(Proč) Česko potřebuje chytré darebáky i maturitu z matematiky

České školy by měly klást důraz na kvalitu. Jen špička – a přechodně chvost – totiž přežijí nastartovanou disrupci trhu práce. Největším nedostatkem v tomto smyslu je přitom dnes málo zkušeností s praxí a také neschopnost vidět věci v globálu. I přesto tu máme světové studenty, což (některá) chystaná opatření podpoří. Podrobnosti v rámci diskuze organizované platformou Alter Eko probírali proděkan Fakulty mezinárodních vztahů Vysoké školy ekonomické Pavel Hnát a lektor sekce vzdělávání Svazu průmyslu a dopravy ČR Miloš Rathouský.

Hnát: V Česku se stále hlasitěji mluví o nedostatku technicky, případně přírodovědně vzdělaných lidí. Skutečně jde o hlavní jmenovatel nesouladu mezi nabídkou a poptávkou na pracovním trhu?

Rathouský: Těch faktorů je více. Kdybych to měl shrnout, jsou dva zásadní: jeden je demografický, ten dnes už neovlivníme, protože v 90. letech se každý rok narodilo o 20 až 30 tisíc (dnešních) žáků a studentů méně, a tudíž nejsou naplněny kapacity, které školy mají. A to platí zvlášť v oborech, které se obecně netěší velkému zájmu žáků. K tomu je třeba dodat, že zaměstnavatelé po roce 2000 čekali na absolventy středních škol do značné míry zbytečně, protože všichni odcházeli na vysoké školy. Z toho důvodu vznikla jakási mezera na pracovním trhu. Stručně, není to nesoulad pouze oborový, ale také demografický. Tím druhým problémem, který je s tím svázaný, je svobodná volba vzdělávací cesty. Školy prostě vytvářejí nabídku oborů a vzdělávání spíš podle poptávky studentů než potřeb firem či ekonomiky.

Učni, nebo výzkumníci? Obojí!

Hnát: V tomto ohledu zní docela logicky doporučení OECD, abychom se zaměřili hlavně na učňovské vzdělávání. Na druhou stranu, pomohou nám absolventi podobných oborů posunout se v rámci globálních hodnotových řetězců výš? Jinými slovy, je to ta pravá cesta, jak mít napříště více kvalitní práce ve výzkumu, ve vývoji, a nejenom třeba v montáži?

Rathouský: Ono to může znít paradoxně, ale myslím si, že i v tom dobrém výzkumu potřebujete dobré řemeslníky. Kvalita jakéhokoli druhu prostě bude i napříště žádaná. Potvrzují to mimo jiné studie zkoumající dopad nástupu takzvaného Průmyslu 4.0, tedy zavádění automatizace a robotizace, na jednotlivé profese: ohroženi samozřejmě nebudou ti nejkvalifikovanější a největší specialisté – i když u té specializace je to s otazníkem – a stejně tak, paradoxně, nebudou ohroženy ani nízko kvalifikované pozice, po kterých v dnešní době zaměstnavatelé nejvíce volají. Nízko kvalifikované profese totiž bude i napříště levnější obsadit lidmi než nějakým automatem. Tou nejohroženější skupinou tak budou zaměstnanci se střední kvalifikací, tedy kvalitně vzdělaní středoškoláci a maturanti.

Strašák maturity z matematiky

Hnát: Nemalá část z nich se dnes bouří proti povinné maturitě z matematiky. Od té, zdá se mi, jsme zase o něco dál. Přitom schopnost strukturovat problém, schopnost logicky něco pochopit je právě na matematice kriticky závislá. Jak se i proto cítíte, když slyšíte, že opět odkládáme povinnou maturitu nebo že studenti proti povinné matematice protestují?

Rathouský: Snažím se vnímat všechny názory a hledat nějakou cestu vpřed. Maturita z matematiky mi v tomto smyslu přijde jako lochneska, která se občas vynoří, udělá velké vlny a zase zmizí. No a právě jedno takové vlnobití dnes řešíme. Trošku přitom nerozumím postoji Ministerstva školství, které slovy ministra říká, že žáci nejsou úplně kvalitně připraveni a že se nechce dožít maturitního masakru. S tím lze souhlasit, o tom, jak zlepšit kvalitu výuky, jsme připraveni diskutovat. Nechápeme ale, proč by měla být kvůli stávajícímu stavu matematika vyškrtnuta úplně. Pokud je potřeba zlepšit výuku, můžeme se bavit o odkladu, nikoliv o zrušení. Trošku pobaveně jsem si tak před nedávnem přečetl výstup ze setkání studentů – nic proti nim, jejich hlas má být slyšet! – středních škol s ministrem, podle kterého se obě strany dohodly, že mají stejný postoj k matematice a že společně chtějí posunout středoškolské vzdělávání kupředu. Skutečně nevím, kam to směřuje.

