Malé a střední firmy jsou zlatou hřivnou Česka

Podle paní Bublu Thakur-Weigold, expertky v oblasti inovací a nových technologií ze Švýcarského federálního technologického institutu v Curychu, se Češi podceňují a lpí na tom, co nefunguje dobře, místo aby zdůrazňovali svoje kvality. Přitom mají ve světové konkurenci rozhodně co nabídnout.

Většinu svého profesního života jste strávila v Německu a posledních šest let ve  Švýcarsku. Znáte tedy velmi dobře tamní prostředí a můžete srovnávat. V čem je podle vás Česká republika silná?

Optikou nahlížení zvenčí vidím obrovský pokrok, který jste od roku 1989 udělali, a proto vaši zemi obdivuji. I když vám samotným připadá třeba tempo pozitivních změn pomalé. Jako jednu z vašich největších konkurenčních výhod bych uvedla geografickou blízkost jak k různým trhům, tak k materiálovým tokům v Evropě – díky vaší infrastruktuře. A pak nesmírnou kreativitu a velký počet talentů.

Věnujme se nejprve detailněji infrastruktuře. Myslíte si tedy, že období velmi dlouhých materiálových toků, například mezi Německem a  Čínou nebo jinými zeměmi jihovýchodní Asie, pomalu končí?

Minimálně skončila pohádka o tom, že země je placatá a že je to všude stejně blízko, z toho už lidé vystřízlivěli. Jako expert v řízení dodavatelských řetězců a v oblasti logistiky to vidím jasně: čím delší je daný dodavatelský řetězec, tím méně je efektivní. Jistě, technologie jdou neskutečně dopředu, ale voda prostě nezačne téct do kopce jen proto, že máme internet. A stejně tak materiál nedostanete z Číny do Evropy za jediný den. Ledaže by se přepravoval výhradně letecky, ale to si nemůže u levných produktů nikdo dovolit. Takže Česká republika má neskutečnou přirozenou výhodu ve své blízkosti ke spotřebitelům a k firmám a není žádná hanba ji maximálně využít.

Talenty nejsou na rozdávání

A co ty talenty?

Máte úžasnou novou generaci, která přemýšlí globálně a má motivaci. Pokaždé, když se sem vrátím, setkávám se s dalšími a dalšími lidmi, kteří jsou ochotní jít do rizika, jsou zvídaví, mluví několika jazyky a jsou flexibilní. Ale i ti bývají často zaměření příliš negativně. Říkají, že máte špatné politiky, že všechno tu jde moc pomalu, že je tu silná byrokracie a korupce. Odpovídám jim: „Přestaňte lpět na svých slabinách a podívejte se na své silné stránky. Máte obrovskou zásobárnu talentů, které jsou připraveny to rozjet.“

Máte obrovskou zásobárnu talentů, které jsou připraveny to rozjet.

Je jasné, že oproti čínským dodavatelům máme vyšší odbornost, historii, určitě víc nápadů. Většinou nevezmeme pouze šroubovák a  nemontujeme, jak nám někdo řekne, ale přemýšlíme, jak by to šlo udělat lépe a rychleji. Jsme v tom třeba i lepší než Němci?

To by bylo na samostatný rozhovor. Německo samo o sobě je jednou z nejinovativnějších zemí, to jistě víte. Nicméně si myslím, že jste kreativnější, svým způsobem svobodomyslnější, a to se projevuje i v přístupu k inovacím. Podle mne můžete svým klientům, třeba i německým automobilkám, navrhovat inovace ve výrobních procesech, a být tak více proaktivní, a tím pádem zvýšit svou přidanou hodnotu a stát se pro ně nepostradatelnými.

Nikdo v dodavatelském řetězci není rád, když musí svého dodavatele vyměnit. Sice existují pochopitelně země, kde je levnější pracovní síla, a tím pádem lacinější dodavatelé, ale nikdo nemůže nahradit know-how a aktivní roli, kterou máte v tomto procesu vy. Máte společný historický a kulturní vývoj s Německem a dalšími zeměmi, máte silnou pozici malých a středních podniků, což z mého pohledu vytváří ideální soulad s německými firmami a to, na co ony slyší. V Německu jsou tisíce malých a středních podniků (SME), které by velmi rády spolupracovaly s českými partnery, s českými dodavateli daleko spíše než s těmi čínskými. Z osobní zkušenosti vím, že žádný evropský manažer nemůže být spokojený s tím, že musí být vzhůru celou noc, aby na dálku řídil dodavatele v Číně; nemluví s nimi stejným jazykem, nemá tentýž kulturní kód, nerozumí tomu, jak přemýšlí a o čem si povídají. Němečtí manažeři tam neradi jezdí, neradi vysvětlují detaily výrobních procesů, bojí se okopírování svých produktů z čínské strany, neradi řeší problémy s pracovní silou v Číně, navíc věci tam trvají mnohem déle. Tohle všechno dává České republice obrovskou výhodu. Vaše země má sice dražší pracovní sílu, ale máte ohromné množství výhod, které za ty peníze navíc německým podnikům stojí.

