Adam Janek: Naším cílem je udávat trendy, v Praze i v Trenčíně

„Za dva roky se nám podařilo zdvojnásobit obrat i zisk,“ hodnotí Adam Janek výsledky trenčínského Očného centra Sokolík. „Tak rychle se to nepovedlo ani v Praze, tam to trvalo čtyři roky.“ Tou Prahou míní Oční centrum Praha (OCP), kde je ředitelem už sedm let. Momentálně totiž sedí takříkajíc na dvou židlích, neboť kývl na to, že vedle vedení OCP pomůže vybudovat podobně prestižní pracoviště v Trenčíně. A stal se tedy zároveň jednatelem a ředitelem slovenského Sokolíka. „Je to pro mne obrovská zkušenost, protože ač jsem po otci poloviční Slovák, mám v trenčínském kraji příbuzné a myslel jsem si, že Slovensko znám, překvapilo mne, že tam je spousta věcí jinak. Nicméně se ukázalo, že naše know-how funguje spolehlivě.“

Největší v trenčínském kraji

Adame, jak se člověk stane ředitelem pražské a trenčínské oční kliniky najednou? A jak to zvládáte?

Život vás prostě někdy postaví před nové výzvy. A nic není náhoda, když se podíváte na obě kliniky, najdete paralely. Obě byly založeny na osobnostech vynikajících očních lékařů, obě mají v sobě ducha rodinné firmy. A jednoho dne se prolnuly i jejich vlastnické struktury. Jak to v praxi funguje? Dělím svůj čas mezi dvě své pracovní děti, pravidelně dva až tři dny v týdnu jsem v Trenčíně a zbývající v Praze, pro rodinu mám volnou pouze sobotu. Při dobré organizaci se to dá zvládnout, a hlavně mám to štěstí, že má pro mne pochopení má žena, která je také oční lékařka a pracuje v našem pražském týmu.

Jak vás jako manažera z Prahy v Sokolíku přivítali?

Od začátku jsem se mohl opřít o podporu skvělého primáře Jána Sokolíka. Jeho tatínek, který očné centrum před více než deseti lety založil a který bohužel před dvěma roky zemřel, byl třicet let přednostou oční kliniky v trenčínské fakultní nemocnici a jeho jméno má v kraji zvuk. Přesto se i primář Sokolík nejprve koukal na změny, které jsem začal zavádět, s nedůvěrou. A co teprve další zaměstnanci centra. Zpočátku chodili za ním a ptali se ho, jestli to, co jim říkám, mají opravdu dělat. Trvalo půl roku, než pochopili, že nový směr je sice náročnější, ale vede k výsledkům. Až po roce se to zlomilo, začali mi důvěřovat. Dnes si myslím, že máme skvělý tým, který se z šesti lidí rozrostl na třináct – a všichni máme radost z toho, co se nám podařilo a daří.

V čem spočívala ta změna?

Dá se říct, že jsem do Trenčína postupně přenesl know-how, které se osvědčilo v Očním centru Praha. To spočívá především ve speciálním přístupu k pacientovi, ale také v dokonalé organizaci, špičkové kvalitě, efektivitě, sledování nových trendů a v neposlední řadě investicích. V tomto směru jsme nejspíš v tamním kraji průkopníky. Třeba v našem pražském centru samozřejmá věc, že se klient objedná na určitý čas a je v tomto čase i ošetřen, a to v souladu s posledními poznatky vědy, individuální přístup a péče, to není ještě všude zvykem. A odměnou je mi ohromné ocenění od slovenských pacientů. Jsou daleko vděčnější než v Praze, bohužel naši pražští klienti už spoustu věcí považují za samozřejmost.

Z čeho máte ještě radost?

Že se mi letos v červenci podařilo u majitelů prosadit velkou investici, která nám umožní se už v lednu 2019 přestěhovat do nových moderních prostor v centru města, ve kterých jsme postavili zcela nové pracoviště odpovídající medicíně 21. století. Máme nemalý cíl být největším poskytovatelem oční péče v Trenčínském kraji a jedním z největších na Slovensku.

Chceme poskytovat tu nejvyšší kvalitu

Je o vás známo, že se dlouhodobě zasazujete o to, aby pojišťovny poměřovaly zdravotní zařízení podle kvality péče a nebylo jejich jediným cílem, že zaplatí za zdravotní výkony co nejméně. Jak to v tomto směru vypadá na Slovensku?

Budete asi překvapena, ale v tomto jsou Slováci daleko před námi. Jejich systém zdravotní péče je mnohem vstřícnější vůči poskytovatelům než ten český. Na Slovensku mají jen tři pojišťovny, ale zvláště jedna z nich, Dôvera, je velice progresivní. Usiluje o to měřit kvalitu, konzultuje s námi určité záležitosti, komunikuje. To z Česka moc neznáme, tady s vámi pojišťovna nic neřeší, maximálně vám pošle jednou ročně nějaký dodatek jako hotovou věc, do které nemáte šanci vůbec mluvit. Zajímavé také je, že si Dôvera provádí různé srovnávací studie. Například v rámci medicínsko-ekonomické analýzy všech očních center na Slovensku jsme v dané kategorii skončili na druhém místě, v Trenčínském kraji jsme první. To je nádherný výsledek. A když už jsme u těch studií, ukázalo se, že náš primář Sokolík je desátý nejvíc operující chirurg na celém Slovensku, kde je asi stovka chirurgů. Sám byl tím výsledkem překvapený.

Zůstaňte chvíli u těch překvapení. Co vás na Slovensku ještě dostalo?

Například když jsme dali inzerát, že hledáme recepční. Byl jsem doslova v šoku, že nám přišlo 670 odpovědí, to jsme v Praze nikdy nezažili. I to mi potvrdilo, jakou má Sokolík na Trenčínsku prestiž. K tomu masovému zájmu určitě přispěl fakt, že jsme lákali na naše nové prostory a moderní zázemí. Myslím si, že v tomto nebudeme mít ještě dlouho v kraji konkurenci. Ale také musím zmínit, že mne překvapuje skutečnost, že slovenští pacienti jsou daleko spíš ochotni investovat do svého zdraví.

A jakými vizemi překvapíte dál vy? Prozradíte, co nosíte v hlavě?

Nedávno byl vyvinutý nový laser na léčbu nejrůznějších sítnicových onemocnění, v Evropě je jich asi jedenáct a v Čechách ani na Slovensku ho zatím nikdo nemá. A já doufám, že ho příští rok koupíme, protože bych chtěl na Slovensku otevřít inovativní centrum pro onemocnění sítnice, kde bychom tento laser měli. Jedná se o velmi nákladnou investici, avšak z dlouhodobého hlediska bychom zejména zdravotním pojišťovnám ušetřili nemalé výdaje na další léčbu. Také návratnost této investice bude na delší dobu, ale naše klinika staví svou prestiž na inovacích a na tom, že je krok před konkurencí.

To znamená, že za rok byste třeba do Trenčína posílali pacienty z Prahy?

No to je reálné, ale hlavně bychom pokrývali celou Slovenskou republiku.

Text: Jana Jenšíková

Foto: archiv OCP