Rusko buduje moderní agrární sektorNabídněme zemědělské stroje a technologie

Ruský zemědělský sektor prochází v posledních letech dramatickým vývojem. Ještě v roce 2014 byla země pátým největším dovozcem potravin na světě a rozvoj domácího zemědělství nebyl prioritou. Ruské vedení si však dlouhodobě uvědomovalo, že taková situace není pro stát s více než 140 miliony obyvatel příliš výhodná a strategická. V roce 2010 přišlo s tzv. doktrínou potravinové bezpečnosti, ve které se mimo jiné zavázalo dosáhnout 80 až 95% soběstačnosti v produkci základních druhů potravin, jako je například maso, mléko nebo brambory. Reálným impulzem, který odstartoval rozvoj zemědělství, ale bylo až ruské potravinové embargo.

V srpnu 2014 Rusko zavedlo embargo na dovoz vybraných druhů potravin ze zemí EU, USA a dalších států, které se připojily k protiruským sankcím. Tento krok představuje zásadní milník v procesu změn v ruském agrárním sektoru. Evropská a americká konkurence byla ze dne na den vytlačena z ruského trhu a místním zemědělcům se otevřel prostor pro realizaci své produkce. Sektor, který byl přes dvě desetiletí zanedbáván, ale nemohl začít okamžitě produkovat. Zemědělství se tak v Rusku stalo prioritou a stát začal každoročně vyčleňovat finanční prostředky v řádu stovek miliard rublů na jeho modernizaci. Dotace jsou rozdělovány do různých regionů a odvětví a upravovány v závislosti na vývoji situace. Systém podpory bývá někdy kritizován mimo jiné pro upřednostňování velkých agroholdingů na úkor malých subjektů, polemiky se vedou také ohledně reálné efektivity dotací. Nicméně výsledky jsou již viditelné.

Hrdost na domácí produkci

Plánované soběstačnosti v základních potravinách Rusko podle svých statistik dosáhlo a potraviny domácí provenience v obchodech převažují nad dovozovými. Každý ruský region s alespoň trochu vhodnými klimatickými podmínkami pro zemědělství se snaží tomuto oboru věnovat. Pole, která roky ležela ladem, jsou obdělávána, nakupuje se zemědělská technika, modernizují se komplexy pro živočišnou výrobu, staví se skleníky, sklady a logistická centra. Ne všechno je ale ideální. I přes masivní dotace je sektor stále podfinancovaný, mimo jiné chybí také odborníci a trh je nejistý. Rusové jsou na vzkříšení domácího zemědělství pyšní, hrdě kupují ruské potraviny, ale zároveň si uvědomují, že si musí připlatit a kvalita není vždy taková, jakou by očekávali.

Otázkou zůstává, jak by se spotřebitelé zachovali, kdyby bylo embargo zrušeno a v regálech se opět objevily levnější evropské potraviny se stabilní kvalitou. Jelikož je embargo zatím platné do konce roku 2019, tak o této otázce můžeme jen spekulovat.

Změny v ruském agrárním sektoru se bezpochyby odrazily ve vzájemném agrárním obchodu s jednotlivými zeměmi včetně České republiky. Embargo od roku 2014 kompletně zastavilo export českých mléčných výrobků, které se na ruském trhu těšily velké oblibě. Zasáhlo také sektor masných výrobků, případně některé další dílčí obory. Celkově však Česká republika nevyšla ze změněné situace tak špatně jako jiné evropské země, pro které byl ruský trh klíčový.

Český agroexport do Ruska roste

Dlouhodobě do Ruska vyvážíme položky jako krmiva pro zvířata, násadová vejce, pivo, chmel, nečokoládové cukrovinky, mák, pektiny a další, což je zboží, na něž se embargo nevztahuje. Větší škody na vzájemném agrárním obchodu tak způsobila devalvace ruské měny, se kterou se země v důsledku sankcí v posledních letech potýká. Navzdory složité situaci však Rusko zůstalo pro český agrární export nejvýznamnějším odbytištěm mimo země EU. V roce 2017 dosáhl český vývoz do Ruské federace hodnoty přes 2,7 miliardy korun, což je historicky druhý nejlepší výsledek od roku 1993, a očekáváme, že rok 2018 by ho měl ještě předčit.

Tím, že se zavřely dveře pro vývoz některých potravin, se zároveň otevřely možnosti pro export strojů a technologií. Aby Rusko mohlo být soběstačné, potřebuje moderní zemědělské stroje a zařízení pro potravinářství. To jsou obory, ve kterých mají české firmy co nabídnout. Traktory, závěsná zařízení za traktory, pivovary, pekárny, lisy na olejniny, balicí stroje a nejrůznější potravinářské linky jsou aktuálně našimi velmi důležitými vývozními artikly. Jejich export do Ruska se v loňském roce pohyboval okolo miliardy korun a věříme, že číslo bude růst i letos. Řada těchto obchodů se realizuje díky aktivní podpoře Exportní garanční a pojišťovací společnosti (EGAP) a České exportní banky (ČEB).

Kromě poptávky po zemědělských strojích a technologiích roste zájem o spolupráci v oblasti plemenářství a šlechtitelství, v akvakultuře, zpracování potravin, biozemědělství, ve výstavbě komplexů pro živočišnou výrobu, skladovacích a logistických center. Poptávka po zahraničních potravinách se snížila a zájem je především o specifické produkty, které nemají v Rusku substituty. Máme řadu jedinečných produktů, které se tam těší velké popularitě. Například české pivo a žatecký chmel zůstávají pro Rusy pojmem bez ohledu na ekonomickou či politickou situaci.

Zásadních změn doznala i v tomto sektoru forma spolupráce s Ruskem. Ruská vláda dává před importem přednost zahraničním investicím, společným podnikům a lokalizaci výroby na svém území. Klesá zájem o dovoz potravin a strojů ve prospěch výroby pod značkou Made in Russia v kooperaci se zahraničními partnery s potenciální možností je exportovat dále do světa. Řada evropských i mimoevropských firem se tomuto trendu přizpůsobuje a otevírá potravinářské závody či výrobní nebo montážní provozy po celém Rusku. Jedná se o administrativně a finančně náročný krok, do kterého se pouštějí především firmy s dostatečným technologickým a kapitálovým zázemím. V takovém případě je důležité mít strategii předem promyšlenou do nejmenšího detailu a plně pod kontrolou. Podnikatelské prostředí v Rusku je totiž stejně jako v některých jiných zemích někdy těžko předvídatelné. Existuje však řada českých a evropských firem, které dokazují, že pokud máte kvalitní produkt a tým schopných lidí, můžete v Rusku uspět.

Text: Nikola Hrušková

Foto: Shutterstock