Balkánské šanceVychází nad západním Balkánem slunce prosperity a stability?

Západní Balkán si dosud i mnozí Evropané představují tak trochu jako exotikou vonící zemi s horkokrevnými a sluncem ošlehanými obyvateli. Tento region je však dnes pevnou součástí Evropy, a to nejen geograficky. Současný vývoj dělá ze západobalkánských zemí i perspektivní obchodní partnery, které bychom neměli přehlížet.

Válečná traumata i nový začátek

Region západního Balkánu dnes oficiálně tvoří Albánie, Bosna a Hercegovina, Makedonie (Bývalá jugoslávská republika Makedonie), Černá Hora, Chorvatsko, Kosovo a Srbsko. Jde tedy převážně o země, které byly v devadesátých letech minulého století negativně poznamenány rozpadem Jugoslávie a následnými tragickými válečnými konflikty v letech 1991 až 1999, jejichž důsledky nejsou stále ještě zdaleka úplně překonány.

Předválečná Jugoslávie měla dobře našlápnuto stát se jakýmsi evropským ekonomickým tygrem. Válka však přerušila politické, sociální a hospodářské reformy započaté koncem osmdesátých let. V důsledku konfliktů zahynuly desetitisíce lidí, miliony odešly ze svých domovů, byla poškozena existující infrastruktura a ochromena hospodářská aktivita. Nově vzniklé samostatné státy se tak musely vypořádat s novou identitou a postavit se na pomyslnou startovní čáru.

Region se za podpory mezinárodního společenství podařilo reformami postupně stabilizovat až počátkem nového tisíciletí. I přes řadu otevřených otázek a válkami způsobených jizev se postupně daří obnovovat bilaterální vztahy mezi zeměmi na tomto území a prohlubovat regionální politickou spolupráci. I když se nepodařilo zajistit stejně rychlý vývoj ve všech zemích, Evropskou radou deklarovaná budoucnost západního Balkánu je jednoznačně v Evropské unii.

S výjimkou nejmladšího Kosova mají dnes všechny státy regionu podepsány s EU dohody o stabilizaci a přidružení. A to včetně prozatímních dohod, které regulují obchodní vztahy s EU. Nejdále na cestě do Unie pokročilo Chorvatsko, které se letos 1. července stane 28. členskou zemí EU. Černá Hora již zahájila jednání o členství a postupně otevírá jednotlivé kapitoly. Na datum zahájení přístupových jednání v tomto roce čekají Srbsko a Makedonie. Albánie podala přihlášku do EU a nyní očekává přiznání statusu kandidátské země. V případě Bosny a Hercegoviny EU jasně definovala podmínky pro podání přihlášky a nyní čeká na jejich splnění. Vzhledem ke složitosti a rozsahu integračního procesu není však pravděpodobné, že by se další země západního Balkánu staly členy EU výrazně dříve než kolem roku 2020.

Tempo ekonomického růstu zabrzdila globální krize

Přehled základních makroekonomických ukazatelů zemí západního Balkánu hovoří možná až překvapivě pozitivně. Většina zemí regionu hospodaří na rozdíl od některých vyspělých ekonomik s nízkými rozpočtovými schodky, při nízké míře inflace a relativně nízké celkové míře zadlužení. Je však třeba přiznat, že v některých z nich k této makroekonomické stabilitě významnou měrou přispívají i programy Mezinárodního měnového fondu, případně Evropské unie.

Na počátku století se většině zemí regionu podařilo nastartovat relativně rychlý růst HDP, globální finanční a hospodářská krize v roce 2008 však tento rychlý nástup zabrzdila a tempo výrazně zpomalilo. V letošním roce se očekává stabilizace a v roce 2014 pak obnovení mírného růstu. I přes pozitivní ukazatele vývoje těchto nových ekonomik se celý region potýká stále s velmi nízkou úrovní hospodářských aktivit v porovnání se zeměmi střední a západní Evropy. S výjimkou Chorvatska nedosahuje HDP na hlavu ani poloviny průměru členských zemí EU, v některých zemích je i hluboce pod tímto ukazatelem. Prakticky všechny země regionu navíc zápasí s výraznými schodky zahraničního obchodu, v některých z nich nepokrývá export zboží a služeb ani polovinu dovozů.

Překážkou rychlejšího hospodářského rozvoje regionu je určitě zatím stále ještě nedokonalé podnikatelské prostředí, nízká míra vymahatelnosti práva a vysoká míra korupce. I když se řadě zemí regionu podařilo dosáhnout významných úspěchů a některé z nich se umísťují v indexech Světové banky „Doing Business“ a míře atraktivity pro investory například i před ČR, stále trpí některými typickými „dětskými nemocemi“ nově vzniklých tržních ekonomik. Zásadním sociálním problémem všech je extrémně vysoká nezaměstnanost, zejména nezaměstnanost mladých lidí.

Na druhé straně geografická blízkost EU a perspektiva budoucího členství v Unii, i když v delším časovém horizontu, činí z regionu atraktivního obchodního partnera. Důležitá je z tohoto pohledu i solidní právní stabilita podložená existencí obchodních dohod s EU i základním bilaterálním právním rámcem (dohody o ochraně investic a zabránění dvojího zdanění). Nespornou výhodou je i provázanost všech těchto zemí Středoevropskou dohodou o volném obchodu (CEFTA), která byla původně založena v roce 1992 zeměmi Visegrádské čtyřky. Nad rámec tohoto mnohostranného smluvního rámce má řada zemí regionu specifické obchodní vztahy s některými třetími státy. Spolupráci s místními partnery je tak možné využít k expanzi na třetí trhy. Další výhodou je kvalifikovaná a relativně levná pracovní síla a historická, kulturní a jazyková blízkost.

Dobrá pověst českých firem není samozřejmou zárukou úspěchu

Česká republika má k zemím západního Balkánu historicky blízko a dodnes zde existují některé silné vazby. Češi v těchto zemích již za Rakouska-Uherska působili ve státním aparátu, ve vedení průmyslových podniků, železnic, ale také jako umělci nebo architekti. Z dob první republiky i poválečného období jsou v regionu důvěrně známé značky jako Škoda, Škoda Auto, Česká zbrojovka, ČKD, Tatra Praha a řada dalších. V sedmdesátých a osmdesátých letech došlo k podstatnému rozvoji obchodních vztahů mezi Československem a Jugoslávii. Řada jugoslávských společností měla své pobočky v tehdejší ČSSR a od té doby v zemích regionu existuje početná skupina odborníků, kteří důvěrně znají české prostředí.

Česká republika je také významným poskytovatelem pomoci pro modernizaci regionu v rámci programů zahraniční rozvojové spolupráce (ZRS). V letech 2000 až 2010 byly mezi prioritní země ZRS zařazené Bosna a Hercegovina a Srbsko, od roku 2011 je prioritní zemí Bosna a Hercegovina, Srbsko a Kosovo jsou tzv. projektové země. Celkový roční obsah vynakládaných prostředků pro tyto tři země přesahuje 100 mil. korun.

České firmy tak mají při svých snahách o návrat na zdejší trhy na co navazovat. Nicméně dobrá pověst obchodní úspěch nezaručí. Perspektivně se rozvíjející trh je lákavý pro všechny a i zde je už dnes konkurence stejně tvrdá jako jinde. Klíčovými sektory pro rozvoj regionu jsou pak energetika, dopravní infrastruktura a životní prostředí.