Enkhtuya Batkhuu: stavím mosty mezi Čechy a Mongoly

„Jsem už jedenatřicet let rozkročená mezi oběma zeměmi. Jednou nohou v Mongolsku, druhou v České republice,“ říká první Mongolka, která pracovala v Akademii věd ČR, bioložka Enkhtuya Batkhuu, s níž jsme se sešly během jedné z jejích četných služebních cest do České republiky.

Kdy jste do naší země přijela poprvé?

Hned po maturitě. V roce 1990 jsem vyhrála výběrové řízení na studium v zahraničí a ocitla jsem se před rozhodnutím kam. Mohla jsem si vybrat jen mezi bývalými socialistickými státy, z nichž nejvíc míst připadalo na Sovětský svaz. Jenže v té době se nacházel ve velmi složité, nestabilní situaci a rodiče prohlásili: tam ne. V souvislosti s Československem se mi vybavovaly jen dětské filmy, které se mi jako holce velmi líbily. Navzdory obavám z českého jazyka jsem přece jen zvolila tehdejší Československo, a než jsem se nadála, prožila jsem tu patnáct let.

První Mongolka mezi českými akademiky

Ale studium trvá pět let. Co těch dalších deset?

Po pádu minulého režimu a rozpadu RVHP trvalo léta, než se u nás politická, ekonomická a společenská situace trochu stabilizovala. Podobně tomu bylo s akademickou sférou a celkovou životní úrovní. Jsem sice nenáročná, ale neuměla jsem si představit, jak bych vyšla s měsíčním platem 40 dolarů. Proto jsem po absolvování Přírodovědecké fakulty UK kývla na nabídku Botanického ústavu Akademie věd ČR a zůstala ve vaší zemi osm let jako vědecká pracovnice. Je tady příznivé vědecké a výzkumné prostředí, a tak jsem mohla čas efektivně využít nejen k práci, ale také k doktorskému studiu. Od návratu do Mongolska v roce 2006 stále úzce spolupracuji s českými partnery, mezi nimiž mám řadu přátel.

Vybudovala jsem si u vás tři profesní a osobní mosty: první během studia a práce, druhý prostřednictvím svých dvou dětí, které se obě narodily v Praze, když jsem nestihla včas odletět porodit domů, a třetí mezi českými a mongolskými vědeckými a obchodními institucemi a firmami.

Proč jste si vybrala studium biologie?

V naší rodině jsou biologové v přesile. Tímto oborem se celý život zabývá maminka, sestry a neteř. Mamka je úspěšná nejen ve své profesi, ale i v byznysu. Když šla asi před třiceti lety do důchodu, přemýšlela, co bude dělat dál. Nechtěla zůstat s rukama v klíně, celý život hodně pracovala. Také se nechtěla smířit s výrazným poklesem životní úrovně, protože naše důchody byly a jsou velmi nízké. Využila svých znalostí biologie a chemie a jako jedna z prvních v Mongolsku založila firmu − Darkhint DDD. Zpočátku neměla o tom, jak se podniká, ani ponětí a základní informace získala od tatínkova kamaráda.

V čem podniká?

Zaměřuje se na výrobu chemických prostředků na likvidaci škůdců a svou produkcí pokrývá část mongolského trhu. V současné době vede naši rodinnou firmu má neteř a pracují v ní tři lidé. Do podnikání se pustila i moje kamarádka, která založila podnik na výrobu masových konzerv pro zvířata, které exportuje mimo jiné i do Japonska.

Lákání evropských partnerů

Jak se v Mongolsku daří malému a střednímu podnikání?

Vláda deklaruje podporu malým a středním podnikům (MSP) prostřednictvím úvěrů i nefinančních tras. Jenomže při poskytování zvýhodněných úvěrů pro MSP Evropskou bankou pro obnovu a rozvoj došlo z mongolské strany k účelovým podvodům. Tato aféra, která vyvrcholila loni a letos, bohužel negativně ovlivnila plánování dalších projektů.

