Kuba není Mexiko, stejně jako kočka není pesUspět je ale možné v obou

Mexiko a Kuba: v regionu snad nejsou rozdílnější země. V Latinské Americe najdeme země otevřené obchodu i takové, které jsou protekcionistické a v obchodu s nimi stále narážíme na řadu překážek. Do první skupiny se řadí zejména země ležící na pobřeží Tichého oceánu: Mexiko, Kolumbie, Peru a Chile, které tvoří relativně mladé uskupení Tichomořská aliance. V dohledné době se k nim s největší pravděpodobností přidá Panama. Zájem o Tichomořskou alianci lze dokumentovat také 49 pozorovatelskými státy, mezi něž patří od června loňského roku i Česká republika. Mezi země spíše protekcionistické můžeme zařadit zejména velké státy Mercosuru – Brazílii, stále Argentinu, i když zde dochází s novou vládou prezidenta Macriho ke změnám, Venezuelu – anebo právě Kubu. Mexiko a Kuba tak stojí na zcela opačných pólech tohoto pomyslného spektra. V čem jsou zásadní rozdíly mezi těmito dvěma ekonomikami z hlediska přístupu českých výrobků a služeb na tyto trhy?

Mexiko je globální hráč

Mexiko patří co do rozlohy, počtu obyvatel nebo HDP do první patnáctky na světě. Je stabilní otevřenou ekonomikou s velmi atraktivní polohou a velikostí trhu. Disponuje dohodami o volném obchodu se 46 zeměmi světa včetně České republiky; respektive se jedná o tzv. Globální dohodu mezi EU a Mexikem platnou od roku 2000, která již odbourala celní bariéry na průmyslové produkty a jejíž modernizace právě probíhá. Důležité je členství Mexika v OECD a NAFTA. Mexická ekonomika je samozřejmě do velké míry závislá na svém severním sousedovi. Teprve první kroky nastupující US administrativy ukážou, jaký bude mít možný ochranářský přístup USA dopad na region.

Z hlediska obchodní relace je Mexiko nejdůležitějším partnerem ČR v regionu. Náš obchod neustále roste, od vstupu ČR do EU se zvýšil osmkrát. Ve zbožovém toku převažují obousměrně průmyslové produkty, zejména automobilového či energetického sektoru. Mexiko i ČR jsou silně zapojeny do tzv. globálních hodnotových řetězců, dominuje zejména automobilový průmysl. České firmy by se ale mohly uplatnit i v mnoha jiných oborech, ať už jde o dodávky dílů, strojních zařízení, společné podniky, výrobní investice či poskytování IT nebo průmyslových služeb. Vzhledem k charakteristikám mexického trhu je ale zapotřebí počítat se silnou konkurencí.

Přitom financování projektů v Mexiku není zásadním problémem. Finanční sektor je stabilní, z hlediska hodnocení rizik podle konsenzu OECD Mexiko spadá do kategorie 3, tedy pojišťování exportu je bezproblémové. V roce 2015 bylo podepsáno memorandum o spolupráci mezi EGAPem a jeho mexickým protějškem Bancomextem. Toto memorandum se vztahuje nejen na podporu společných projektů mexických a českých partnerů na území Mexika, ale i ve třetích zemích.

Kuba: příležitost budoucí

Naproti tomu Kuba je malá, stále centrálně plánovaná ekonomika. Bez Ministerstva zahraničního obchodu a investic a Obchodní komory Kuby se v obchodní relaci se zahraničím takříkajíc nehne ani list. Stejně tak má Kuba na všechno svůj správný čas. Výhodu představuje opatření, že pokud už je výrobek na Kubě zalistován, není možné, aby ho dovážel někdo jiný. Úspěšná firma tak prakticky získává monopol.

Je pravdou, že na Kubě stále přetrvává tradice a velmi dobrá pověst českého zboží, i když s novou generací tuto výhodu můžeme ztratit. Kubánská ekonomika, která dováží okolo 80 % potravin, potřebuje ke své restrukturalizaci téměř vše. Zásadním problémem Kuby tak není poptávka, ale přetrvávající nedostatek deviz a doba splatnosti v délce nejméně 365 dní. Z hlediska rizik tato země zůstává v kategorii 7, což rovněž přináší bariéry například při pojišťování exportu a stanovování limitů pojišťování. Velkou výhodou je snadný marketing českých produktů, ale Kuba zůstává stále trhem sui generis.

Naše obchodní relace s Kubou má rostoucí tendenci, i když s dílčími propady, avšak v řádově jiných hodnotách (desítky miliard korun oproti necelé miliardě korun na ročním obratu obchodu). Zatímco českému vývozu na Kubu dominují průmyslové produkty tradičních českých sektorů – energetické výrobky, motocykly, pneumatiky či další strojírenské výrobky, dovozu z Kuby vévodí rum a doutníky a dále produkty pro zdravotnictví či káva.

Závěrem

Máme před sebou tedy velkou, průmyslovou zemi silně zapojenou do výrobních i obchodních toků a naproti tomu malou centralizovanou ekonomiku, kde sice příležitosti v nějaké míře stále budou, ale vše bude závislé na financování. To, co obě země spojuje, pokud se rozhodnete zkusit své štěstí na tamních trzích, jsou měkké dovednosti jako nutnost znalosti španělštiny, navazování osobních kontaktů a osobní přítomnost v teritoriu.

Přesto se zdá, že s trochou nadsázky se zájem o obě teritoria řídí spíše jejich publicitou. V posledním období jsme zaznamenali zejména v souvislosti s politikou Baracka Obamy zvýšený zájem médií o Kubu. Stejné „vášně“ bude možná vyvolávat i nedávné úmrtí dlouholetého kubánského představitele a symbolu kubánské revoluce Fidela Castra. Jak bylo řečeno, na Kubě jde vše svým tempem a přes některé úpravy k žádným rozsáhlým změnám zatím nedochází. Naopak Mexiko je v našich médiích často spojováno s případy, jako byl útěk narkobarona Joaquína Guzmána či některé násilné incidenty. I když i to patří do mexické reality, je to náhled poněkud jednostranný a stereotypní a byla by obrovská škoda a omyl Mexiko vnímat právě takhle.

Uspět lze tam i tam, ale hodnoty vzájemného obchodu a charakteristiky obou trhů jednoznačně ukazují, kde to v současné době jde lépe. Na obou trzích české firmy už zabodovaly: ať už se jedná o turbíny a další energetická zařízení, cvičné letouny, automobily Tatra, výzbroj pro armádu či spolupráci Škoda Electric a firmy Dina v případě Mexika nebo různé strojní vybavení pro kubánský trh. Věříme, že budou přibývat další obchody. Jsme připraveni vaše záměry podpořit.