V Německu jsou tisíce malých a středních podniků, které by velmi rády spolupracovaly s českými partnery, s českými dodavateli daleko spíše než s těmi čínskými.

Říká se, že Čína je nízkonákladovou zemí a levným výrobcem. Nehrají tu peníze hlavní roli?

Jsem přesvědčená, že tvrzení, že je Čína levný výrobce, je jeden velký mýtus, když si spočítáte všechny nevýhody. Naproti tomu je ze strany německých podniků směrem k Čechům mnohem větší důvěra a ta je pro dlouhodobý úspěch dodavatelských vztahů a dodavatelských řetězců klíčová. Češi by to rozhodně měli využít, být víc proaktivní, sami se nabízet německým firmám, říct jim: „Jsme chytří, jsme schopní a jsme blízko, rozumíme vám.“ Kdybych byla manažerkou, měla bych zcela jasno, pro koho se rozhodnout.

SME jako jeden z jokerů stability

Již řadu let žijete a pracujete ve Švýcarsku, které je na špičce konkurenceschopných zemí. Je možné, že by ho Česko mohlo někdy dohnat?

Švýcarsko je opravdu hodně daleko. Řada ukazatelů, jimiž se konkurenceschopnost měří, je tam dotažena k až neskutečné dokonalosti. Je to také velmi pragmatická země – věci se tam zdokonalovaly po staletí, nebyly tam žádné války, žádná výrazná politická nestabilita. Na jednu stranu si myslím, že Česká republika nikdy nebude jako Švýcarsko, ale na druhou stranu byste takoví ani neměli být. Nesouhlasím s ideou absolutního poměřování. Nikdy by se neměly poměřovat jednotlivé ukazatele výkonnosti, jelikož to narušuje chápání celého systému. Česká republika by se měla zaměřit na svůj systém. Když se například podíváte na rychlost ekonomického růstu za posledních 25 let, pravděpodobně bude Česko mnohem lepší než Švýcarsko. Švýcarsko za posledních 25 let zdaleka nedosáhlo toho, čeho Česká republika.

Nesnažte se být druhým Švýcarskem. Vaším cílem by mělo být, abyste dosáhli co nejvyšší úrovně jako Česká republika. Protože pokud se stanete druhým Švýcarskem, budete muset obětovat své silné stránky jakožto České republiky. A proč? Znovu doporučuji, zaměřte se úzce na své silné stránky, na věci, které nejsou nahraditelné, a vytěžte z nich maximum. Ať už jde o geografickou blízkost, kreativitu či sílu malých a středních podniků.

Víte, co by za vaše SME dal Obama?

Zmínila jste malé a střední podniky. Měli bychom se tedy pokusit jejich roli ještě posílit?

Zcela jistě, to je vaše obrovská hodnota, možná si ji ani neuvědomujete. Podívejte se třeba na Velkou Británii a USA. Tam se snaží vytvořit silnější strukturu SME, ale vůbec se jim to nedaří, protože jim tam chybí tradice. Víte, co by za vaše SME dal Obama? Když jsou vaši lidé mentálně nastavení na podnikání, máte tradici skvělých rodinných firem, stačí to už jen zkombinovat s dobrým vzděláním – a máte vyhráno.

Co myslíte tím „dobrým vzděláním“?

Vzdělávací systém musí být plně přizpůsoben prioritám a silným stránkám dané ekonomiky: zaměřte se na svá klíčová průmyslová odvětví a podle nich nastavte většinové zaměření škol.

V případě Česka je tedy podle mého názoru zásadní dále posilovat roli malých a středních podniků a kupní sílu střední třídy, což je klíčem k prosperující a demokratické společnosti. Tato střední třída se pak stane pravidelnou zásobárnou vaší pracovní síly a energie.

Elity jsou samozřejmě také důležité, například jako motor pozitivních změn a inovací ve společnosti. Je třeba ovšem umět s těmito mechanismy zacházet, aby situace nebyla taková jako v USA nebo v Británii, kde je příliš velká polarizace moci a bohatství právě ve prospěch elit – totéž se děje například i v Rusku. Jednoduše si nemyslím, že model, který je nastavený například v USA, je dlouhodobě udržitelný, a to přestože v mnoha kritériích konkurenceschopnosti jsou zcela na vrcholu; ale to jsou právě zase jen ta jednotlivá kritéria, zatímco jejich systém jako celek příliš nefunguje. A když se podíváte na systém, který je v Česku, pořádně, možná dojdete k závěru, že funguje celkem dobře!