Proč bychom měli světovou kvalitu prodávat levně?

„Není důvod prodávat, jak se často říká, ,německou kvalitu za české ceny‘. V našem oboru patříme mezi nejlepší v Evropě, proto si můžeme dovolit dodávat na zahraniční trhy za běžné světové ceny. Jen v tuzemsku máme ceny přizpůsobeny finančním možnostem domácí klientely,“ vysvětluje strategii rodinné firmy Laski, výrobce profesionální komunální techniky, její jednatel Zdeněk Zapletal.

Než vyrazí s vlastními produkty na zahraniční trhy, zpravidla si české firmy testují jejich prodejnost nejprve doma. Existují však i výjimky, které zvládly obojí. „Hned od samého začátku jsme kromě místního trhu, který je příliš malý, prodávali také do Polska a Německa,“ říká jednatel.

„V zahraničním obchodu jsme se otrkávali hned od založení společnosti v roce 1992 a zejména pak od roku 1993 jako autorizovaní prodejci spalovacích motorů americké firmy Kohler na území České republiky, Polska a Slovenska. Devatenáctým rokem zastupujeme v Česku italského výrobce motorů, společnost Lombardini. Jako řada našich malých a středních podniků produkujeme výrobky s vysokou přidanou hodnotou, ale na rozdíl od těch, které se nacházejí v postavení subdodavatelů, my jako finální výrobce těžíme plně i z ekonomické hodnoty produkce.“

V prvních letech existence tříčlenné společnosti se exportem zabýval hlavně Zdeněk Zapletal. Ale tehdy, v prvních letech samostatného podnikání, dělali všichni všechno. V současné době řídí rozsáhlou distribuční síť obchodní oddělení. Jen Rakousku se věnuje přímo smržická centrála. Ve vztazích s rakouskými partnery prý stále panuje určitá mentální blízkost, vycházející ze společné historie v jednom státním celku do roku 1918.

Dnes je Laski úspěšným exportérem do více než padesáti zemí celého světa, z nichž největším odbytištěm co do objemu i pestrosti produkce je již po léta Velká Británie. Obavy z dopadů brexitu na export své firmy „za kanál“ však Zdeněk Zapletal nemá.

Sankcemi na Rusko jsme tratili

„Dodávali jsme do Británie ještě před vstupem České republiky do Evropské unie, tak proč bychom to neměli zvládnout i po brexitu? A když jsme ustáli posilování kurzu koruny v roce 2007, který začínal na 28 korunách za euro, a během několika měsíců posílila koruna na dvaadvacet padesát, tak si poradíme i nyní. Nikdy jsme totiž neměli tak vysoké marže, abychom velký výkyv ustáli bez mimořádných opatření. Odložili jsme veškeré investice na příznivější dobu a většinu kooperačních výrob stáhli domů. Obrat nám sice klesl do červených čísel, ale přežili jsme. A navíc nám narostla přidaná hodnota,“ vzpomíná zakladatel firmy a dodává: „Někdy si však situaci komplikujeme sami, jako třeba obchodování s Ruskou federací. Do vyhlášení sankcí Evropské unie vůči Rusku byla právě tato země jedním z našich největších odběratelů. V jejich důsledku si Rusové, kteří od nás za léta obchodní spolupráce leccos okoukali, některé jednodušší stroje začali vyrábět sami. Ale musíme to přijmout jako skutečnost, kterou nemůže firma ovlivnit. Konkurence je všude a jedinou cestou, jak se udržet na trhu a omezit nekalé praktiky obchodních soupeřů v podobě kopírování, je vlastní technický náskok.“

Největší konkurenci však společnost Laski nemá ani v Rusku, ani v Číně, ale ve Spojených státech. „I když na americkém trhu zaznamenáváme poměrně velký prodej, právě tam působí v našem segmentu nejvíce výrobců, s nimiž stále soupeříme o zákazníky,“ přiznává Zdeněk Zapletal. A jak si Laski stojí v kontinentální Evropě? Zajímavé obchody dělá podle něj v Polsku, Francii, Nizozemsku, ale svou pozici upevňuje rovněž v balkánských zemích – Slovinsku, Srbsku, Chorvatsku a Bosně a Hercegovině. A nechybí ani exotičtější destinace, jako Chile, Austrálie, Nový Zéland, Indie, Nigérie, Tunisko, Čína a další.

