Jižní Afrika: jeden z cílů světových investic do obnovitelných zdrojů

Jihoafrická ekonomika je energeticky velmi náročná ve srovnání s mezinárodními standardy i průměrem spotřeby v regionu. Kromě toho místní energetický sektor není zdaleka tak efektivní a výkonný jako v rozvinutých zemích.

Těžební sektor spotřebuje 60 % celkové produkce a se zbytkem průmyslu spotřeba dosahuje až 75 %. Pouze 16 až 18 % produkce je k dispozici domácnostem. To vytváří dlouhodobý převis poptávky nad nabídkou. Přístup k elektrické síti má 73 % jihoafrické populace.

Problémem jsou výpadky elektřiny

JAR dnes disponuje přibližně 45 700 MW instalovaných kapacit, ale celkový výstup je nižší. Produkce elektřiny je z 95 % v rukou státní společnosti Eskom, 88 % elektřiny je vyrobeno v uhelných elektrárnách, 6,5 % zajišťuje jaderná elektrárna Koeberg. Problémem zůstává nespolehlivá dodávka elektřiny a její výpadky, proto se předpokládají investice nejen do zvýšení produkce a kapacity, ale i do modernizace distribuční soustavy.

V současnosti jsou totiž možnosti produkce a distribuce elektřiny značně omezené, jelikož rozdíl mezi poptávkou energie ve špičce a nejvyšším potencionálním výkonem je velmi malý. V roce 2013 musel Eskom dokonce požádat, aby největší z průmyslových firem snížily svou spotřebu ve špičce o 10 % a tím zabránit přetížení a výpadku přenosové soustavy. Podle ministerstva energetiky v roce 2013 dosáhl vrchol poptávky hodnoty 44 005 MW. To je velmi blízko maximálního výkonu instalovaných kapacit. Podle společnosti Bloomberg má Eskom v plánu vynaložit 49 mld. USD na výměnu zastaralých zařízení a výstavbu nových.

Kvůli silné závislosti na uhlí se stala Jihoafrická republika největším producentem oxidu uhličitého na kontinentu a zároveň emituje 14 % na světě.

V plánu obrovské investice

Investice do nových elektráren jsou plánované hlavně do oblasti obnovitelných zdrojů, jejichž podíl na energetickém mixu je velmi nízký. Z toho důvodu JAR stanovila, že do roku 2030 vybuduje nová zařízení obnovitelných zdrojů o kapacitě 18 200 MW. Jaderné elektrárny by měly také hrát významnou roli a do stejného časového horizontu generovat 9600 MW. V případě uhelných elektráren se do roku 2030 předpokládá zvýšení kapacity o 7500 MW. Od doby ukončení apartheidu totiž země nepostavila nové uhelné elektrárny, které by vykryly nárůst spotřeby, naopak elektrárny postavené v 80. letech se blíží hranici životnosti. Ve výstavbě jsou nyní dvě obří uhelné elektrárny, Medupi (6x 800 MW) a Kusile (6x 800 MW), obě však mají zpoždění, což způsobuje obavy z nedostatku elektrické energie především v příštím zimním období (na jižní polokouli červen až srpen 2015).

Z hlediska perspektivy českých firem a jejich uplatnění v energetickém sektoru jde možná o úkol náročný, nikoli však nemožný: Velký úspěch zaznamenala například česká společnost Hutní montáže z Ostravy, když v roce 2013 získala kontrakt na montáž části kotle prvního bloku právě v budované elektrárně Kusile v provincii Mpumalanga a zřejmě získá opci i na výstavbu dalších bloků. Vedle toho se předpokládají i průzkumy ložisek břidlicového plynu a v plánu je i vybudování LNG infrastruktury pro import a distribuci, za účelem větší diverzifikace.

Podle průzkumu energetického trhu z roku 2013 bylo v roce 2012 přibližně 72 % celkové spotřeby primární energie uspokojeno uhlím. Pohonné hmoty zastoupily 22% podíl, zemní plyn a jaderná energie po 3 %. Obnovitelné zdroje neposkytly ani 1 %.

Příležitosti leží například v oblasti subdodávek pro modernizaci a rozšiřování přenosové soustavy a distribučních zařízení. Pro české podniky je perspektivní především budování nových tepelných elektráren.

Rozvoj obnovitelných zdrojů

Energetický mix JAR je založený hlavně na využití uhlí (72 % spotřeby energie, následováno ropou, zemním plynem, jadernou energií s 3 % a obnovitelnými zdroji, především vodními), rychle rostoucí ekonomika zároveň produkuje velké množství emisí CO², cílem vlády je proto dosáhnout až 20 tisíc MW energie generované obnovitelnými zdroji do roku 2030 (v současnosti je tímto způsobem získáváno pouze 1 % energie).

