Brigita Schmögnerová: Pořád se vzájemně potřebujeme

„Rozdělení federace naše vztahy redukovalo. Oboustranné ztráty trhů jsme se snažili nahradit třetími zeměmi. Snahou obou našich států by mělo být udržovat jakousi rovnováhu ve vzájemných stejně jako v mezinárodních obchodních vztazích,“ říká zkušená slovenská ekonomka a politička Brigita Schmögnerová v exkluzivním rozhovoru pro TRADE NEWS.

Tvrdě zaplacený rozchod

V čem spatřujete hlavní podobnosti a v čem odlišnosti ve vývoji české a slovenské ekonomiky v období 1993 až 2018?

Uvedené období by asi bylo potřeba rozdělit na etapy. Slovenská ekonomika za transformaci a za rozdělení ČSFR platila vyšší cenu než česká.

Zaplatila větším propadem výroby (v jediném roce například propadla produkce vojenského průmyslu v SR o bezprecedentních 90 % a s ní se ztratilo asi sto tisíc pracovních příležitostí), vyšší mírou nezaměstnanosti, větším nárůstem regionálních rozdílů a chudoby a podobně. Absolutní nedostatek domácího kapitálu nebyl až do roku 1998 kompenzován tím zahraničním, jako se to podařilo Česku.

Následující léta byla z mnoha hledisek dobíháním za českou ekonomikou. Dodnes je vaše ekonomika diverzifikovanější než ta naše, v níž dominuje automobilový a elektrotechnický průmysl. Česko má větší podíl malého a středního podnikání než Slovensko. Podařilo se vám zachovat víc podniků a značek s dlouhodobou tradicí než v SR. Slovenské zemědělství bylo tradičním exportérem do Česka, dnes je tomu naopak. Obchodní bilance s Českou republikou v položkách nápoje, potraviny a živá zvířata je záporná už více let.

Po vstupu SR do eurozóny po roce 2009 slovenský podnikatelský sektor profituje z větší stability eura a z nižších transakčních nákladů. Do určité míry vstup do eurozóny pomohl získat i nové zahraniční investice. To neznamená, že zachování české koruny a domácí měnové politiky nemůže mít i určité výhody.

Z pohledu zahraničních investorů přešla obchodní značka Československo na ČR. Podařilo se Slovensku tento handicap dohnat?

Jak už jsem uvedla, v prvních letech doplatila slovenská ekonomika na rozpad ČSFR mnohem víc než ekonomika česká. Příčin bylo více, například i nepřipravenost slovenské politické garnitury, která se projevila ve vyjednáváních s českou politickou garniturou. Znalosti o hospodářských poměrech na Slovensku byly v zahraničí nízké. Odrazilo se to například i v tom, jak hodnotil slovenské hospodářství Mezinárodní měnový fond při dělení kvóty po ČSFR na českou a slovenskou část. MMF přesvědčoval vládu, aby devalvovala slovenskou korunu, která vznikla po měnové odluce, o 30 procent. Předpokládal, že o to je nižší slovenská produktivita práce na rozdíl od české. Cena, která se za rozdělení zaplatila, se nedá kompenzovat, ale dnes je to už jenom historie.

Poučení z krize

K reformám donutí společnost jen krizová situace. Podle českých ekonomů jste byli hlavními nositeli zásadních změn slovenské ekonomiky vy a Ivan Mikloš. Co všechno jste museli za první a druhé Dzurindovy vlády udělat pro změnu orientace mečiarovského Slovenska?

Mezi dvěma vládami Mikuláše Dzurindy jsou zásadní rozdíly dané složením vládní koalice i rozdílnými východisky. Po volbách roku 1998 vznikla vláda široké koalice, jejímž základním cílem bylo překonat mezinárodní izolaci, do které Slovenskou republiku dostalo autokrativní vládnutí Vladimíra Mečiara.

Během první Dzurindovy vlády se podařilo dohnat a překonat zaostávání v integraci do EU, Slovensko se stalo se zpožděním několika let po Česku, Polsku a Maďarsku členem OECD a nastartoval se proces přípravy na vstup do NATO. Stabilizovalo se slovenské hospodářství, které zdědilo po Mečiarově vládě vysoký dvojitý deficit a vysokou míru zahraniční zadluženosti.

Ministerstvo financí SR zrealizovalo nejdůležitější reformu finančního sektoru. Podařilo se restrukturalizovat tři klíčové banky a najít důvěryhodné investory do nich. Ani finanční krize 2008 je chválabohu nepoškodila. Tento proces nebyl bezbolestný: padlo pět bank, které nebylo ekonomicky výhodné zachraňovat, a finanční restrukturalizace VÚB, SLSP a IRB stála více než 100 miliard slovenských korun.

Základní reformy v řízení financí, v daňové a celní správě proběhly právě v tomto období. Položily se základy pro moderní řízení státního rozpočtu, pro vznik státní pokladny, Agentury pro řízení dluhu a hotovosti a podobně. Pro podnikatele se zavedla takzvaná paušální daň a daň z příjmů pro podniky klesla z předcházejících 40 na 25 procent.

