Ostrov bohů je zázračnýKaždému ukáže to, co právě potřebuje vidět

Když jsem na ostrov bohů jela poprvé, moc jsem toho o něm nevěděla, mé plány byly docela jiné a Bali se vlastně nabídlo samo. Psal se rok 2017, tenkrát jsem po letech ukončila podnikání a své věci v Praze zabalila do krabic a uskladnila. Ty potřebnější jsem pak naskládala do cestovního kufru a vyrazila. Neznalá cestování ani pořádně žádného cizího jazyka jsem nasedla do letadla a zamířila do místa, kde byl jediným stabilním prvkem domluvený odvoz z letiště v Denpasaru a také útočiště na měsíc mého života na východě ostrova. Říkala jsem tomu dovolená, ale někde uvnitř jsem tušila, že to bude něco víc.

Haló, jsem tu

S prvním nádechem zde přišel i moc příjemný pocit. Nádherné vlhko, teplo a kouzelně nasládlá vůně vonných tyčinek. První dojmy byly vcelku intenzivní, protože tu malebnou krásu místa, které je prodchnuté duchovní atmosférou, jež se o slovo přihlásí už na letišti, záhy naruší dopravní zácpa, všudypřítomný chaos, tisíce motorek a pro mě tenkrát bláznivá asi pětihodinová cesta autem, která snad neměla konce. Na Bali se stále troubí. Klaksonem o sobě dáváte vědět před zatáčkou nebo když někoho míjíte či předjíždíte. Ten neustálý zvuk mi v začátku naháněl spíš hrůzu, protože u nás je troubení nejčastěji projevem hněvu, kdežto na Bali je to spíš laskavé „haló, jsem tu“. Na tenhle zvláštně obrácený rytmus se příjemně zvyká, a nejen na silnici.

Na ostrově jsem se zabydlela a po měsíci už jen zamávala zpátečnímu letadlu, co jsem si s nadšením nechala uletět. Byla jsem rozhodnuta splnit si jedno ze svých sto třiceti přání, které jsem si v prvním týdnu zde napsala do deníku: bylo jím „žít na Bali“. A tak začala moje cesta protkaná náhodami, nezapomenutelnými setkáními a osobními náramky, které jsem tady začala tvořit.

Energie Bali aneb Vše se stane samo a velmi rychle

Bílí přicestovalci, kteří zde žijí déle, by vám asi řekli, že když něco řešíte, tak se to na ostrově ukáže samo. Místní to vnímají s naprostou samozřejmostí, pro nás je pak velkým překvapením, jak mnohdy neřešitelná témata našeho života pukají jako přezrálé duriany. (Durian je oblíbené ovoce nejen zde, ale třeba i v Thajsku. Dominuje svou intenzivní vůní, a buď jej milujete, nebo vám je kombinace připomínající zralé mango se zkaženou cibulí prostě odporná.)

Jako by to místo mělo zvláštní magickou moc, která přijde, něco uvnitř ve vás bez optání otevře a vyřeší. Až najednou máte ze dne na den pocit, že jste ze zad shodili velký balvan. Snad je to kulturou či náboženstvím, které zde žijí ve vzájemné harmonii, povahou a úsměvy místních lidí. Ale to kouzlo sálá i z jiných indonéských ostrovů.

Svěcení šperků u vodního chrámu Tanah Lot

Zábava pro každého

Chrámy, rýžové terasy, sopky, šamani, pláže, jóga, potápění, surfování, rafty, zoo a slastné nicnedělání. I jednoduchý turistický průvodce nabídne tolik aktivit, až máte pocit, že na Bali musíte být minimálně rok. Milovníci kultury, umění, cestování, přírody, poznávání, gastronomie, nejrůznějších sportů, ale i večerního společenského života, každý si tu najde to své.

Kdybych já měla vybrat jedno místo, které je mi nejbližší, byl by to pro své kouzlo vodní chrám Tanah Lot. Je vystavěn na pobřeží a přístupný jen v době odlivu. Přestože je dnes už velkou turistickou atrakcí, mám zde takový „svůj“ metr čtvereční, kam pokaždé zamířím, stoupnu si tam a užívám si ten pocit osvěžený slanou vůní oceánu.

Na ostrově, který ožívá brzy ráno, když místní obyvatelé míří na ryby či na trhy, turisty velmi okouzlí pohoda. I v horku zde sice uvidíte ženu na poli, která vytrvale sází rýži, ale obecně spíš rozvážné pracovní tempo a denní rytmus Balijců jsou příjemně nakažlivé.

Protože je zde náboženství na prvních místech hodnotového žebříčku, nezřídka se stane, že uvíznete na silnici, kde se právě koná hinduistická ceremonie. Jsou tu zcela běžné. Evropan spěchající do práce by v takové situaci trpělivost spíš neměl, ale pro místní, kteří mají božstva i duchy v úctě, jsou takové chvíle součástí života. Rádi poklidně vyčkají, než průvod krásně upravených žen a mužů v tradičním balijském oblečení za doprovodu živé hudby projde, kam má namířeno, aby vykonal své ri­tuální poslání.

Životní cesty a naplnění

Mnoho lidí si na Bali najde svou životní cestu. Cizinci se zde věnují většinou tomu, co je naplňuje, a mnozí začnou i podnikat. Najdete tu francouzské pekárny, úžasné pizzerie, ale i podniky, kde si dáte českou svíčkovou nebo vepřo-knedlozelo. Společným jmenovatelem při tvoření se tady stává radost, protože v místě s takovou energií chcete věnovat svůj čas už jen tomu, co vás do­opravdy baví.

Mou radostí se staly osobní náramky a individuální příběhy lidí, které do nich promítám. Ale netvořím je pro místní ani pro turisty. Orientuji se na ženy a muže v mé domovině, tedy v Česku. Ti si se svým náramkem objednávají nejen design šperku z nádherných kamenů a stříbra, který sestavím jen pro ně, ale i kousek krásna z místní atmosféry. Každý náramek totiž čistím u zdejších svatých pramenů.

S postupem let jsem se začala více orientovat jen na kvalitní materiály a překrásné kameny zářící nejen momentální krásou, ale i výjimečnou kvalitou. Svou nabídku jsem postupně rozšířila i o náhrdelníky a larimarové šperky, které jsou pro své barevné tóny velmi oblíbené. Každý jeden šperk se vždy stává jediným originálem nesoucím kromě designového otisku toho, pro koho byl stvořen, také záměr – tedy to, co má v životě konkrétního člověka oslavit či pro něj symbolizovat.

Jsem ráda, že mohu díky šperkům pomoci lidem vyslovit jejich přání i životní příběh, který mnohdy do té doby nevyslovili ani sami před sebou. Jsou to chvíle, kdy se rodí zázraky, a takové momenty jsou často neopakovatelné. Nesou v sobě něco výjimečného, tak jako Bali, které každému ukáže to, co zrovna potřebuje spatřit. Tak jako to ukázalo i mně. 

Text: Veronika Kremzová

Foto: archiv V. Kremzové