Kosmický byznys za 250 miliard eur

Vladimír Remek zůstane v očích veřejnosti stále kosmonautem, i když to brzy bude už pětatřicet let, co pobýval v kosmu. Vesmírný nadhled však neztratil. Uplatňuje ho více než sedm let také na půdě Evropského parlamentu. I jemu projekt Galileo vděčí za to, že se usídlil v Praze.

Člověk by skoro předpokládal, že kosmonaut bude fandit projektům, jako je evropský systém družicové navigace Galileo…

V mém případě úvaha naprosto správná, a to hned z několika důvodů. Programy, které nějak souvisí s vesmírnými technologiemi, jsou mi skutečně blízké, protože považuji tyto technologie za moderní, špičkové a perspektivní. Mnohokrát jsem se přesvědčil, že se kolem nich pohybují lidé odborně na výši a s vysokou mírou zodpovědnosti. Byť to někdy nevypadá, je tu prokazatelný přínos nejen pro vědu a techniku, ale i pro konkrétní, každodenní život nás všech. A v neposlední řadě jde o projekty, které staví na mezinárodní spolupráci. I můj kosmický let takřka před 35 lety byl takovým příkladem.

Než se dostaneme k otázkám o prostoru, který rozsáhlý a prestižní projekt Galileo údajně poskytuje i českým podnikatelským subjektům a středním i malým podnikům zvlášť, zajímala by mě vaše osobní zkušenost s podnikáním a s jeho podporou.

Britská kosmická agentura publikovala, že odvětví spojená s vesmírnými programy přinesla v období let 2010 až 2011 tamní ekonomice více než 9 miliard liber.

Za svého působení v Ruské federaci jsem po určité období stál na obou stranách „řeky“. Nejprve jsem nabíral zkušenosti jako obchodní zástupce firmy ČZ Strakonice v Rusku a současně jsem spoluzakládal a vedl společný podnik CZ-Turbo-Gaz na výrobu turbodmychadel v Nižném Novgorodu. Poté jsempracoval jako obchodní rada našeho velvyslanectví v Moskvě. Něco o tom, jak se prosazují firmy na zahraničních trzích, co jim z aktivit politiků a diplomatů pomáhá a co škodí, opravdu vím.

Galileo má lidem zlepšovat úroveň života.

Tak o tom třeba někdy příště. Ale vraťme se zpět ke Galileu. Myslíte si, že tu skutečně je potenciál i pro malé a střední podniky?

Řekl bych, že ano, i když to není a nebude jednoduché. Pochopitelně asi jen už takzvaně zaběhané subjekty se zkušeností ze spolupráce s vědecko-technickými pracovišti, s vyspělým technickým zázemím a specialisty mohou přemýšlet o tom, že se budou podílet na komponentech přímo pro satelity, které vytvoří systém družicové navigace. I takové ale u nás jsou, mimo jiné rovněž proto, že máme tradici právě v družicových technologiích již z doby, kdy existovaly programy v rámci projektu Interkosmos. I dnes jsou tu firmy, které spolupracují s velkými dodavateli vesmírných zařízení, a to jak prostřednictvím Evropské kosmické agentury (ESA), tak i třeba s americkou NASA. Tady se potvrzuje, že specializace dává šanci i subjektům z takzvaně malých zemí, které nepatří k vesmírným velmocím. Je známo, a v Evropském parlamentu jsme se o to speciálně zasazovali, že v projektu Galileo má připadnout 40 % přímých investic právě na subdodávky malých a středních firem  pro velké „hráče“.  Objem peněz, o kterém se tu celkově hovoří, je skutečně velký. Podle odhadu se v aplikacích navazujících na projekt Galileo očekávají do roku 2025 investice až 250 miliard eur.

To je sice lákavé, ale stále je to tak trochu teoretizování. Setkal jste se jako europoslanec v Bruselu či jinde s konkrétními příklady, které ukazují, že se to daří? Že jsou státy, které dokáží z vesmírného průmyslu profitovat i v době současné krize, a že existují projekty, které už vycházejí z možností evropského systému kosmické navigace?

Začnu první částí otázky, tedy zeměmi, které pochopily, že vesmírné technologie jsou přínosem pro ekonomiku státu i příležitostí pro firmy. Že to je možné, aby tento obor i v krizi rostl a generoval pracovní místa. Taková Británie je sice vyspělou zemí, ale mezi přední vesmírné velmoci ji neřadíme.