Druhá Dzurindova vláda zavedla takzvanou rovnou 19procentní daň (stejnou pro daň z příjmů stejně jako DPH), jíž jsem byla a zůstávám kritikem. Prosadila vznik druhého důchodového pilíře, ale bohužel ho nastavila z hlediska veřejných financí neudržitelně.

Širokou veřejnost nezajímají tempa růstu HDP, ale výše mezd a kvalita života. Jak si podle vás stojí obě naše země v současnosti?

V porovnání s dosahovanou produktivitou práce je mzdová úroveň v obou státech nízká. Zůstává hlavní komparativní výhodou pro zahraniční investory. Na druhé straně podhodnocuje domácí poptávku, která je brzdou pro rozvoj malého a středního podnikání. Malí a střední domácí podnikatelé obvykle kritizují zvyšování minimální mzdy, ale bez růstu mzdové úrovně ani poptávka po jejich produkci nemůže růst.

Často jsou předmětem kritiky i sazby daní a sociálních a zdravotních odvodů. Ale vybírají se z nízkých mezd. Daňové a odvodové zatížení je v SR jedno z nejnižších, v roce 2004 po Miklošově reformě kleslo na 28 procent, dodnes je nižší než v ČR. To se odráží v úrovni sociální péče, starobních důchodů a zhoršující se zdravotní péči.

Z mezinárodního úhlu pohledu

Jako tajemnice Evropské hospodářské komise OSN a viceprezidentka Evropské banky pro obnovu a rozvoj (EBRD) jste měla možnost nahlédnout na slovenskou ekonomiku a politiku zvenčí. Co jste viděla jinak než za svého působení doma?

V roli ministryně financí v období před vstupem do EU, respektive eurozóny, byly mou prvořadou starostí domácí poměry. To neznamená, že například domácí finance byly izolovány od vnějšího finančního světa: například i na něm závisely úrokové sazby na bondy, které jsme emitovali v zahraničí.

V mezinárodní instituci se úhel pohledu zásadně mění: EHK se neomezovala pouze na Evropu, jejími členy byly a jsou například i USA atd. Nakonec OSN je globální organizace. Během mého působení v EHK OSN (2002 až 2005) se odehrála invaze do Iráku, a to mi umožnilo pochopit negativní důsledky mocenských poměrů v unipolárním světě.

Léta v OSN byla dobou velkých konferencí nastolujících otázky, jako je například financování třetího světa, vznikající digitální společnost, úsilí o udržitelný rozvoj, ale i stárnutí společnosti, které přesahovaly úzký národní pohled.

Během let 2005 až 2010 v EBRD jsem byla svědkem toho, jak tato mezinárodní finanční instituce reagovala na finanční krizi a na začátek velké recese. Navzdory složitému období se podařilo prosadit, aby nerezignovala na některé své politiky, jako sociální, environmentální politiku, na boj s korupcí a podobně. Mohlo by to inspirovat i domácí politiky.

Rozvoj progresivní společnosti

Léta se angažujete v občanském sdružení Profórum. Co by mělo přinést slovenské společnosti?

Profórum, plným názvem Progresivní fórum, vzniklo ještě v roce 2005. V jeho záhlaví se uvádí, že jeho hlavním záměrem je podpora rozvoje progresivní společnosti na Slovensku, která se identifikuje se základními evropskými hodnotami, s důrazem na demokracii, lidskou důstojnost a solidaritu. Tento záměr je chvályhodný, ale netroufnu si říci, zda se nám ho daří realizovat. Je to zřejmě nad možnosti jednoho malého občanského sdružení, jehož finanční možnosti jsou kromě toho omezené na finanční pomoc dvou procent z daní.

Před dvěma lety vyšla vaše Kniha o vládnutí. Co vás k jejímu napsání inspirovalo?

Kniha o vládnutí vznikala ve snaze interpretovat období let 1998 až 2002 jinak, než bylo do té doby „módou“. Nepředstavuje typickou memoárovou literaturu, je to spíš literatura faktu. Mým záměrem bylo budoucím historikům poskytnout možnost konfrontovat dominantní pohled zprava s pohledem nejen očitého svědka, ale i aktéra událostí tohoto období z druhé strany politického spektra. Kniha se snaží ukázat, jaký byl podíl ministrů Strany demokratické levice na reformách první Dzurindovy vlády, která byla rozhodující z hlediska integračních snah Slovenska. Je přirozené, že se především zaměřuje na agendu Ministerstva financí SR.

Jako magazín pro malé a střední firmy ČR nás zajímá váš názor, v čem se kromě jazykové příbuznosti vyplatí českým, nejen velkým společnostem podnikat na Slovensku?

Kromě jazykové příbuznosti je to i malá geografická vzdálenost, kulturně-historická příbuznost, která formuje také spotřebitelské preference, jimž je proto lehčí porozumět. Zatím může lákat i nižší mzdová úroveň než v Česku a nižší úroveň zaměstnanosti mimo Bratislavu a Trnavský kraj. Do Trebišova údajně právě přichází investor z Česka, který tady zaměstná 220 lidí.

Text: Jana Jenšíková

Foto: archiv B. Schmögnerové