Mezinárodní ochrana českých i evropských zeměpisných názvů stále posiluje

Evropská unie přistoupila v únoru 2020 k novému rozšíření Lisabonské dohody Světové organizace duševního vlastnictví, k tzv. Ženevskému aktu. Možnost samostatného přístupu má i Česká republika, která projednává ratifikaci této mezinárodní smlouvy v parlamentu. Postupně rovněž přibývají i nově sjednané dohody o volném obchodu EU se třetími zeměmi, které tuto oblast upravují. To vytváří nové obchodní příležitosti pro držitele tohoto druhu práv k duševnímu vlastnictví jak na úrovni unijní, tak i ve specificky českém kontextu.

Nejen Českobudějovické pivo nebo Olomoucké tvarůžky

Ochrana označení původu a zeměpisných označení má v Evropě a konkrétně i v Česku dlouhou tradici. Šampaňské víno, Portské víno, sýr Gruyère, Parmská šunka, Českobudějovické pivo nebo Olomoucké tvarůžky představují jen zlomek nejznámějších příkladů v celkovém počtu stovek až tisíců těchto produktů, jejichž vysoká kvalita, pověst nebo specifické vlastnosti jsou spjaty s určitým místem či regionem.

Tato označení mohou být udělena i sdružení držitelů práv, nikoliv pouze jednomu subjektu. Na rozdíl od ochranné známky nemají držitelé práv k těmto označením povinnost registrovaný název po čase obnovovat. Zeměpisné názvy jsou chráněny proti napodobování zápisem do veřejného rejstříku a jsou určitou zárukou kvality pro spotřebitele. Nejčastěji se jedná o vína, lihoviny, piva a různé potraviny. Spadají sem i produkty tzv. nezemědělské (Český granát, Vamberecká krajka), ty však na rozdíl od produktů zemědělského původu nejsou v EU centrálně chráněny evropskou legislativou. V mnohých případech mají tato označení nespornou ekonomickou a kulturní hodnotu, pozitivně přispívají k turistickému ruchu a dodávají produktu unikátní „příběh“, vyhledávaný spotřebiteli, který dále zvyšuje jejich atraktivitu.

Více než šedesátiletá historie

Přidaná hodnota zeměpisných názvů se pak odráží ve zvýšeném zájmu o jejich mezinárodní ochranu. Poprvé byla tato ochrana zakotvena v Lisabonské dohodě na ochranu označení původu a jejich mezinárodním zápisu z roku 1958 (Lisabonská dohoda), spadající do systému ochrany průmyslových práv v rámci Světové organizace duševního vlastnictví (WIPO). Slabinou tohoto systému však byl poměrně malý počet jeho členů (v současné době jich má 30). Československo a následně Česká republika patřila vedle Francie a Itálie mezi tři země s nejvyšším počtem označení původu zapsaných v tomto systému – v našem případě se jedná o více než 70 záznamů.

Prvním skutečně mnohostranným základem pro ochranu označení původu a zeměpisných označení je až Dohoda o obchodních aspektech duševního vlastnictví v rámci Světové obchodní organizace (TRIPS WTO) z roku 1995. Tato dohoda ale poskytuje zeměpisným označením pouze určitý minimální standard a neumožňuje mezinárodní registraci. Silnější, tzv. dodatečnou ochranu proti zneužívání pověsti zeměpisných označení přiznává TRIPS pouze vínům a lihovinám. V posledním čtvrtstoletí ale bohužel ztroskotaly všechny snahy o rozšíření dohody TRIPS v této oblasti. Hlavní příčinou je bezesporu velmi odlišný přístup podporovatelů zeměpisných označení v čele s EU na straně jedné a odpůrců tohoto konceptu v čele s USA na straně druhé. Spojené státy vynaložily velké úsilí, aby podporovaly princip tzv. druhových (generických) jmen a poskytování ochrany zeměpisným označením zásadně odmítají. (Příkladem vleklého sporu může být např. sýr Parmigiano Reggiano vs. americký parmezán.)

Evropská unie se v reakci na tyto problémy začala stále častěji zaměřovat na rozšiřování ochrany zeměpisných označení cestou dvoustranných dohod o volném obchodu. V posledním desetiletí jich uzavřela řadu. Příkladem mohou být dohody s Koreou, Japonskem a Vietnamem či budoucí dohoda se sdružením Mercosur. Zvláštním případem je v této oblasti dohoda EU s Čínou o ochraně zeměpisných označení. V platnost vstoupila v březnu tohoto roku a chrání v Číně české názvy Žatecký chmel, Českobudějovické pivo a v budoucnu i České pivo.

V roce 2015 byla po více než půlstoletí rovněž modernizována Lisabonská dohoda WIPO. Stalo se tak prostřednictvím tzv. Ženevského aktu, který mj. rozšířil oblast její působnosti i na zeměpisná označení ve smyslu dohody TRIPS a umožnil přístup mezivládním organizacím, včetně EU. Unie se stala členem dohody 26. února 2020 a Ženevský akt Lisabonské dohody o označeních původu a zeměpisných označeních v tento den zároveň vstoupil v platnost. Cílem této revize bylo také učinit systém atraktivnější pro rozvojové země. Jejich zájem o oblast zeměpisných označení stále narůstá, jelikož je přidaná hodnota investic do tohoto druhu místního rozvoje nesporná. Některé názvy již dosáhly světového věhlasu (destiláty jako Tequila, Mezcal či Pisco, čaj Dárdžiling), jiné na své reputaci postupně pracují.

Přístup Česka k Ženevskému aktu

I když je členství České republiky v Ženevském aktu zajištěno prostřednictvím Evropské unie, České republice a dalším šesti členům EU – původním členům Lisabonské dohody – bylo evropskou legislativou umožněno, aby k modernizované dohodě přistoupily i samostatně. Tak bude zachována nepřerušená ochrana práv již dříve udělených podle původní Lisabonské dohody.

Přístup k Ženevskému aktu je především v zájmu českých zemědělců a výrobců potravin, případně i řemeslných výrobků. Mezinárodní systém ochrany a registrace zeměpisných označení se postupně rozšiřuje, což přináší nové příležitosti pro vývoz tradičních českých potravinářských produktů, vína, lihovin a především piva a chmele. Také může napomoci rozšířit dostupnost nabídky zahraničních regionálních specialit českým spotřebitelům.

Proces přístupu ČR je již v pokročilé fázi. Loni v létě schválila návrh na přístup ČR k Ženevskému aktu vláda a předložila ho k projednání a vyslovení souhlasu s ratifikací oběma komorám parlamentu. Senát již tento přístup projednal a odsouhlasil v prosinci 2020. V Poslanecké sněmovně tento nekontroverzní a pro ČR přitom důležitý materiál zatím stále čeká na dokončení projednávání ještě před koncem tohoto volebního období.