Protože naplňování environmentálních strategií je stále velmi nízké, vláda plánuje a zahajuje sérii opatření a pobídek. Je to třeba zavedení uhlíkové daně, podpora nezávislých výrobců elektřiny (v současnosti se na celkové produkci podílí pouze 1500 MV), zvýšení efektivity přenosové soustavy, celkové snižování závislosti na uhlí a jeho podílu na znečištění životního prostředí, například pomocí zavedení čistých uhelných technologií (CCT – clean coal technologies). V rámci čistých technologií bude zvýšenou úlohu hrát i zavádění technologií CCS (zachycování a ukládání oxidu uhličitého hlavně v petrochemickém průmyslu).

Rozvoj obnovitelných zdrojů energie je dále podporován programem Renewable Energy Independent Power Producer Procurement Programme (REIPPPP), který financuje již na 64 projektů v hodnotě až 300 mil. Kč s kapacitou 3933 MW, dalších 47 projektů je ve fázi vývoje. Díky tomu se JAR stává 12. nejatraktivnějším cílem investic do obnovitelných zdrojů energie na světě.

Solární energie

Do roku 2015 by produkce energie z tohoto zdroje měla stoupnout na 1050 MW oproti 25 MW v roce 2012. Fotovoltaika by tak do roku 2030 mohla operovat instalovanou kapacitou až 8,4 GW. Letos patří k největším projektům Herbert 1 s kapacitou 22 MW (90 tisíc panelů vyrobených v JAR) a De Aar s kapacitou 50 MW, který by měl provoz zahájit ještě tento rok. V současnosti v JAR operuje 15 elektráren o kapacitě 503 MW.

Na tento potenciál v roce 2014 reaguje například čínská společnost Jinko Solar, která v Kapském Městě zahájí výrobu fotovoltaických panelů (1300 panelů denně). V JAR se plánují investice i do solárně-termických elektráren, společnost Eskom vyhlásila, že do roku 2016 takovou elektrárnu s kapacitou 100 MW vybuduje v blízkosti města Upington. V neposlední řadě zde hraje roli i solární ohřev vody široce využitelný v domácnostech.

Větrná energie

JAR má velký potenciál také ve větrné energii, především v oblastech na pobřeží. V letošním roce zahájila provoz jedna z největších afrických větrných elektráren Jeffreys Bay, projekt vedený britskou společností Globeleq v hodnotě 3 mld. ZAR a s kapacitou 138 MW. Dalším projektem je větrná elektrárna Sere, která bude plně fungovat v roce 2015, a to s kapacitou 100 MW (v současnosti 16 MW). Tato elektrárna vznikla ve spolupráci státní společnosti Eskom, Francouzské rozvojové agentury, Africké rozvojové banky a Mezinárodní banky pro obnovu a rozvoj a za podpory společnosti Siemens.

Na trend rostoucí poptávky reaguje i přesun nebo rozvoj výroby důležitých komponent do JAR. Jako například nedávno otevřená továrna na výrobu stožárů pro větrné turbíny společnosti Gestamp Renewable Industries s kapacitou 150 stožárů ročně. Provincie Western Cape proto uvažuje o tom, že v budoucnosti zahájí provoz speciální ekonomické zóny zaměřené právě na zelené technologie, aby pobídkami podpořila rozvoj tohoto průmyslového odvětví. V rámci projektu REIPPPP jsou v současnosti dále budovány další větrné elektrárny: Dassiesklip (26,19 MW), MetroWind Van Stadens (26,19 MW), Hopefield (65,40 MW), Noblesfontaine (72,75 MW), Red Cap Kouga (77,6 MW), Dorper (97 MW) a Cookhouse (135 MW).

Potenciál leží i v dalších zdrojích, například biomasa by mohla v příštích 10 letech přidat až 2,7 GW energie, využití bioplynu má zase potenciál až pro 300 tisíc venkovských domácností.

Environmentální technologie

Problém znečištění životního prostředí, tedy ovzduší i vod, JAR trápí hlavně kvůli rapidnímu rozvoji ekonomiky a průmyslu. Z toho důvodu byl založen Green Fund, v němž je alokováno 800 mil. ZAR, aby se zajistila ochrana životního prostředí. JAR tedy musí v nejbližších letech vytvořit regulaci a legislativu pro ochranu ovzduší, pro nakládání s nebezpečným odpadem, čištění odpadních vod ve městech a průmyslových provozech.

Oblast úpravy vody je nedostatečná z důvodu chybějící infrastruktury (nebo zastaralá – například ve městech dochází až k 25% ztrátám v dodávkách vody) i technologií, a bude proto v následujících letech předmětem zvýšených investic a rozvoje. Problémem je i kolísající kvalita pitné vody. Samostatnou kapitolu tvoří zajištění kanalizace a nakládání s odpadními vodami. Rostoucí trend zažívá desalinační technologie tak, aby byla země připravená na rostoucí poptávku po pitné vodě (7–10 % pitné vody z tohoto zdroje do roku 2030).