Dalo by se říci, že Adam Janek má oftalmologii v genech, neboť jeho otec je vynikajícím očním chirurgem. Po něm je také napůl Slovák. A tak není divu, že kromě svého desetiletého působení na pozici ředitele Očního centra Praha přijal před pěti lety také výzvu aplikovat know-how přední české soukromé kliniky na Slovensku, a to v trenčínském Očném centru Sokolík, když se tenkrát majetkové struktury obou klinik prolnuly. Oslovili jsme ho v době, kdy obě tato špičková zařízení oslavila kulatá výročí, pražské dvacet a trenčínské deset let. Dost dlouhá doba na to, aby prověřila základy, na nichž jsou vystavěna. A obě touto prověrkou prošla vítězně. Ještě nedávno bychom proto jako první položili jejich společnému řediteli otázku, co se jim za ty roky nejvíc povedlo. V duchu složité doby virové však začínáme povídání u problémů a překážek.
Pane řediteli, jaké tedy bylo vaše nejtěžší rozhodnutí za poslední rok?
Jednoznačně nejtěžší bylo pro mne v začátku epidemie koronaviru na jaře loňského roku rozhodnout, v jakém rozsahu a zda vůbec zachováme provoz klinik… Jsem rád, že i po diskuzi s kolegy jsme ani na minutu nezavřeli a zdravotní péči poskytovali dál v plném rozsahu. Ovšem nebylo to vůbec jednoduché.
V čem zvlášť?
V první fázi na nás mnohem víc než virus jako takový mělo vliv chování pacientů, kteří z obavy z nákazy přestali zdravotní péči čerpat. Tedy rušili preventivní prohlídky i další plánovaná lékařská vyšetření a nitrooční zákroky. To pro nás bylo deprimující, zejména s ohledem na skutečnost, že tento absurdní strach byl vyvolán neuvěřitelnou mediální masáží. Naštěstí se už v létě situace alespoň z části stabilizovala a lidé se přestali tolik bát.
Dnes se nebojí?
Dnes jsou mnozí spíše znechuceni leckdy nelogickými restrikcemi, které je odrazují od návštěvy zdravotnického zařízení. Ale naštěstí si většina z nich uvědomila, že se život prostě nemůže zastavit a zdravotní péče zvlášť.
Podle mého názoru je to právě strach, který napáchá mnohem větší škody na lidských životech než koronavirus sám. A bohužel ho neustále vyvolávají informace, které se na nás valí z mainstreamových médií nebo z online prostoru. Můj návod na to, jak to ve zdraví přežít, je jednoduchý – používat selský rozum, nezanedbávat prevenci a neodsouvat plánovanou léčbu. Chraňme ohrožené skupiny, respektujme se, buďme k sobě ohleduplní a žijme co nejvíc normální život. A hlavně se snažme, aby ekonomika co nejvíc běžela. Jinak jsem přesvědčen, že ekonomické následky budou hrozivé a budeme se z nich dlouho vzpamatovávat.
Když už si povídáme o potížích, co bylo ještě během vašeho působení na řídicí pozici obou klinik obtížné?
Těch věcí bych mohl vyjmenovat mnoho. Ale z dlouhodobého pohledu bych zmínil stabilizaci personálu. Například v OCP jsme v roce 2012 měli fluktuaci zaměstnanců 70 procent, což je pro mě dnes zcela nepředstavitelné a pro chod kliniky takový „pohyb“ znamenal velký problém v efektivitě a kvalitě poskytované péče. V současnosti máme již několik let neměnný tým lékařů, recepčních, zdravotních sester i administrativních pracovníků a fluktuace je kolem pěti až sedmi procent, přičemž se většinou jedná o odchody na mateřské dovolené. Je skvělé vidět a vědět, že zaměstnanci jsou u nás spokojeni a že svou práci neberou pouze jako práci, ale jako poslání a hobby. Dokážeme se s kolegy sejít nejen na klinice v pracovní době, ale rádi jdeme čas od času jen tak „na pivo“. Věřím, že to už brzy bude zase možné.
A stejně tak mohu hovořit i o Očném centru Sokolík. Z pěti zaměstnanců v době mého nástupu v roce 2016 je nás dnes pětadvacet a tvoříme stabilní tým, o který se mohu opřít. Je to i díky pevnému základu, který dal této klinice dnes už bohužel zesnulý zakladatel, primář MUDr. Ján Sokolík starší, v jehož odkazu pokračuje syn a současný primář našeho trenčínského centra MUDr. Ján Sokolík mladší.
