Státní správa by měla podnikatele něžně objímatAle ne tak usilovně, aby je udusila

O příležitostech našich exportérů na ruském trhu a o podpoře státu jsme hovořili s představitelem Komory pro hospodářské styky se SNS a bývalým náměstkem ministra průmyslu a obchodu Václavem Petříčkem.

Obchod bez sentimentu

V posledních letech svět spoléhal na skupinu BRICS, zejména na Čínu. Předpokládal, že díky svému rychlému růstu vytáhne ostatní země z dlouhodobé hospodářské recese. V současné době se však z tohoto pohledu daleko optimističtěji jeví vývoj v Rusku. Jaké tam mají čeští exportéři šance?

V odpovědi na vaši otázku se musím nejprve krátce vrátit do minulosti. Na začátku devadesátých let, kdy Česko procházelo transformací ekonomiky, bohužel uvolnilo prostor v zemích bývalého Sovětského svazu konkurenčním firmám z Německa, Rakouska a dalších západních zemí. Dnes se situace postupně mění a nehledě na rétoriku některých politiků se vztahy konsolidují a Rusko se stává naším standardním obchodním partnerem. Šance jsou tam velké.

Naše firmy spatřují v Rusku velmi perspektivní, ale vysoce konkurenční teritorium. Mají i menší české subjekty naději, že by mohly uspět ve velkých tendrech?

Větší naději mají jako člen nějaké společné platformy. Konkurence panuje nejen mezi zahraničními firmami, ale osobně cítím i větší dravost ruského než českého kapitalismu. Projevuje se jak navenek, tak uvnitř ruského podnikatelského systému. Časem se naše komora naučila poměrně dobře v tomto prostředí orientovat.

Takže na slovanskou sounáležitost se již nedá sázet?

V minulosti to chodilo tak, že jsem měl v Rusku známého nebo kamaráda a s ním jsem dohodl obchod. Nyní je postup obrácený: Pomalu, po krůčcích rozvíjím s ruským partnerem byznys, a půjde-li dobře, časem v něm možná získám i přítele. O to, že jsou Rusové tak tvrdí obchodníci, se do jisté míry zasloužily západní firmy, které si v jejich zemi hned od počátku expanze nepočínaly vždy ohleduplně.

Pozornost bychom měli upřít především na Moskvu a Centrální federální okruh a Sverdlovskou oblast.

Styky s regiony ladíme v souladu se strategií ruského státu

Sovětský svaz i nástupnické státy jsou na rozdíl od ČR ve své podstatě centrálně řízené ekonomiky. Jak se tento fakt promítá do strategie Komory pro hospodářské styky s nezávislými státy?

Na Rusko musíme pohlížet jako na komplexní ekonomiku tvořenou regiony s různou politicko-ekonomickou situací. Je důležité, že ministerstvo průmyslu a obchodu přistupuje k problematice obchodních vztahů s tímto teritoriem pragmaticky diferencovaně a přihlíží ke specifikům a míře atraktivity jednotlivých regionů.

Pokud chci prosadit nějaký velký projekt, vycházím z logiky, že mu nejlépe zajistím návratnost předběžným projednáním v Mezivládní komisi pro hospodářskou, průmyslovou a vědecko-technickou spolupráci mezi ČR a Ruskou federací a následně v příslušných rezortech. Ostatně nenavazujeme styky s ruskými regiony proti zájmům Moskvy, ale v souladu s její strategií. V této fázi hraje nezastupitelnou roli státní správa, která tak připraví podmínky firmám.

Která teritoria a odvětví by mohla být pro naše exportéry nejzajímavější?

Pozornost bychom měli upřít především na dvě lokality: na Moskvu a Centrální federální okruh, kde se počítá v nejbližších letech s významnými investicemi především do průmyslu a infrastruktury. Z ruské strany registrujeme velkou poptávku především po českých strojírenských výrobcích, zařízeních na stavbu dopravní infrastruktury, zpracování odpadů, zdravotnických přístrojích apod. Podle mého názoru bychom však měli vyčkat výsledků zářijových voleb a poté zintenzivnit jednání mezi novou moskevskou vládou a naším ministerstvem průmyslu a obchodu.

Velmi přitažlivý profil pro české podnikatele má rovněž Sverdlovská oblast v Uralském federálním okruhu. Patří do první pětice ekonomicky nejsilnějších oblastí RF a má ambice stát se centrem mezinárodní spolupráce v euroasijském prostoru. Naše firmy se tam již úspěšně etablovaly a příznivé výsledky přinášejí i pravidelné kontakty mezi naší komorou a vládou Sverdlovské oblasti v čele s premiérem Denisem Paslerem. Premiér a většina jeho týmu jsou již manažeři západního střihu se vzděláním ze zahraničních univerzit.

