Do Itálie jsem začala pravidelně jezdit v roce 1992, ve svých šestnácti. V roce 1995 jsem odešla studovat politologii na Univerzitu v Padově. Do dnešního dne děkuji svým rodičům, že mě tehdy nechali odjet. Muselo to být pro ně těžké, ale já si trvala na svém. Uzavřeli jsme proto dohodu. Pokud se nedokážu do dvanácti měsíců postavit na vlastní nohy a postarat se sama o sebe, svého snu se vzdám. Nevzdala jsem se. Domů do Česka jsem se vrátila až za dvacet let a mohla jsem díky tomu být u toho, když se trhy střední a východní Evropy po rozšíření EU otevřely Západu a také Itálii – třetí největší ekonomice v Evropě.
Itálie si mě získala hned od začátku. Všechno bylo ve srovnání s polistopadovým Československem barevnější a uvolněnější. Byla to „ta Evropa“, o které jsem slýchávala a o které jsem snila. Úspěšně jsem složila přijímací zkoušky na Fakultu politických věd na Univerzitě v Padově, která letos slaví 800 let své existence a patří k nejstarším univerzitám na světě. Jejími lavicemi a katedrami prošla řada známých studentů a profesorů: Galileo Galilei, Giordano Bruno, William Harvey, Mikuláš Koperník nebo první žena na světě s univerzitním titulem Elena Cornaro Piscopia.
Každý z nich mě něčím inspiroval a byl mi motivací vydržet. V té době jsem byla jediná studentka, která za vzděláním přijela ze zahraničí. Zní to neuvěřitelně, když v letošním roce na padovské univerzitě studuje více než 70 tisíc studentů a čtvrtinu z nich tvoří cizinci. Abych tehdy mohla pokračovat ve studiu, musela jsem se každý měsíc vracet zpět do Česka a ukazovat na italské ambasádě školní index, abych získala vízum na další měsíc. Mohutně jsem oslavovala, když se povolení k pobytu prodloužilo o tři měsíce a já nemusela pro razítko v pasu jezdit už tak často. Po nějaké době jsem nepotřebovala už ani to razítko a odpadly i nekonečné fronty pro povolení k pobytu na místní padovské policii. Navždy to bude pro mě symbolem cesty domů, do Evropy.
Dnešní studenti to neznají. Díky rozsáhlé evropské spolupráci se mohou vzdělávat prakticky na jakékoliv škole, kterou si vyberou. V Itálii každý rok studují desítky českých studentů. V roce 2020 pobývalo jen v letním semestru na italských vysokých školách 150 lidí z České republiky. Bravi!!!
Podobné to bylo s podnikáním. V Itálii jsem začala pracovat hned po příjezdu. Živnost jsem si zařídila už v šestnácti letech a ještě na vysoké škole jsem založila svou první firmu, která se věnovala mezinárodnímu poradenství. Pamatuji si, že firmy tehdy musely být ve skutečnosti dvě: české s.r.o., které jako jediné mohlo založit italské s.r.o. Jako česká fyzická osoba jsem tehdy firmu v Itálii založit nemohla.
Po získání univerzitního diplomu jsem se rozhodla v Itálii zůstat a věnovat se podnikání naplno. Obě země, Česká republika a Itálie, jsou nesmírně zajímavé a chtěla jsem je propojovat. Našim firmám jsem radila, jak se uchytit na italských trzích, a do České republiky jsem pomáhala směřovat italské investice. V Itálii jsem prezentovala českou kulturu a gastronomii a v Česku tu italskou. Dávala jsem dohromady české a italské školy, které pak pracovaly na společných projektech. Obzvlášť hrdá jsem na studentské výměny uměleckých škol, hlavně školy mozaiky ve Spilimbergu, která je jediná svého druhu na světě, a sklářské školy ve Valašském Meziříčí.
