Rodinná farma je náš život a splněný sen

Vítěz soutěže Farma roku 2016 – Farma u lesa rodiny Šonkových ze Sudoměřic u Bechyně – se pyšní dlouhou selskou tradicí. Rod Šonků totiž v druhé polovině 16. století pozval z Uher Petr Vok, aby pozvedli selský a myslivecký stav tehdy chudého Bechyňska. Současnému hospodáři Jiřímu Šonkovi a jeho rodině se podařilo propojit původní hospodářskou usedlost, kde vzniklo pěkné stylové ubytování, s novou částí farmy, v níž provozuje širokou škálu činností. Ta zahrnuje výkrm brojlerů ve čtyřech moderních halách, chov masného skotu plemene aberdeen angus a obhospodařování stovky hektarů trvalých travních porostů v režimu ekologického zemědělství. A nesmíme zapomenout na chov koní a provoz jezdeckého areálu, který je doménou manželky hospodáře Hany.

„Statek, v němž dnes žijeme a který byl ve své době v Sudoměřicích největší, vybudoval společně se svou matkou a sourozenci děda František. Ten musel v roce 1917 ve svých devíti letech, kdy padl ve válce jeho otec, hodně rychle dospět a o spoustu věcí se postarat. Hospodářství s dvanácti hektary polností, osmi kravami, dvěma páry koní, prasnicemi a výkrmem býčků za jeho éry vzkvétalo. Nebál se ani pěstování méně tradičních plodin včetně kmínu či bylinek, pracoval v lese, povozničil. Když bylo hospodářství opravdu slušně zajeté, přišla kolektivizace a děda, aby se vyhnul vystěhování rodiny, nuceně vstoupil do JZD,“ vypráví Jiří Šonka, který na dědečkův odkaz navázal na jaře 1991.

Tehdy dal na radu svého otce Františka, uznávaného odborníka na chov drůbeže, autora mnoha odborných knih a publikací a dlouholetého vedoucího výrobního oddělení v drůbežářském podniku Xaverov. Na původním rodinném statku otevřel prodejní středisko drůbeže a nabízel odchovaná i rozkrmená brojlerová kuřata, nosné kuřice, krůťata, kachny i husy. O rok později vybudoval „na zelené louce“ nedaleko statku první dvě haly na výkrm brojlerů s kapacitou 50 tisíc kusů, několik let nato pak další dvě. V současné době vykrmují na farmě zhruba 100 tisíc kuřat šestkrát až sedmkrát ročně.

Šonkovi však zdaleka nezůstali pouze u drůbeže. Před patnácti lety dovezli z Německa prvních pět březích jalovic plemene aberdeen angus. Dnešní ekologický chov více než padesátky kusů tohoto plemene na 42 hektarech pastvin by Jiří Šonka rád do budoucna finalizoval v podobě prodeje kvalitního bio masa.

Díky manželce hospodáře Haně se okruh činnosti rodinné farmy rozšířil také o chov koní a s ním spojené poskytování služeb – ustájení, jezdecký klub, pořádání nejrůznějších jezdeckých kurzů a závodů, ale i letních pobytů pro děti. Ideální podmínky pro koně, jejich majitele i ostatní klienty se Šonkovým podařilo zajistit poměrně nedávnou stavbou komfortní jezdecké haly se zázemím pro jezdce i velkou restaurací, z níž je možné pozorovat dění v hale. K dispozici je také venkovní písková jízdárna a deset prostorných zateplených boxů pro koně.

Stranou nezůstává ani původní usedlost, kterou rodina velice citlivě zrekonstruovala a jejíž část je nyní využívána pro agroturistiku. Ke dvěma velkým pokojům se společenskou místností, kuchyňkou a sociálním zařízením, využívanými zejména dětskými účastníky letních táborů, přibyly za přispění dotace z evropských fondů před čtyřmi lety dva apartmány ve venkovském stylu. Díky kvalitnímu ubytování, venkovnímu i vnitřnímu posezení, velkému grilu, možnosti výuky jízdy na koni a dalším aktivitám vyhledává zdejší lokalitu stále více lidí, ale například i firem pro své teambuildingové akce.

Do pestrých faremních aktivit je kromě manželů Šonkových zapojena i široká rodina. Velkou radost dělá stávajícímu hospodáři jeho syn Jan, student Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, který na farmě tráví téměř veškerý svůj volný čas. V hospodaření vidí svou budoucnost, záhy po založení Klubu mladých farmářů ASZ ČR se stal jeho členem a nadšeným účastníkem akcí tohoto sdružení. Jde tak v otcových šlépějích, neboť Jiří Šonka je místopředsedou táborské organizace ASZ ČR a rozšířil i řady její členské organizace – Sboru Selských jízd Jana Žižky z Trocnova, což je pro něj vyloženě srdeční záležitost.

„Když jsem před třemi lety uviděl v Selské revui fotografii starosty tohoto sboru Slávka Tomana v kroji a v sedle norického koně vedle sochy svatého Václava v Praze u příležitosti jejich vystoupení, věděl jsem, že u toho nemůžu chybět. Je to pro mě nejen symbol kvalitního jezdeckého umu, ale hlavně selské hrdosti a svobody, která byla našim předkům odepřena,“ uzavírá Jiří Šonka.