Kubánské poměry a jejich proměny aneb Rozdvojená perla Karibiku

Již zlidovělý výrok praví, že zdroje jsou. Platí také na Kubě, ovšem cesta k nim leckdy bývá trnitá. Kuba, kterou Kolumbus kdysi označil za nejkrásnější místo, jaké kdy lidské oko spatřilo, je nejen proklamovanou perlou Karibiku, ale také zemí představující zvláštní symbiózu magického realismu a tropického socialismu. Přehršel byrokracie a ideologie, která konkrétně nás vrací o několik desetiletí zpět, ale zároveň čirý pragmatismus, živelně bující černý trh, soukromníci nabízející s úředním posvěcením ubytovací kapacity a provozující restaurace, což by bylo třeba v Československu 80. let něco nemyslitelného. Tak jako funguje souběžně státní a soukromý sektor, ten druhý pod bedlivým dohledem státu, tak se na Kubě zároveň používají dvě měny, domácí (CUP) a konvertibilní (CUC) peso, přičemž kubánské peso má hodnotu zhruba jedné koruny, konvertibilní prakticky jednoho dolaru. O měnové unifikaci se hovoří v oficiálních strukturách dlouho, stejně dlouho jako se mluví o otevření kubánské ekonomiky.

Kdo čekal převratné, zásadní změny kubánského sociálního a ekonomického modelu pod vlivem početných zpráv o normalizaci vztahů s USA či v souvislosti se smrtí vůdce kubánské revoluce Fidela Castra, může být zatím zklamán. Do jisté míry je pravdou opak a v některých ohledech spíš přituhuje. Turistům, kteří přiletí charterovými lety a cestovní kanceláře je přepraví do all inclusive resortů, projíždějí se Havanou v amerických kabrioletech z 50. let a večer věnují skvělé kubánské hudbě, rumu a doutníkům, to těžkou hlavu nedělá. Pro ně je Kuba svého druhu ráj, skanzen, kde se zastavil čas, nacházejí zalíbení v pochybné autentičnosti „starých dobrých časů“. Podobný náhled si často vytvářejí i členové oficiálních delegací přijíždějících na Kubu z celého světa, jejichž počet nikterak neodpovídá skutečnému ekonomickému či politickému významu země. Mýtus vytvořený kolem kubánské revoluce přetrvává. Každodenní život ovšem tento patetický pohled poměrně rychle uvede na pravou míru.

Havana nebude ještě dlouho dalším Miami

Cestovní kanceláře v poslední době lákají turisty, aby se vypravili na Kubu, dokud je ještě původní, jedinečná, nenapodobitelná. Dříve než ji zaplaví investice, mezinárodní hotelové řetězce, než se Havana promění v další Miami. Pokud by prvotní motivace k cestě měla být skutečně tato, domníváme se, že lze s nákupem letenek ještě v klidu posečkat.

Hovoříme-li o možnostech podnikání, ledy se sice částečně pohnuly, ale stále spíš vzpomínáme na zašlou slávu československého obchodu s Kubou, po níž nám nicméně zůstal dosud nevypořádaný dluh ve výši téměř sedmi miliard korun. Každopádně oko pamětníka mohou potěšit naše jawy prohánějící se Havanou, výjimečně též nějaká ta škodovka, na venkově případně zetor. Pokud jde o energetiku, strojírenský a cukrovarnický průmysl, máme komparativní výhodu oproti jiným zemím. Český průmysl má na Kubě z minulosti velmi dobré jméno a silnou tradici, na kterou bychom nyní měli intenzivněji navázat. Československé a české technologie stále využívá řada kubánských podniků. Závody jsou to ale desítky let staré a zub času se na nich projevuje neúprosně. Bylo by proto skvělé, kdyby právě české firmy dokázaly zastarávající technologie modernizovat. Protože se však Kuba vzhledem k nedostatku likvidity snaží jít cestou nejnižších nákladů a dlouholetých úvěrů, nebude to úplně lehký úkol.

