Do Jižní Afriky vyvážíme víc než do Brazílie a Mexika

Podle analytiků je Afrika svým růstovým potenciálem poslední větší nadějí na rozhýbání světové ekonomiky. A je to právě Jihoafrická republika, která má největší surovinové předpoklady, schopnost absorbovat velkou část zahraniční produkce, a stát se tak tahounem hospodářského růstu v oblasti subsaharské Afriky. Zároveň představuje i bránu na jih subsaharského regionu.

Jižní Afrika je ekonomicky nejvýznamnější zemí oblasti s relativně ustáleným politickým režimem, s přiměřenou fiskální politikou a poměrně stabilní měnou. Z obchodního hlediska představuje bránu do sousedních zemí. Její hospodářství se nachází na vysokém stupni industrializace a má ve srovnání se zbytkem kontinentu velmi dobře rozvinutou infrastrukturu. Navzdory velkým sociálním rozdílům se od většiny afrických států odlišuje vysokou průměrnou životní úrovní.

Brána do okolních zemí

V rámci South African Customs Union (SACU) probíhá bezcelní obchod mezi JAR, Namibií, Botswanou, Lesothem a Svazijskem. SACU je nejstarší celní unií světa. Byla založena již v roce 1910 tehdejší Jihoafrickou unií a bývalými britskými teritorii a již tehdy naplňovala potřebu regionální ekonomické integrace. Reálné obchodní vztahy se většinou uskutečňují mezi JAR a ostatním světem a následně je zboží distribuováno jihoafrickými obchodníky do sousedních zemí.

Dominantní postavení JAR v rámci SACU do určité míry vysvětluje nízkou obchodní výměnu mezi ČR a dalšími členy této unie. V obdobném modelu často probíhá obchod i s dalšími státy oblasti (mimo SACU) – Zimbabwe, Mosambikem a Zambií. Dalším důležitým společenstvím je dvanáct členů Southern African Development Community a současně signatářů Dohody o volném obchodu (FTA).

Zajímavé je, že myšlenkou založit Africkou zónu volného obchodu, která by se rozprostírala od Kapského Města až po Káhiru, se zabývali Cecil Rhodes a další britští obchodníci již kolem roku 1890.

Zajištěním servisu získáte body

Přestože čísla ukazují na příznivý vývoj česko-jihoafrických obchodních vztahů, stále ho negativně poznamenávají důsledky embarga v období apartheidu. Do roku 1994 byl obchod tehdejšího Československa s JAR neměřitelný. Naše výrobky se tam dostávaly přes třetí země, aniž by se akcentovalo místo jejich původu.

I přes tuto nevýhodu v obchodní tradici je v současné době náš vývoz do JAR vyšší než do prioritních zemí, jako jsou Brazílie a Mexiko. Potenciál vzájemného obchodu však není ani zdaleka vyčerpán a schopnost absorpce importovaného zboží na jihoafrickém trhu zůstává velmi vysoká. Stále se dováží velký objem průmyslového zboží, zejména investičního charakteru.

Země je dlouhodobě obsazena OEM (Original Equipment Manufacturer) dodavateli první kategorie, což může českým exportérům zpočátku znesnadňovat vstup na tamější trh. Tento charakter dovozu se ale pomalu mění ve prospěch levnějších dodavatelů s důrazem na zachování kvality a hlavně servisu. Servisní střediska ve velkých firmách, jak je známe z českého prostředí, prakticky neexistují a veškerý servis je outsourcován. České firmy tedy musí sledovat, zda jejich zástupce bude schopen zajišťovat i servis, a pokud ne, pak být schopny ho zajistit prostřednictvím další jihoafrické firmy s příslušným zázemím a kvalifikací. Expanze na jihoafrický trh by měla být pro českou firmu jejím strategickým rozhodnutím.

Krize překreslila mapy světových odbytišť

JAR je v celkovém objemu obchodu sedmnáctým nejvýznamnějším partnerem EU, v našich statistikách však zaujímá až 38. místo. Evropa, ještě v polovině minulé dekády největší příjemce jihoafrického zboží (okolo 35 % celkového exportu), se vlivem krize stává od roku 2008 pro JAR stále slabším odbytištěm, takže v současné době se jihoafrický export do Evropy pohybuje okolo 22 procent. Naopak export z JAR do zbytku Afriky rapidně vzrůstá, podobně jako obchod s ostatními zeměmi BRICS.

Jižní Afrika se k hospodářskému uskupení zemí Brazílie, Ruska, Číny a Indie připojila v prosinci 2010. Vzhledem ke složité ekonomické situaci vyspělých zemí a stagnaci hospodářského růstu po roce 2008 vzrostl význam vztahů vyspělých ekonomik s uskupením rychle se rozvíjejících ekonomik členů BRICS. Ale každá mince má dvě strany. Nižší spotřeba a nižší investiční aktivita tradičních odbytišť, jako je EU, představuje pro země BRICS také určitou hrozbu pro udržení jejich dosavadního růstu a částečně se podílí i na nižším růstu HDP nejen JAR, ale i ostatních zemí BRICS.

