Blíží se konec Východního partnerství?

Jsou to tři roky, kdy jsme v Praze oslavili desetileté výročí Východního partnerství. Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR uspořádalo konferenci, která shrnula budoucí výzvy pro tehdy ještě šest partnerských zemí, tedy Arménii, Ázerbájdžán, Bělorusko, Gruzii, Moldavsko a Ukrajinu. Nikdo z nás tehdy netušil, že jen o chvíli později budeme čelit opravdovým výzvám. Zvyšující se napětí mezi Arménií a Ázerbájdžánem, pandemie covidu-19 a v neposlední řadě válka na Ukrajině – s tím vším se musí vypořádat celý svět a země Východního partnerství se dnes bohužel opět ocitají na křižovatce, kdy je potřeba jasně vymezit svoje směřování. A naléhavěji než dříve stojíme před zásadní otázkou. Má Východní partnerství ještě budoucnost?

V červnu 2021 opustilo Východní partnerství Bělorusko, a to v reakci na zavedení sankcí EU (EU neuznala běloruské prezidentské volby, které označila za zmanipulované, a navíc panovaly dlouhodobé výhrady v oblasti lidských práv, kdy došlo k násilnému potlačování protivládních protestů). Vztahy s Minskem se velmi vyostřily a bylo pouze otázkou času, kdy Bělorusko obrátí svou zahraničněpolitickou trajektorii výhradně k Rusku.

Jakési prémiové členství patřilo od roku 2014 trojici zemí, které podepsaly asociační dohody včetně dohod o prohloubené a komplexní zóně volného obchodu DCFTA, a to Gruzii, Moldavsku a Ukrajině. Tento krok výrazně usnadnil všem třem zemím pohyb zboží, osob (zde sehrála roli následná vízová liberalizace), služeb a kapitálu na jednotném evropském trhu. Je však potřeba aplikovat další autonomní obchodní opatření, která již nyní fungují u Ukrajiny a Moldavska, a my pracujeme na tom, aby se tak stalo i ve vztahu ke Gruzii. Statistické údaje jasně ukazují zvýšení vzájemného obchodu těchto zemí s EU, silně dominuje podle očekávání Ukrajina, ale také Moldavsko.

Bude mít EU nové členy?

Obě tyto země, Ukrajina a Moldavsko, obdržely letos v červnu status kandidátské země EU. Bohužel se tak nestalo v případě Gruzie, která byla vždy považována za jakéhosi, premianta v implementaci unijních předpisů, norem a pravidel. EU však podmínila další podporu evropské aspiraci Gruzie vyřešením situace v zemi. Dostáváme se tak ke zmíněné geopolitice a jasnému vymezení směřování země. Gruzie se v poslední době bohužel potýká s nestabilním vládním prostředím, protesty obyvatel, obvinění z porušování lidských práv a zatýkání představitelů opozice a médií. Na tomto jednoduchém příkladu se dostáváme k tomu, že Východní partnerství se neomezuje pouze na ekonomický rámec, ale očekává se ,,partnerství se vším všudy“.

Válka na Ukrajině zamíchala karty

Historickým milníkem v mnoha aspektech se stal únor tohoto roku, kdy byla Ukrajina napadena Ruskem. Jedním z těchto aspektů je proměna obchodně-ekonomických vztahů, a to jak ve vztahu EU–Rusko, tak ve vztahu k ostatním partnerům.

Ukrajinu čeká po válce kompletní rekonstrukce nejen země jako takové, ale hlavně jejího hospodářství. Česká republika počítá s tím, že se bude na obnově Ukrajiny intenzivně podílet. Už nyní proto vytváříme celou řadu nástrojů, od prvotního monitoringu potřeb českých firem po možnosti financování a s tím spojené státní podpory. Podnikatelé by určitě měli sledovat činnost Business klubu Ukrajina, platformy pro získávání a sdílení informací mezi českým byznysem a státem v komunikaci s ukrajinskou stranou. Klub sdružuje také sociální partnery a využívá synergického efektu vzájemného propojení a naopak se snaží eliminovat roztříštěnost jednotlivých subjektů a s tím spojených dezinformací. Smyslem tedy je ,,postupovat jednotně“ a vystupovat směrem k Ukrajině, ale i uvnitř EU jako silný a stabilní partner.

Stabilní partnerství pro všechny

Samozřejmě, je to nyní logicky Ukrajina, do níž proudí veškeré dostupné prostředky. Nicméně je potřeba si uvědomit, že stejný osud může potkat kteroukoliv ze zemí Východního partnerství, ať už vnitřně oslabenou Gruzii s oligarchistickými vazbami na Rusko nebo ekonomicky velmi slabé Moldavsko. Obě tyto země mají části svého území okupované Ruskem a v případě Gruzie je ekonomická provázanost s Ruskem bohužel s ohledem na její polohu a strukturu hospodářství logická.

V červenci tohoto roku se EU podařilo dojednat posílení spolupráce s Ázerbájdžánem ve formě memoranda o porozumění v oblasti energetiky. EU jej vnímá jako klíčového partnera v úsilí o odklon od ruských fosilních paliv. Jak uvedla komisařka pro energetiku Kadri Simsonová: ,,Nové memorandum zdůrazňuje strategickou roli Jižního plynového koridoru v našem úsilí o diverzifikaci. Ázerbájdžán již zvýšil dodávky zemního plynu do EU a tento trend bude pokračovat.“ Opět se ale dostáváme k tomu, že toto nově posílené partnerství bude stát na stabilitě v regionu, a tedy míře napětí mezi Arménií a Ázerbájdžánem v jejich sporu o Náhorní Karabach.

Dostáváme se ke stěžejní otázce

Může Východní partnerství EU v souvislosti se současnou krizí obnovit část příslibů, které mělo v době svého vzniku?

Odpověď na tuto otázku není zcela jednoznačná. Jak vyplývá z předchozího textu, proměna vztahů v regionu má naprosto jasný vliv na původní koncept a myšlenku celé platformy. Jednou věcí je zpracování SWOT analýzy (která samozřejmě jasně hovoří nejen o příležitostech, ale také hrozbách) k danému teritoriu, druhou pak setkat se „face to face“ s hrozbou, která se promění v reálnou krizi takových rozměrů.

Česká republika stála u zrodu platformy Východního partnerství – v roce 2009 se v Praze uskutečnil první zakládající summit. Je proto naprosto logické, že i nyní v dobách českého předsednictví v Radě EU se na východní partnery upírá náš zrak. S obavou sledujeme napětí v regionu, ale jsme přesvědčeni, že právě nyní je potřeba ukázat partnerům, že Východní partnerství nekončí na pouhých příslibech otevřených dveří, ale že je stabilní a EU je připravena podpořit všechny jeho členy v jejich evropském směřování a potřebě diverzifikovat své ekonomiky.

Text: Helena Hroník

Mgr. Helena Hroník, teritoriální expert Odboru zahraničně ekonomických politik I, MPO ČR