Na co jste ještě hrdý?
Hrdý jsem de facto na všechno, čím jsme v posledních letech prošli – od výstavby nové kliniky přes restrukturalizaci personálu až k reorganizaci poskytování zdravotní péče. Oční centrum Praha je dnes vyhledávanou oční klinikou nejen pro Pražany, ale jezdí k nám pacienti z celé republiky, zejména ze Středočeského, Ústeckého a Plzeňského kraje. Už jsme provedli víc než 100 tisíc nitroočních operací. Očné centrum Sokolík jsme také přestěhovali do vysoce moderních nových prostor a přebudovali na největšího nestátního poskytovatele oční péče v Trenčínském kraji. Ročně v něm uskutečníme tisíce nitroočních výkonů a díky naší „československé“ síti garantujeme využití nejmodernějších a nejbezpečnějších klinických postupů v praxi.
Nejvíc jsem pak hrdý na všechny své kolegy, protože odborně i lidsky odvádějí úžasnou práci, a zároveň jim patří největší poděkování. Svůj pracovní týden dělím spravedlivě mezi obě kliniky a najdu si čas být i uprostřed dění, v provozu na recepci, v ambulancích, na operačních sálech… A vidět to, jak se kolegové chovají ke každému pacientovi, jako by to byl nejmilejší člen jejich rodiny, je pro mě asi ta největší odměna. Máme silnou firemní kulturu a nenajdete mezi námi nikoho, kdo by netáhl za jeden provaz, což je v dnešní době velmi vzácné.
V posledním rozhovoru pro TRADE NEWS z roku 2018 jste měl spoustu plánů. Vyplnily se?
Ano, před dvěma lety jsme vybudovali specializované centrum pro diagnostiku a léčbu onemocnění sítnice. Jsme jedním z mála nestátních očních center, která mohou poskytovat pacientům biologickou léčbu sítnice plně hrazenou z veřejného zdravotního pojištění. A protože víte, že u nás jdeme s nejnovějšími trendy, v současnosti spolu s jedním americkým výrobcem vyvíjíme nové oční implantáty. V neposlední řadě pak pro pacienty chystáme nejrůznější preventivní programy pro včasný záchyt očních onemocnění, které jsou pro všechny hrazené z veřejného zdravotního pojištění.
Osobně mám však mnoho dalších snů, netýkají se výhradně oftalmologie, ale struktury systému zdravotnictví jako celku. Rád bych brzy zažil efektivnější integraci zdravotní péče, rychlejší a „rozumnou“ digitalizaci zdravotnictví, stratifikaci nemocniční sítě včetně sdílení personálních kapacit, celkovou změnu organizace poskytování zdravotní péče, rozsáhlejší využití telemedicíny, zavedení cenové konkurence mezi zdravotními pojišťovnami, odpovědnost každého pacienta uvnitř systému, maximalizaci přesunu operačních výkonů do režimu jednodenní chirurgie a v neposlední řadě si přeji odstranit mýtus, že zdravotnictví je zdarma. Myslím, že do budoucna budou tyto změny pro udržitelnost systému nevyhnutelné a do jisté míry se již dějí.
A kam se posune oftalmologie?
Tak jako v každém oboru se budou zdokonalovat diagnostické přístroje, neustále budou vyvíjeny dokonalejší implantáty, již nyní je standardem biologická léčba při onemocnění sítnice, přichází genová terapie, napříč odbornostmi zaujme podstatné místo i umělá inteligence a bude toho mnohem víc. Takže se máme na co těšit!
Text: Jana Jenšíková
Foto: Dara Rakovcik, archiv Očního centra Praha a Očného centra Sokolík
Určitě jste si všimli, že u nás ani za čtení celých článků nic neúčtujeme a že vás neobtěžujeme vyskakovacími okny personalizované reklamy.
Velmi bychom ocenili, kdybyste nás na oplátku podpořili peněžitým darem na tento účet:
2021853028/5500
QR kód obsahuje údaje k platbě. Výše částky je na vás, budeme si vážit všech darovaných plateb.
Děkujeme 😊
Za obsah inzerce zodpovídá inzerent. Žádné části textu nebo fotografie z Trade News nebo www.itradenews.cz nesmí být používány, kopírovány nebo jinak šířeny v jakékoliv formě či jakýmkoliv způsobem bez písemného souhlasu vydavatele.