S vlastním vývojem neotálet…

Dnešní šéf rodinné firmy Laski Zdeněk Zapletal občas říkává, že Hanákům všechno trvá déle. Pokud je to pravda, pak pro pracovníky Laski to nikdy neplatilo. Již v roce 1993, pár měsíců po založení firmy, se pustili do vývoje zametacího vozíku L150 a napřesrok vyvinuli a poslali do výroby první frézu na pařezy; první vysavač listí šel do sériové výroby v roce 1996. Během následujících let obohatilo produktovou nabídku rozmetadlo, zametací kartáč a vibrační deska, křovinořez, drážkovač, štěpkovač a drtič.

V současné době tvoří výrobní portfolio společnosti 65 základních typů strojů, desítky variant a stovky modelů a v „šuplících“ techniků se skrývá řada projektů na další zařízení, jejichž vývoj obvykle trvá jeden až dva roky. Za poslední dva měsíce uvedla firma na trh dokonce hned čtyři nové výrobky. „Naše šestičlenné vývojové oddělení se stále potýká s novými technickými výzvami. Dosud jsme si kromě pneumatik a motorů, které dovážíme ze zahraničí, protože je v potřebných parametrech a kvalitě u nás nikdo nevyrábí, všechno ostatní vyráběli a kompletovali ve Smržicích, ale nyní stojíme před poměrně složitým úkolem. Motory z USA jsou sice velmi výkonné a spolehlivé, ale také poměrně velké a navíc brzy nebudou odpovídat připravované unijní legislativě a přísnějším emisním normám,“ upozorňuje Zdeněk Zapletal na problém, s nímž si musí firma v dohledné době poradit.

…A investovat promyšleně

Klobouk dolů před pílí a podnikatelskou odvahou zakladatelů společnosti. Ta se během čtvrtstoletí rozrostla ze staré stodoly do několika výrobních hal a dílen na rozloze pěti tisíc metrů čtverečních a z tříčlenného týmu na kolektiv sedmdesáti pracovníků.

„Začali jsme doslova od nuly prodejem náhradních dílů, servisem a vývojem menší komunální techniky. Před nákladnou dovolenou do atraktivních světových destinací jsme dali přednost investicím do vývoje a modernizace výroby. Kromě běžného vybavení CNC stroji přibude letos do naší nové haly moderní svařovací robotické centrum. S Komerční bankou, naším partnerem od roku 1992, tak řešíme jen provozní úvěry a zajištění kurzových rizik,“ poznamenává Zdeněk Zapletal, který právě ve dnech, kdy jsme spolu hovořili, zrušil z pracovních důvodů, zřejmě nikoli poprvé, plánovanou dovolenou.

Regionální zaměstnavatel par excellence

Hojně diskutované téma nedostatku pracovníků jako by hanáckého výrobce míjelo. „Nestěžujeme si a personální otázky řešíme s předstihem. Většina našich pracovníků bydlí ve Smržicích a okolí do patnácti kilometrů. Oceňují dostupnost zaměstnání, solidní finanční ohodnocení a stabilitu firmy. Léta spolupracujeme se třemi středními technickými školami v regionu a s Vysokým učením technickým v Brně. Ty by si těžko mohly dovolit naše technické vybavení, na němž si studenti a učni mohou vyzkoušet své dovednosti. Někteří šikovní studenti k nám chodí také na brigády a není výjimkou, že u nás po ukončení studia zůstanou. To má své výhody i pro nás, protože zaškolování pracovníků trvá poměrně dlouho, na montáž sofistikovanějších strojů to bývá až tři roky. Kdo má technické geny, oceňuje, že je u nás trvale inovován jak výsledný produkt, tak prakticky všechny výrobní procesy,“ vysvětluje Zdeněk Zapletal tajemství atraktivity inovativního exportéra, který patří k nejvýznamnějším zaměstnavatelům Olomouckého kraje.

Text: Věra Vortelová

Foto: archiv LASKI