Pracovala jsem také na sbližování českých a italských krajů, měst a menších obcí. Z těchto spojení často vznikla dlouhodobá spolupráce, která funguje dodnes. Zmínit lze například tu mezi Zlínským krajem a regionem Piemonte, krajem Vysočina a regionem Friuli-Venezia Giulia, městy Zlín a Turín nebo Bystřice pod Hostýnem a San Giovanni al Natisone. Snažila jsem se podporovat také cestovní ruch, například jsem organizovala společnou prezentaci všech moravských krajů pod značkou Morava či představení oblasti Friuli-Venezia Giulia v ČR jakožto oblasti s nejbližšími Alpami a nejbližšími plážemi pro Čechy.
Má víra v silný a jednotný kontinent se zrodila v Itálii.
Český trh, potažmo celá středovýchodní Evropa, představoval pro italské firmy vždy velké lákadlo. Obchodní výměna probíhala v omezené míře i za dob normalizace a výrazně vzrostla v průběhu osmdesátých let. Jednalo se hlavně o export do tehdejší ČSSR, ale dařilo se vyvážet i do Itálie, hlavně kovy, litinu, železo a ocel. Zlomovým okamžikem se stal rok 1989, který přinesl nové příležitosti. V průběhu devadesátých let se Itálie stala jedním z největších obchodních partnerů České republiky a toto výsostné postavení si udržela dodnes. Po vstupu do Evropské unie v roce 2004 zažila boom ekonomická výměna hlavně v oblasti malého a středního podnikání.
Začátky porevolučního podnikání přes hranice ale rozhodně nebyly procházkou růžovým sadem. Evropský jednotný trh pro nás, podnikatele ze střední a východní Evropy, existoval pouze na papíře a představoval zatím nedosažitelnou metu. Bariéry, jimiž se západní země opevnily, nebylo snadné ani z jedné strany překonat a nejeden z nás si na nich v počátcích vylámal zuby.
Ještě dnes mám v živé paměti složité papírování, které provázelo podnikatele na každém kroku, a noční můry mi nahání vzpomínky na nekonečně dlouhé celní kontroly na hranicích. Své by mohli vyprávět i italští investoři, kteří pro vstup na český trh potřebovali místního jednatele, jemuž byli nuceni slepě důvěřovat.
Na vlastní kůži jsem si sama vyzkoušela, jaké to je zakládat firmu a podnikat „tam“ a „tady“. Naštěstí se způsob podnikání i života postupně sbližoval a zlepšoval, a s oblibou proto říkám, že na mém životě a historii mého podnikání je vykreslen vývoj Evropy.
Má víra v silný a jednotný kontinent a láska k němu se zrodila právě někde tady. Jsem vděčná za to, že jsem dlouho žila a podnikala v zemi, která pokládala základní kameny evropské integrace a byla její nedílnou součástí několik desítek let. Znala jsem však dobře i poměry ve státě, který se na svůj velký okamžik po letech izolace teprve připravoval, a těšila se, až se zase vrátí „domů do Evropy“. To byl ostatně název mé diplomové práce na Univerzitě v Padově.
Každý může přispět svým dílem, a proto jsem se rozhodla, že budu za společnou Evropu bojovat. Kdysi jako studentka, pak podnikatelka a nyní jako politička.
Text: Martina Dlabajová
Foto: archiv M. Dlabajové
Určitě jste si všimli, že u nás ani za čtení celých článků nic neúčtujeme a že vás neobtěžujeme vyskakovacími okny personalizované reklamy.
Velmi bychom ocenili, kdybyste nás na oplátku podpořili peněžitým darem na tento účet:
2021853028/5500
QR kód obsahuje údaje k platbě. Výše částky je na vás, budeme si vážit všech darovaných plateb.
Děkujeme 😊
Za obsah inzerce zodpovídá inzerent. Žádné části textu nebo fotografie z Trade News nebo www.itradenews.cz nesmí být používány, kopírovány nebo jinak šířeny v jakékoliv formě či jakýmkoliv způsobem bez písemného souhlasu vydavatele.