Jít dál znamená nebát se změn

V mezilidské komunikaci platí pravidlo, že není důležité jen to, co chceme a říkáme, ale zejména, jak to ostatní vnímají. Je tomu tak i u objektivní potřeby inovace. Přísliby inovace a modernizace bývají ve veřejném prostoru částí občanů občas chápány jako módní fráze či politické slogany. Jiná část občanů je vnímá s obavou jako něco cizorodého, k čemu by už možná neuměli najít cestu, co by mohlo ohrozit jejich materiální existenci. Změny v modelu myšlení a práce jsou však vitální nutností pro každou společnost a neměli bychom se jich bát.

Podmínky našeho života se neustále mění. Mění se výzvy a překážky, které musíme překonávat. Vývoj světa i jednotlivých společností není lineární, takže zákonitě přicházejí čas od času chvíle, kdy model, který se zdál být vyhovující a ve kterém jsme se „zabydleli“, už nestačí k řešení nových zadání. Tento princip přesně definoval Thomas Kuhn v roce 1962 ve své práci Struktura vědeckých revolucí. Tvrdil, že obecně přijatý model, v jehož rámci je zvykem nahlížet a řešit problémy, vždy poněkud zaostává za reálnými potřebami a výzvami aktuální doby. Jediná cesta, jak reagovat na nové výzvy, jak překonat narůstající stagnace, je rozbít starý model a nahradit jej novým. Modernějším a lépe adaptovaným na nově vzniklé podmínky.

Naším úkolem je nyní srozumitelně vysvětlit lidem potřebu inovací a také je uskutečnit. Více než na tradiční odvětví výroby bychom se měli soustředit na to, co bude občany naší země živit za deset, patnáct či dvacet let. Inovace a zvyšování produktivity jsou cestou, jak do budoucna zvyšovat úroveň naší ekonomiky, a tedy i prosperitu země a platy zaměstnanců. Naše firmy mají skvělou průmyslovou a výzkumnou tradici, máme na co navazovat. Dynamický vývoj globální ekonomiky však vyžaduje restrukturalizaci některých stávajících institucí či ministerstev nebo vznik nových. V této oblasti u nás bohužel vládne v porovnání s nejrozvinutějšími zeměmi světa jakýsi „retro stav“ a je potřeba si upřímně říci, že náš model se přežil a přestává být funkční. Často chybí potřebná synergie nástrojů, která šetří finanční prostředky a zvyšuje účinnost působení.

Neměli bychom se bát inspirovat se modely, které již fungují jinde, a obnovit myšlenku silného ministerstva hospodářství, které bude klíčovým místem pro řízení dlouhodobé ekonomické vize České republiky. Tato otázka částečně souvisí také s tématem, jaké parametry by měl mít současný roztříštěný systém podpory našich zájmů v zahraničí. Naše ekonomická diplomacie, veřejná diplomacie a všechny agentury si nemohou dovolit působit izolovaně a hromadit duplicity. Součástí diskuze o modernizaci uspořádání kompetencí by tedy měla být debata o posílení úlohy ministerstva zahraničí jakožto koordinátora zahraničněobchodních vztahů, který v úzké spolupráci s ostatními rezorty bude účinně prosazovat české zájmy ve světě.

V rychle se měnícím globalizovaném světě vítězí jen ti, kteří dokáží modely své práce a chování měnit pružně a efektivně. Nebojme se, buďme vítězi.

Text: Martin Tlapa

Foto: Shutterstock