Bilaterální vztahy hlásí oživení

Ať tak či onak, naše vztahy s Kubou zejména za poslední dva roky nabývají stále standardnějšího rámce, což samo o sobě představuje značný posun oproti letům minulým. Významným symbolickým krokem v tomto kontextu bylo v září 2016 povýšení úrovně vedoucího zastupitelského úřadu z chargé d’affaires na velvyslance, jenž se stal historicky prvním velvyslancem České republiky na Kubě. Politika vůči Kubě se zásadně nemění, neboť Česká republika neopouští své zásady a tradice, ale není jednostranně zaměřená, postihuje více oblastí. Právě v oblasti vzájemné obchodní výměny by se měly projevit konkrétní výsledky oživování našich vzájemných vztahů.

Obecně je nutné si uvědomit, že jakkoli na Kubě dochází k postupným změnám, stále se jedná o centrálně plánovanou ekonomiku, nikoli otevřené tržní hospodářství, jak by se občas mohlo zdát z domácího i zahraničního tisku. Klíčovým aktérem zde jsou podniky zahraničního obchodu řízené centrálně jednotlivými ministerstvy – tak jak tomu bylo v minulosti v Československu.

Zásadním problémem ohledně dodávek zboží i technologií je samozřejmě financování. Kuba se dlouhodobě potýká s nedostatkem likvidity a v poslední době se, zejména v souvislosti s krizí ve Venezuele, situace kubánské ekonomiky spíš zhoršuje. Vzhledem k výpadkům dodávek venezuelské ropy, kterou Kuba zpracovává a dále prodává, má ostrov akutní nedostatek deviz, zboží i pohonných hmot. Běžným požadavkem se proto stává odložená splatnost v délce jednoho až dvou let a u větších dodávek i pět, sedm nebo více let. V této souvislosti je pozitivní informací, že se státní pojišťovně EGAP podařilo dokončit refresh historických dluhů a nově otevírá úvěrový rámec ve výši 45 milionů EUR.

Trpělivost, trpělivost, trpělivost

Jak už v článku zaznělo, tradice českého průmyslu na Kubě bezpochyby existuje, potřeba modernizace – a tedy šance pro nové uplatnění českých podniků – je zcela nesporná a naskýtají se možnosti podpory ze strany státu. Vstoupit na náročný kubánský trh a uspět na něm není jen tak, zejména vezmeme-li v potaz četná zdejší specifika.

Důležitými partnery pro takovou snahu jsou Kubánská obchodní komora, Česko-kubánská obchodní smíšená komora a samozřejmě zastupitelský úřad České republiky v Havaně. Zcela zásadní pro investice či obchodování s Kubou je však osobní kontakt a v ideálním případě místní zastoupení. A velká trpělivost. Jak říkají sami Kubánci, na Kubě potřebujete trpělivost, trpělivost a zase trpělivost. Pokud se jí obrníte, výsledky se mohou, ale nemusejí, dostavit.

Vhodným prvním krokem případného zájemce o obchodování s Kubou je proto kontaktovat Kubánskou obchodní komoru, a to ať už přímo, prostřednictvím Česko-kubánské obchodní smíšené komory nebo zastupitelského úřadu, a pokusit se ve spolupráci s ní nalézt vhodného partnera z řad kubánských podniků zahraničního obchodu. Na webu Kubánské obchodní komory lze dohledat souhrnnou nabídku investičních příležitostí, kterou si české firmy mohou detailně prostudovat.

Zastupitelský úřad ČR v Havaně také organizuje řadu cest státních představitelů na Kubu, jejichž neodmyslitelnou součástí jsou i podnikatelské delegace. Zástupci firem tak mají díky podpoře ze strany ministerstva zahraničí a zastupitelského úřadu možnost účastnit se jednání na nejvyšších úrovních kubánských úřadů, což je vzhledem k charakteru centrálně plánovaného hospodářství naprosto zásadní. Na počátek února letošního roku se připravuje mise zaměřená na oblast zdravotnické techniky a materiálů vedená ministrem zdravotnictví, mise orientovaná na oblast zemědělské a potravinářské techniky vedená ministrem zemědělství proběhne hned následující měsíc. Z pohledu běžné bilaterální relace nemusí být podobná frekvence návštěv až tak překvapivá, ovšem v případě česko-kubánských vztahů je třeba vše zasadit do náležitého kontextu. Únorová cesta ministra zdravotnictví bude vůbec první návštěvou ministra české vlády na Kubě. Aniž bychom přepisovali dějiny, jsme zpátky u historických okamžiků.

