kapacit. Koncept Make in India je v tomto kontextu přirozeným prostorem, v němž může a musí intenzivně působit ekonomická diplomacie. Pevně věřím, že se tomu tak děje a že české firmy to takto vnímají.

Uvědomuji si, že investice, založení společného podniku nebo vytvoření dceřiné výrobní společnosti v Indii je schůdnější pro ty z firem, které jsou součástí velkých hodnotových řetězců, respektive již mají praktické zkušenosti z podnikání na indickém trhu. Ty menší či střední nemusí být dostatečně silné, aby ufinancovaly etablování společnosti na místním trhu, nebo nemusí disponovat potřebnými zkušenostmi či znalostmi. Na straně druhé z praktických zkušeností vím, že stále více českých firem v těchto intencích uvažuje a dokonce realizuje praktické kroky. V řadě případů se tyto firmy opírají o zkušenosti z vývozu, budování vlastní distribuční sítě a seznamování se s indickým prostředím, a to i s využitím indického partnera (jeho správná volba je zcela klíčová), jež jim dodávají potřebnou sílu k realizaci investičního záměru a lokalizaci výroby v Indii.

Osobně jsem přesvědčen, že právě vstup nových českých investorů do Indie bude mít hlavní vliv na další vývoj českého exportu, odblokuje jeho současnou stagnaci na nižší úrovni a stane se zdrojem jeho nového robustního růstu. Neboť, chceme-li být úspěšní, musíme být schopni působit jako naši klíčoví konkurenti. Ti kombinují při výrobě v Indii lokální outsourcing s využitím komponent, často klíčových pro kvalitu a odlišení se od konkurence, které nadále vyvážejí z mateřských závodů.

Další variantou, rovněž nezřídka využívanou českými subjekty, je subdodavatelský vztah, kdy naše firmy nejsou v přímém smluvním vztahu s indickými partnery, avšak dodávají prostřednictvím dodavatelů z třetích zemí. I v tomto případě je však klíčové věnovat potřebnou kapacitu pro poznání potřeb indického trhu.

Pokud bych měl zmínit ještě alespoň dvě související okolnosti, jež by měly podporovat zvýšený zájem o Indii, uvedu ztrátu příležitostí ruského trhu. Rozumím velmi dobře tomu, že obchodní či jiné aktivity původně směřované na trh našeho východního partnera nebylo a není možné přesměrovat mávnutím kouzelného proutku. Vyjadřuji však osobní názor, podle něhož potenciál indického trhu jako možné alternativy za ztrátu východních trhů není plně doceňován a že bych si dokázal představit větší aktivitu v tomto ohledu ze strany dotčených subjektů.

České firmy by rovněž měly být schopny docenit, že k posunu dochází i ve vztazích Evropské unie a Indie. Summit, jenž se uskutečnil v Bruselu 30. dubna 2015 po více než třech letech (!) a který já osobně považuji za pragmatický restart vzájemného strategického partnerství, je toho příkladem. Jakkoli nedošlo k tomu podstatnému, tj. obnovení jednání o dohodě o volném obchodu, což se však ani nepředpokládalo, doporučuji českým firmám, aby se seznámily s výsledky summitu, neboť z některých z nich pro ně mohou plynout zajímavé obchodní příležitosti.

Více investic k nám

Velké indické společnosti disponují investičním potenciálem, který vytváří předpoklad pro zvýšení jejich přímých zahraničních investic do České republiky. Jedná se o oblast, které přikládám důležitost a u níž bych si přál, abych ke konci své diplomatické mise mohl konstatovat pokrok v podobě nových indických investic v naší ekonomice.

Jako velvyslance České republiky mne pochopitelně primárně zajímá úspěch českých firem na indickém trhu či jiných zahraničních trzích. Na straně druhé si dovedu představit, že cesta k němu může vést i přes takový vztah, v němž indické firmy působí jako dodavatelé komponentů či dalších vstupů do tuzemské výroby a který v konečném důsledku pomáhá našim firmám zvýšit svoji konkurenceschopnost. Pokud vypočítávám, co vše můžeme s Indií podnikat, nemohu nezmínit také obchodní a investiční spolupráci na trzích třetích zemí. Indie je hegemonem v regionu a tato její role ve spojení s technologiemi a řešeními vlastněnými českými firmami by mohla vést k situaci, které se říká win-win.

Využijme lidský potenciál Indie

Velmi často se v České republice hovoří o dlouhodobém nedostatku technicky vzdělaných odborníků. Jsem přesvědčen, že mimořádný lidský potenciál, jemuž se Indie těší, by mohl napomoci k řešení tohoto problému. Studium indických občanů na českých vysokých školách na komerční bázi a lepší využití kapacit, jež tyto vzdělávací instituce vybudovaly, je extrapolací vzájemných možností prezentovaných z jiného pohledu. Věřím, že budeme schopni využít nejlepších zkušeností jiných zemí, které se systémově a úspěšně ucházejí o přízeň indických uchazečů o studium na zahraničních školách.

V neposlední řadě jsem měl na mysli i potenciál cestovního ruchu. Ten je dán početnou indickou střední třídou, ochotnou platit za hezké zážitky spojené s pobytem ve spřátelené zemi, která má co nabídnout. Česká republika mezi takové země bezesporu patří. Stejně tak platí, že mezi Indy se naše země těší velké vážnosti a oblibě. Měli bychom toho být schopni využít.

Znovu zdůrazňuji své přesvědčení, že to nejlepší ve vztazích s Indií nás teprve čeká. A udělám se svým týmem vše pro to, abychom navázali na velký kus práce, který byl na velvyslanectví v Dillí v minulosti vykonán, a abychom přispěli k tomu, že se tato slova naplní.