Hnát: Mluvil jste o maturitním masakru, který si určitě nikdo nepřeje, ale my se mu vyhýbáme tím, že ho posouváme. Na vysokou školu dneska přicházejí lidé, kteří by zřejmě nebyli schopni povinnou matematiku složit. Nechybí nakonec i kvůli tomu firmám kvalitní lidé na určité pozice? Jazyk, soft skills a podobné věci se člověk nejspíš doučí, ale to, co se v základu myšlení nenapraví hned na začátku, už je možné změnit jen stěží...

Rathouský: Matematika je jazykem vědy a odbornosti. Taky jazykem pravdy, a kdybychom byli filozofové, můžeme s její pomocí odhalovat různé nepravdy, a dostat se tak například až do politické oblasti. Nicméně máte pravdu, že se problém přesune do oblasti vysokých škol, což podle mě povede k jedinému − k devalvaci vysokoškolského vzdělávání a vysokoškolských diplomů. Zaměstnavatelé budou pak posuzovat zájemce o zaměstnání sami a nebo si je budou sami vychovávat.

Hnát: Jak vlastně vypadá ideální absolvent? Je to ten, který měl dobré známky, nebo ten, který ke škole stihl dva semestry v zahraničí, byl členem studentského spolku a celistvě se rozvíjel?

Rathouský: Když jsem v 90. letech učil na střední odborné škole, měly ode mě jedničky dvě skupiny žáků: za prvé ti, kteří se vše naučili nazpaměť tak, že v tom prostě nebyla žádná díra. Za druhé to byli, jak já říkám, chytří darebáci, kteří sice neznali všechny detaily, ale dokázali se v daném problému dobře orientovat a adaptovat. I dnes si myslím, že je chytré darebáky dobré podporovat; nikoliv však ty, které bych nazval placenými školními funkcionáři, protože ti nemají čas na studium, a chybí jim tak fundament, na který tu opakovaně narážíme.

Na špičku nás dostane co nejvíc praxe

Hnát: U tak složitých věcí, jako je reforma školského systému, je jednoduché zaleknout se komplexnosti, množství úkolů, a v důsledku toho vůbec nezačít. Zkusme tedy na závěr pojmenovat první, jednoduchou věc, kterou by šlo snadno prosadit a zároveň by se tím výrazně vyšlo vstříc tomu, aby se napříště to, co školy produkují a co firmy potřebují, lépe potkávalo?

Rathouský: Samozřejmě žádné jednoduché, kouzelné řešení neexistuje. Pokud ale chcete jedno téma, jeden krok, zmínil bych potřeby vyplývající z nástupu zmíněného Průmyslu 4.0: je třeba se připravit. A kdo je připraven lépe než ten, kdo je na špici pelotonu a dívá se tak na největší dosažený pokrok ve svém oboru. To může být dlaždič, pokrývač, instalatér, automechanik, vysokoškolák, inženýr nebo třeba chirurg. Doporučení tedy je, dostat žáky a studenty co nejvíce do praxe, umožnit jim, aby pracovali na reálných zadáních, protože na onu špici pelotonu se dá dostat právě díky zkušenostem načerpaným ve firmách.

Hnát: Podniká se už v této věci něco konkrétního?

Rathouský: Svaz průmyslu spolupracuje s ministerstvy průmyslu, školství a dalšími zaměstnavatelskými organizacemi na přípravě uzákonění duální větve ve vzdělávání. Něco podobného by mohlo – snad mělo – být reálné od roku 2021. Nikoliv jako povinnost, ale jako možnost najít si svého firemního učně či žáka, a pak mu zajišťovat část praxe přímo.

Autor: Alter Eko

Foto: Archiv Alter Eko & Shutterstock

Rozhovor čerpá z podcastu, jehož plné znění najdete na www.altereko.info/podcasty. Vznikl v rámci expertních diskuzí, které jsou součástí přípravy na druhý ročník „českého Davosu“ na zámku Kinských, jehož ústředním tématem letos bude vzdělávání a trh práce v 21. století. www.altereko.info/kostelec2019