Přesto letos v létě Britové potvrdili informaci z loňského veřejného slyšení v Evropském parlamentu, co všechno mohou přinést projekty, jako je Galileo. Britská kosmická agentura publikovala, že odvětví spojená s vesmírnými programy přinesla v období let 2010 až 2011 tamní ekonomice více než 9 miliard liber. Za současných podmínek je pozoruhodný také průměrný roční růst tohoto přínosu vesmírných odvětví ve výši 7,5 %. Když k tomu přidáme, v kontrastu s propouštěním a omezováním pracovních míst, stejný údaj i v případě rostoucí zaměstnanosti, jsou to ty nejpádnější argumenty, proč věnovat oboru pozornost.

Setkal jste se i v sídle unijních institucí s konkrétními příklady, jak dokáží malé a střední podniky realizovat svoje nápady navazující na projekt Galileo?

V Evropském parlamentu působím od roku 2004 a s konkrétními příklady jsem se setkal již několikrát a jistě ne naposledy. V Bruselu se třeba konal Den bez satelitů, na němž bylo možné ve Výboru pro regiony EU získat zajímavé informace o tom, jak je náš každodenní život s družicovými technologiemi spjat a jaké by to bylo bez nich složité. Nebo například v prosinci se v Londýně uskuteční konference a výstava spojená s diskuzí na téma, jak vesmír ovlivňuje náš život.

Mnoho zajímavých nápadů spojených s aplikacemi k systému Galileo jsem viděl již před dvěma lety přímo v centru Bruselu. Během Dnů aplikací Galileo v březnu 2010 prezentovaly subjekty z řady unijních členských zemí nesmírně zajímavá řešení. Dokázaly, že nejde o nějaký „vzdálený vesmír“, ale o využití družic v každodenním životě. Seznámil jsem se s projekty, jak ulehčit život lidem s Alzheimerovou chorobou či zrakově postiženým. Nebo tam zájemci sledovali aplikaci, která díky satelitům pomůže lidem na invalidním vozíku překonat překážky. Dokonce jeden z našich podnikatelů prezentoval projekt monitorování rizikových těhotenství. Pozornost budily systémy pomoci zemědělcům při obdělávání polí, při lepším využití osiva a hnojiv nebo přispívající ke snižování spotřeby pohonných hmot. Byl tam rovněž předveden systém záchrany lidí v mimořádných situacích.

Víte, často se prezentace přínosu navigačních systémů jako GPS nebo Galileo omezuje jen na navigaci v autech nebo na využití v dopravě. Tam má sice velké uplatnění, včetně železnic nebo vodní dopravy, ale já tvrdím, že navigace, která nám říká, kudy máme jet, je jen třešnička na dortu. Ten vlastní dort je mnohem větší. Jen nám nesmí „ujet vlak“.

Podle toho, co říkáte, je ten vlak už hodně rozjetý… A to i do směrů, kde bychom využití družicových navigačních systémů ani nečekali.

Skutečně je to tak. Vaši čtenáři, lidé z malých a středních podnikatelských subjektů, živnostníci, patří mezi ty, kteří poměrně rychle reagují na nové podněty. Neříkám, že to je jednoduché, a nejsem přehnaným optimistou, že se masově uplatní zrovna v tomto oboru. Ale pro nadšence a lidi s nápadem tu prostor přece jen je. Existuje třeba soutěž, v níž už uspěly projekty na lokalizaci polohy kontejnerů na železnici nebo zcela odlišná aplikace – efektivní svážení balíků slámy, které šetří farmářům čas i peníze. Zdánlivě maličkosti, ale Galileo má lidem zlepšovat úroveň života.

Podle odhadů existuje již asi stovka možností, kde se aplikace, které se opírají o systém precizního a hlavně spolehlivého určování polohy v reálném čase, uplatní. Mezi jinými se v nich zmiňují i energetika, bankovnictví, realitní služby, ale také turistika, sport, vyhledávání lidí v lavinách či sledování ohrožených druhů zvířat. V Evropském parlamentu často spolupracujeme se sdružením evropských regionů, jež využívají satelitní navigační technologii NEREUS. K dispozici je také „Zelená kniha o aplikaci družicové navigace“, vydaná Evropskou komisí, která klade mimo jiné důraz i na uplatnění malých a středních podniků. A tak jsem přesvědčen, že neumíme ještě ani odhadnout, jak moc Galileo ovlivní náš každodenní život. Proto mu fandím a proto mu i pomáhám.