Jan Antonín Baťa o exportu

Kdo chce dělat export, musí chtít pochopit, že je třeba, aby opravdu a s veškerým svým úsilím chtěl dělat export. Bez tohoto odhodlání je škoda o něco se pokoušet. Export je velice těžká věc, vyžadující porozumění.

Mnoho lidí považuje export za pěknou příležitost využíti okamžitě příznivou situaci po devalvaci, poklesu cen a podobně. – To jsou největší škůdci těch, kdo usilují o skutečný export. – Ti blázní zahraniční zákazníky, kazí ceny a sami téměř nikdy obchod neudělají a ani na něm nemají zájem. Začasté při tom ztratí peníze.

Jsou podobní té slečince, která, jsouc tázána ve společnosti, umí-li hrát na housle, prohlásila, že sice neumí, ale že by to zkusila.

Exportovat znamená nejen umět důkladně prodávat, ale učiti se každý den znovu a znovu. A nebát se vystrčit hlavu z domova. A posadit se třeba v jednom místě a kultivovat obchod odtud, až se vypracuje v trvalé spojení.

Export je útlá květinka, kterou je nutno ošetřovat a o ni pečovat.

Není potřeba, aby všichni exportovali do všech zemí. – Je možno, aby se menší podniky specializovaly na státy, jejichž řeč ovládají, nebo kam mají privátní nebo příbuzenské spojení, nebo vůbec pro zemi, kde vidí pro sebe nejvíce vyhlídek.

Ale když se jednou rozhodnou pro export do některé země, je důležité při tom vydržet a exportovat, i navzdory překážkám, jež se konec konců vždycky dají nějak překonati. Je to podobné jako s těmi houslemi. – Nelze vzít housle do rukou a chtít pořádat koncerty. – K tomu je třeba usilovného a stálého cvičení po mnoho let.

Pro náš stát není jiné cesty. My nemáme možnost vynutit přístup našemu zboží cestou mocenskou. – Jenom rozumem a vůlí sloužiti, dobře, spolehlivě, vážiti si odběratelů jako spojenců a pamatovati na všechno, co podporuje jejich přátelství.