Aktuální ekonomická situace

Kubánská ekonomika v roce 2016 poprvé za 23 let zaznamenala pokles, když se HDP podle oficiálních statistik meziročně snížil o 0,9 %, jak uvedl ministr hospodářství a plánování Ricardo Cabrisas. Hlavními faktory, které způsobily tento negativní výsledek, bylo nedosažení plánovaných příjmů z exportu (zejména zdravotnických služeb do Venezuely a Brazílie) a nedostatek pohonných hmot kvůli sníženým dodávkám surové ropy z Venezuely (v roce 2008 Kuba přijímala denně 115 tisíc barelů, zatímco ve druhém pololetí 2016 už jen cca 40 tisíc). Vlivem nedostatku deviz tak trvají (a jsou oficiálně přiznávány) problémy s platbami dodavatelům.

Na rok 2017 nicméně oficiální místa předpovídají opětovný růst HDP ve výši 2 %. To by se mělo podařit především díky obnovení příjmů z exportu, nahrazování importů domácí výrobou a omezením všech zbytných výdajů. Kubánští představitelé předpokládají, že by měly pomoci také zahraniční investice, zejména do energetického sektoru. Podle Raúla Castra je potřeba „překonat zastaralé myšlení plné předsudků a zbytečného strachu ze zahraničního kapitálu“. Pochopitelně však pouze v rámci stávajících zákonů a bez jakéhokoli náznaku příklonu ke kapitalismu. Ministr Cabrisas uznal, že se zatím podařilo realizovat pouze cca 6,5 % (!) z plánovaného objemu zahraničních investic.

Co se týče zveřejněných ekonomických ukazatelů, žalostná neschopnost dotáhnout do konce příjem zahraničních investic již dosáhla takové úrovně, že musela být přiznána i nejvyššími představiteli režimu. Situace se v letošním roce zcela jistě nikterak razantně nezmění k lepšímu, a proto i přes ujištění o tom, že tahounem hospodářského růstu musejí být právě zahraniční investice, hlavními zdroji příjmů kubánské ekonomiky budou i v roce 2017 vývoz služeb (tisíce kubánských zdravotníků v zahraničí, zejména v Brazílii a Venezuele), remitence (dosahující výše přibližně 3 mld. USD ročně) a zisky z cestovního ruchu (v roce 2016 na ostrov přijelo rekordní množství 3,8 milionu návštěvníků, přičemž v dalších letech lze očekávat další nárůst, navzdory dlouhodobě nedostatečné turistické infrastruktuře).

Je zjevné, že nejperspektivnějším odvětvím na Kubě je aktuálně cestovní ruch a bude jím i v dohledné budoucnosti. V centru Havany bude letos ve druhém čtvrtletí otevřen nový luxusní hotel švýcarského řetězce Kempinski, dostavuje se nový hotel Four Seasons, rozšiřuje se nabídka ubytování v soukromí, tzv. casas particulares. Roste škála služeb pro movité klienty stejně jako počet Kubánců, kteří se v tomto socialisticky tržním prostředí naučili čile pohybovat. Jen zboží v obchodech je pořád stejně málo, dovážené produkty jsou předražené a navíc často nekvalitní, platy a důchody státních zaměstnanců se stále pohybují v pro nás těžko představitelných řádech několika set korun měsíčně a budoucnost ještě stále žije z minulosti. Časy se mění, nepochybně, ale na největším ostrově Antilského souostroví proměna probíhá vlastním rozvážným tempem, takřka nepozorovaně.