Lesk a bída smart citiesZavádění technologií nesmí být uměním pro umění

„Nachytřování“ měst není cílem, ale cestou. Přesto se – zejména letos, ve volebním roce – najde nemálo starostů a primátorů, kteří po nejnovějších technologiích bez rozmyslu sáhnou jako po rychlé zkratce ke krátkodobému úspěchu. Ti s vizí a strategií naopak berou technologie jako nástroj k dosažení moudrosti města, tedy k vytvoření místa příjemného pro život i pro byznys. V dubnové sérii Alter Eko se na tom shodli partner poradenské společnosti M.C. Triton Luděk Pfeifer, který pokládal otázky, a vedoucí projektů veřejné správy v České spořitelně Marcel Babczynski.

Začnu pro někoho možná provokativní tezí: Co není smart, jako by nebylo. Máme smart ekonomiku, energetiku, mobilitu, bydlení a tak dále. Nemáte pocit, že je té smart mánie tak akorát? Respektive kde je hranice mezi smysluplným uplatněním moderních technologií a kde je to byznys pro byznys, tedy projekt pro kšeft technologických firem?

Pojem smart city nemám příliš rád, protože je hodně široký, občas zavádějící, a každý si tak pod ním představí něco trochu jiného. Pro mě je přesnější termín digitalizace, která se prolíná jak do segmentu firem, tak do segmentu měst, občanů a domácností. Domnívám se přitom, že digitalizace společnosti ve vztahu k městům výrazně změní to, jak města fungují. Stojíme někde na počátku nové epochy vývoje měst a urbanismu, kterou bych přirovnal k elektrifikaci před sto lety, kdy se začala do měst zavádět elektřina, rozsvítily se první žárovky a málokdo si dokázal představit, kam až to všechno povede. Stejně tak tu dnes máme první digitální řešení. Některá z nich se osvědčí, některá z nich budou slepé uličky, ale rozsah změn v horizontu několika desítek let bude mnohem větší, než si dokážeme představit.

Zmínil jste, že nemáte pojem smart city moc rád nebo že nemáte rád jeho širokost. V tom se shodneme. Jako chlapec z vesnice se držím pravidla, že fungují jenom jednoduché věci. A právě v konceptu chytrých měst mi ta jednoduchost schází. Existují desítky definic od desítky institucí, existují stovky konceptů, které jsou jeden složitější než druhý, existují tisíce řešení od tisíců dodavatelů. Vím přitom od starostů především středních a menších obcí, že se cítí pod tlakem, že se v tom ztrácejí. Co byste poradil těm, kteří chtějí vykročit cestou „smartizace“ svého místa, ale nechtějí si naběhnout?

Určitě je pravda, že za starosty a primátory pořád někdo chodí a říká „kupte si tohle, nekupujte si tamto“. Neplatí to jen v případě smart city, ale o všem, co se firmy snaží veřejnému sektoru udat. Zejména v digitální nabídce je nicméně pro starosty dost obtížné se vyznat – odlišit technologický výstřelek od toho, co má skutečně pro úřad nebo občany nějakou přidanou hodnotu. Je tak vhodné poradit se s odborníky, s někým, kdo je nezávislý na dodavatelích. Univerzity například mají do této oblasti docela dobrý vhled, stejně tak existuje řada nezávislých konzultantů, a pokud se jedná o vyhodnocení ekonomické stránky projektu, je asi dobré obrátit se na finanční konzultanty a nebo na banku, kterou daná obec standardně využívá.

Podmínkou podobných konzultací by přitom měla být premisa, že digitální technologie jsou cestou, nikoli cílem. Jinými slovy, neplatí, že čím masivněji město uplatňuje chytré technologie, tím chytřejší je; platí, že čím blíže je s pomocí technologií svým vizím a strategiím, tím chytřejší je – a v tom je právě ona chytrost, smart. Souhlasíte?

Určitě ano. Město by prostě mělo být příjemným místem k bydlení a vhodným místem k podnikání. K tomu slouží jak beton, tak i digitální technologie. Je pak na každém starostovi, aby zvolil správnou míru, kombinaci jednoho a druhého.

I v případě smart jde tak v první řadě o lidi. Jakou máte zkušenost s prozíravostí „otců a matek“ našich měst? Jak dobré strategie rozvoje mají? A mají je vůbec?

Liší se to, někdy až dramaticky. Jako následováníhodný příklad bych zmínil město Tábor, kde se osvícený pan starosta rozhodl přistoupit k problematice digitalizace koncepčně. Sestavil smart city komisi, do níž pozval zástupce města, městských společností a nejvýznamnějších firem, které ve městě působí, a tento tým dal společnými silami dohromady digitální vizi Tábora. Tato vize počítá s řešeními, která dnes dává smysl realizovat, některá řešení pak odkládá na pozdější dobu a celkově se zaměřuje na to, co je v danou chvíli pro město v oblasti digitalizace důležité.

To je opravdu osvícený starosta. Naplnil totiž jeden z předpokladů skutečně chytrého města, tedy potřebu vtáhnout do hry klíčové nositele zájmů: obyvatele, zástupce firem a organizací, potencionální investory, zahraniční partnery a další, stručně ty, kdo by měli profitovat z toho, že je město dobré pro život, pro bydlení, turistiku a tak dále. Jak často a dobře se podle vás tito aktéři, klíčoví nositelé zájmů, do hry opravdu vtahují?

Domnívám se, že toto do značné míry stojí a padá s prozíravostí a motivací starosty nebo primátora. Letos máme před volbami, takže, nebudeme si to zastírat, řada politických zastupitelů byla a je motivována krátkodobými výhledy. To, co mohou zrealizovat do voleb zadarmo a viditelně, prostě často bývá prioritou.

Obyvatelé jsou tak často oběti volební krátkozrakosti svých zastupitelů…

Na druhou stranu je pozitivní, nebo alespoň mám ten pocit, že se stále více politických zastupitelů začíná zajímat o dlouhodobější vize. Zpracovávají si výhledy na třeba i několik desítek let dopředu a provazují tyto výhledy s územním plánem. Takové dokumenty už mají smysl, ty dokážou dát městu dlouhodobější vizi a strategii.

Pokud bych měl mluvit z vlastní zkušenosti, s jistou mírou nadsázky bych řekl, že poměr zastupitelů s vizí a těch bez ní je 1 : 2 nebo 1 : 3. Jeden díl představuje ty, kteří se dívají na smysluplnost, dva nebo tři díly pak ty, kteří to berou jako volební lákadlo nebo tak, že když jsou teď v módě, tak tedy ty technologie uplatní. Jaká je vaše zkušenost?

Město by nemělo být chytré, ale moudré – a technologie nebo obecněji koncept smart je pouze můstkem k dosažení moudrosti. Stručně: moudrost města není o digitálních technologiích. Ty mohou být nástrojem, s jehož pomocí například získáme data, která dokážeme přetvořit do nějaké užitečné informace a s tou třeba budeme město lépe řídit. Moudrost je v hlavě jednotlivých lidí, v hlavě politické reprezentace města a občanů, kteří v něm žijí. Kde tomu tak je a kde není, to dobře vidí každý z nás.