Nejlepší partneři jsou bývalí spolužáci

V Rusku vzniká stále víc česko-ruských společností, jež se neobejdou bez kvalitního personálu. Počítají naše vzdělávací instituce s rostoucí poptávkou po profesionálech, kteří by se v těchto společnostech uplatnili?

Vysoká škola ekonomická v Praze a partnerská Moskevská ekonomická univerzita již připravují střídavě v obou městech několik desítek studentů. Studium probíhá v ruštině a angličtině, reaguje na očekávané potřeby česko-ruských firem a institucí, součástí studia jsou i stáže v EGAPu, na ministerstvech a dalších centrálních úřadech. Zájem firem o budoucí absolventy ukazuje, že jsme se vydali správnou cestou. Dobrou zkušenost mám i z dob, kdy jsem působil jako náměstek na ministerstvu průmyslu. Ruští studenti a pracovníci státní správy, pro něž jsme zorganizovali stáže v agentuře CzechInvest, v současné době pracují na řadových i vedoucích pozicích v podobné instituci v Rusku. Asi bychom si nemohli přát lepší partnery.

Jaký je zájem našich studentů o tyto specializace?

Menší než ve vyspělých západních státech. Jezdívám přednášet na státní univerzitu do Jekatěrinburgu, kde se běžně setkávám s anglicky a německy mluvícími studenty, včetně těch z USA. Technické a ekonomické vysoké školy v Rusku si totiž podržely vysokou úroveň. Nyní je již rozpracován program Academy Learning, který by měl pozvednout zájem o tento perspektivní obor, zaměřený především na oblast ekonomiky a managementu.

Když se zákony implementují správně, podnikatel úředníka již nepotřebuje

V české politice vládne spíš machiavellistický styl než masarykovský. Může vůbec v takovém prostředí se zpolitizovanou státní a veřejnou správou obstát profesionální a apolitický úředník?

Vždy jsem se držel politické neutrality a největší důraz jsem kladl na kompetence. Jsem stále v úzkém kontaktu s podnikatelskou sférou a často se dovídám, jak moc se jí státní administrativa vzdálila. Po roce devadesát jsme prošli rozsáhlou transformací ekonomiky, něco se povedlo lépe, něco hůře, ale v zásadě byla úspěšná. Veřejná a státní správa radikálním procesem neprošla. Dosud neplatí zákon o státní službě s definitivou a reformy státní správy zůstávají v půli cesty.

Prožil jsem ve státní správě čtyřicet let a od roku 1982 sleduji vývojové trendy státní správy v 64 zemích. Při pohledu na českou realitu těžce nesu, jak státní správa ochabuje. Například kompetence rezortů se řídí kompetenčním zákonem č. 2 z roku 1969, má víc než sto dodatků a je de facto nepoužitelný. Neexistuje struktura moderní státní správy, od roku 1989 neproběhlo žádné hodnocení její kvalifikace a výkonnosti. Pak se nelze divit, že podnikatelům neposkytuje kvalitní servis.

Co by měla v tržní ekonomice plnit ministerstva?

Podle mne vlastně jen tři věci: vytvářet strategie, připravovat legislativu a dohlížet na správné fungování státních a polostátních firem.

Lze vůbec v nepřehledném prostředí zájmů různých ekonomických skupin připravit kvalitní zákony?

Dá se to i v turbulentním politickém prostředí, přestože je to složitější. Musíte se důkladně seznámit s potřebami malých i velkých podnikatelských subjektů, pro něž se zákonné normy tvoří, zajímat se i o názory odborů a v neposlední řadě dokázat přesvědčit o smysluplnosti zákona co největší počet poslanců a senátorů, aby byl přijat přesvědčivou většinou a nehrozilo, že bude hned v blízké budoucnosti novelizován. Nestabilita podmínek a nepředvídatelnost právního prostředí totiž poškozuje podnikatele nejvíc.

Při pohledu na českou realitu těžce nesu, jak státní správa ochabuje.

Jak by mohla státní správa rychle, bez čekání na reformy a účinně pomoci českým exportérům?

Především co nejdokonalejším informačním servisem. Jde jen o technickou záležitost, personální kapacitu na to má a je to její povinnost. Například na portálu BusinessInfo.cz, který je relativně hodně navštěvován, by měla být takřka on-line uveřejňována nová ruská legislativa, zejména daňové a celní předpisy, které se poměrně často mění, a podnikatelské příležitosti. Úředníci by se měli průběžně kontaktovat se svými partnery na ruské straně a stručně a přehledně informovat tuzemské firmy o příležitostech a změnách pravidel. A tok informací by měl být nastaven i v protisměru – od české administrativy k ruské.

Firmy vždy oceňovaly také finanční podporu státu na výstavách a veletrzích, kde docházelo k osobním kontaktům se stávajícími a potenciálními partnery. Mrzí mě, že byla tato položka, i když šlo zhruba jen o 100 milionů korun, významnou měrou pokrácena. Státu to nepomohlo a firmám uškodilo.