Vytvořit si ucelený názor na africký kontinent není vůbec jednoduché. Jinak bude na Afriku nahlížet turista, jinak politik a jinak podnikatel. Zatímco jedni v ní mohou vidět kontinent sužovaný bídou a válkami, schopné podniky rozpoznaly obrovský a nedotčený potenciál a již dnes si připravují v Africe obchodní partnerství.
Zahájit byznys v Africe znamená začít dobývat její nejjižnější část – JAR. Spojuje-li si někdo tento region s prostředím romantických hollywoodských filmů o černém kontinentu, černošských domorodců s ošatkami na hlavě, tropickém horku, zlých bílých a hodných černých, hluboce se mýlí. Jižní Afrika není ani romantická, ani černá, ani tropická, ani zaostalá. Je to především velmi sebevědomá země s vysokým stupněm mixu původních afrických obyvatel s dobrodruhy z Evropy, Ameriky či Indie. Země s velmi složitými dějinami a problémy, jejichž podstatu není jednoduché pochopit, nepobýváme-li v ní dlouhodobě. Je to země vyspělá, disponující úchvatným nerostným bohatstvím a ekonomikou, jež má řád. Jižní Afrika je země nebezpečná a politicky nevyzpytatelná. Pro někoho adrenalinová, pro jiného nečitelná. Pro většinu Afričanů země zaslíbená, pro obchodníky, investory a podnikatele jednoznačně nejvýznamnější africká země s netušenými možnostmi.
Velmi zajímavým regionem se v posledních letech stává oblast nadrovníkové, západní Afriky, a to jak francouzské, tak anglické, částečně i portugalské zóny. Senegal, Benin, Ghana, Togo nebo například Nigérie jsou regiony, které se velmi rychle rozvíjejí a vyznačují se poměrně vyspělým podnikatelským prostředím. Jsou zde etablovány silné evropské banky a překvapivě i relativně vzdělaná pracovní síla. Co je ale možná nejdůležitější, obyvatelé jsou velmi pracovití a snaživí, což již například nelze jednoznačně prohlásit o zemích severní a střední Afriky.
Severní, muslimská část Afriky má sice výbornou polohu, ale již desetiletí je signifikantní zejména nesplněnými sliby tamních obchodníků. Úžasné tuniské, libyjské či alžírské destinace jsou bohužel pro Středoevropany obchodně nestálé a Maroko a Egypt jejich slávu nevylepší, byť příležitosti rozhodně skýtají.
Země středu Afriky a východu jsou naopak z podnikatelského hlediska velmi komplikované – chudoba, války, AIDS a polodemokratická prostředí obvykle tuzemské podnikatele odradí. Výjimkou je trojice zemí Keňa, Uganda a Tanzanie – ty by mohly být ve střednědobém horizontu zajímavé obchodní destinace. Přes všechny problémy je to oblast, která stojí za pozornost. Důkazem je astronomicky rostoucí obchod s Čínou, který činí nemalé vrásky evropským i americkým obchodníkům.
Afrika je kontinentem mnoha tváří, pro něž je charakteristický mimořádný kontrast mezi těžko představitelným bohatstvím jedněch a nebývalou chudobou těch druhých. Afrika je prvním vývozcem zlata a diamantů na světě, avšak jen nemnoho Afričanů z toho má užitek. Uspět v současné Africe znamená pochopit místní specifika, porozumět rozdílným mentalitám a kulturám a pokusit se nahlížet na hodnoty a obchod jejich úhlem pohledu. Implementovat do těchto teritorií evropsko-americký styl jednání a dobývání se setkává s mimořádným odporem místních a nevede k dlouhodobému úspěchu. Číňané to pochopili, někteří Evropané rovněž, přesto tuzemské podniky mají k těmto regionům stále nedůvěru. Přitom právě zde může být velká šance růst. Znamená to ale povznést se nad předsudky, nebát se a nevnímat tyto země pouze jako nevyzpytatelné, nebezpečné a chudé pouště. Není tomu tak.