Vaše země disponuje velkým nerostným bohatstvím, přesto je třicet let po pádu minulého režimu v řadě ohledů odkázána na zahraniční pomoc. V čem spatřujete největší problém?

Pro naši ekonomiku je klíčová těžba surovin, která se podílí na našem exportu z 80 procent. V posledních letech si však veřejnost uvědomila, že je třeba export nejen posílit, ale především změnit jeho strukturu směrem k produkci s přidanou hodnotou. Podobná situace panuje v zemědělském sektoru, který zaměstnává téměř 30 procent ekonomicky aktivního obyvatelstva. Diskutuje se o potřebě přejít k intenzivnímu chovu zvířat a vybudování masokombinátů, mlékáren a dalších potravinářských podniků, závodů na zpracování kůží, výrobu krmných směsí, chladírenských a mrazírenských provozů apod.

V jakých odvětvích by se mohly uplatnit české výrobky?

Zajímavé komerční příležitosti pro české výrobce nabízí nejen oblast těžby surovin, zemědělství a potravinářství, ale i odvětví vodohospodářství a odpadního průmyslu. Prioritou centrální vlády i regionálních samospráv jsou nové zdroje pitné vody, jejich ochrana a infrastruktura. Ulánbátar potřebuje další čističky vod a naléhavě musí řešit sběr, svoz, třídění a utilizaci odpadů, včetně těch nebezpečných, produkovaných těžebním a zpracovatelským průmyslem. Ve všech těchto odvětvích mají šance stroje a vybavení českého původu, jež v Mongolsku neztratily dobrý zvuk. S kolegou z Mongolian Forum, který vystudoval v České republice a trvale zde žije, tvoříme onen most mezi českým a mongolským byznysem, který postupně budujeme.

Mongolsko může sloužit jako brána na jiné asijské trhy. Například do Japonska.

Mongolští spolužáci

Českých firem je v Mongolsku zatím poskrovnu. V expanzi je však nemusí odrazovat jen náročná logistika či jazykové a kulturní bariéry. Jak snadno se tam podniká a obchoduje zahraničním subjektům?

Máme poměrně jednoduchý systém registrace podnikatelského subjektu, který se uskutečňuje jen u jedné instituce – Státního registračního úřadu. U zboží, služeb a dovozů do Mongolska se daň z přidané hodnoty pohybuje jen ve výši 10 %. Daň z příjmů právnických osob činí 10 % u společností s ročním obratem zhruba 100 tisíc amerických dolarů. Naše vláda uděluje někdy daňové výjimky, včetně povinnosti platit DPH u importu základních paliv a potravin a v odvětvích podporujících růst, například v zemědělství. Mongolsko může českým exportérům posloužit také jako brána na jiné asijské trhy. Třeba s Japonskem máme podepsánu dohodu o partnerství, na jejímž základě je přes devět tisíc výrobků osvobozeno od cla při exportu z Mongolska do Japonska.

Říká se, že v Mongolsku se česky nebo slovensky nějak domluví dvě procenta obyvatel, bývalých studentů v Československu. Znáte někoho?

To je pravda. Vím o řadě z nich. Třeba generální tajemník Mongolské národní obchodní a průmyslové komory Enebish Oyuntegsh je absolventem české vysoké školy. D. Jargal Saikhan zastává vysokou manažerskou pozici v ulánbátarských dopravních podnicích. Byambaa Munkhtuya absolvovala obor zoologie na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy a v současné době působí jako poradkyně Světového fondu na ochranu přírody (World Wildlife Fund). Jako vedoucí reintrodukce koní v Khomiin Talu se podílela mimo jiné na unikátním projektu a transportu koní Převalského ze Zoologické zahrady v Praze do Mongolska.

Text: Věra Vortelová

Foto: Věra Vortelová