Dalším negativním faktorem je oslabení jihoafrického randu (ZAR), který od počátku roku 2013 poklesl vůči vedoucím světovým měnám o plných dvacet procent. Pro zemi s tradičně výrazně pasivní obchodní bilancí se zahraničím to není dobrá zpráva: enormně se zdražují dovozy, což má vliv i na vývoj inflace, která se od letošního července drží na úrovni 6,3 %, a překročila tak hranici inflačního cílení Reserve Bank of South Africa. Lze proto očekávat tlak jihoafrických obchodníků na ceny dováženého zboží, což by mělo být výhodou pro dosud obecně nižší ceny českých produktů.

Zelenou má důlní technika

JAR je největším světovým producentem platiny, chromu, manganu a vanadia, zaujímá páté místo na světě v těžbě

zlata a třetí pozici v těžbě uhlí (zásoby se odhadují na 60 miliard tun). Těžební odvětví, které se v JAR podílí na HDP největší měrou, je však v současné době poznamenáno vysokou stávkovou aktivitou horníků, kteří v některých případech požadují pro provozovatele dolů nepřijatelné zvýšení mezd až o 150 %. Již v roce 2012 bylo zaznamenáno 99 stávek o různé délce trvání, které přinesly těžebním společnostem nesmírné ztráty. Přes tuto situaci a i přes hrozby snížení investičních aktivit jde o velmi perspektivní obor. Těžební společnosti do budoucna počítají s budováním nových povrchových i hlubinných důlních kapacit, jakož i s posílením mechanizace provozů a snížením závislosti na zatím relativně levné pracovní síle.

Jak zajistit dostatek energie?

Jihoafrická republika v minulosti disponovala přebytkem elektrické energie a zásobovala elektřinou i sousední země. Například Namibie vyrábí pouze 39 % energie a je závislá na jejím dovozu, především z JAR. S postupnou industrializací země však vlastní spotřeba elektrické energie, hlavně díky rostoucím požadavkům průmyslu, roste. Od konce apartheidu však nepostavila nové elektrárny a ty stávající z osmdesátých let se blíží k hranici životnosti. Obavy z nedostatku elektrické energie posiluje zpoždění výstavby dvou obřích uhelných elektráren – Medupi a Kusile (obě 6x 800 MW). České firmy jako spolehliví partneři mají v tomto oboru velké šance prosadit se i mezi silnými zahraničními subjekty. Příkladem je úspěch ostravských Hutních montáží, jehož dosáhly v roce 2013 v Kusile, a nadějně vypadá i připravovaná opce na výstavbu dalších bloků.

Prognóza spotřeby uhlí po spuštění těchto elektráren však dělá vrásky na čele šéfům státní elektrárenské společnosti Eskom. JAR již nyní využívá z celkového objemu zhruba 250 milionů tun uhlí vytěženého ročně pro domácí spotřebu téměř 75 %. Jenomže uhlí zároveň představuje i největší vývozní komoditu. Země potřebuje jak zvýšit export, tak současně zajistit svou energetickou spotřebu a Eskomu končí během následujících tří let řada dlouhodobých smluv s těžebními společnostmi.

S problematikou výroby elektrické energie souvisí nutnost dobudování dopravní infrastruktury, v současné době především železniční sítě z oblasti Waterberg (v severovýchodní části země v provincii Limpopo) pro zásobování elektráren v provincii Mpumalanga a exportované uhlí na jihovýchod do Richards Bay, kde je největší uhelný terminál na světě s kapacitou 90 milionů tun ročně. Velká část uhlí a dalších vytěžených minerálů se stále dopravuje po silnicích, což je ekonomicky nákladnější.

Poznámka závěrem

V obchodním styku je nutné rozlišovat mezi privátní a státní sférou. Státní zakázku zpravidla získá společnost s příslušným stupněm certifikace BEE (Black Economic Empowerment), kterou vydávají k tomuto účelu založené firmy. BEE byl zaveden v rámci přechodu země od apartheidu, aby změnil ve prospěch barevné většiny nerovnosti ve vlastnictví, struktuře managementu a kontrole finančních a ekonomických zdrojů.

Auditor udělující certifikát sleduje podíl černošské části obyvatelstva na řízení společnosti, vlastnictví firmy, obsazení manažerských funkcí apod. ve smyslu podílu černošské většiny na provozu a řízení firem. V současné době dostává tuto příležitost i ostatní „nebílé“ obyvatelstvo, takže název byl změněn na B-BBEE (Broad-Based Black Economic Empowerment). Je proto třeba, aby se česká společnost spojila s jihoafrickou firmou splňující tyto požadavky nebo je splňoval již její zástupce v zemi.