Tanzanie: Zleva doprava a zase zpátky

Tanzanie se již pár měsíců zmítá mezi nacionalismem a pragmatickou politikou. Přitom pro investory patří její ekonomický potenciál k nejpřitažlivějším na černém kontinentu.

Tamější ekonomika prodělala od nástupu nové administrativy v roce 2016 řadu výrazných změn, které mají více než kdy jindy rovněž široký dopad na působení zahraničních společností v zemi. Nástup nového vedení země byl spojen s nacionalisticky zabarvenými předvolebními prohlášeními, která voličům slibovala důsledný boj s korupcí, zefektivnění státní správy a nastartování ekonomického růstu.

Nové vedení začalo na africké poměry překvapivě razantně prosazovat své sliby. Jedním z prvních kroků tak bylo odstranění více než deseti tisíc černých duší z tanzanské administrativy. Jedná se o fiktivní pracovníky, kteří byli ve státní správě evidováni jen papírově a na něž byly pobírány mzdové prostředky. Dalším krokem bylo propuštění téměř deseti tisíc státních úředníků s falešnými vysokoškolskými diplomy. Vzhledem k tomu, že nová administrativa vyžaduje vysokou míru loajality od všech složek státní správy, je vysoce pravděpodobné, že uvolněná místa se brzy zaplnila pracovníky s „kladným vztahem“ k novému establishmentu.

První hospodářské výsledky nové vlády však vyhlížejí docela nadějně. Zemi s více než 50 miliony obyvatel se podařilo mírně zrychlit tempo ekonomického růstu z úrovně něco pod 6 procenty na současných 6,2 procenta. Některé scénáře ekonomického vývoje pak předpokládají, že by toto tempo mohlo pokračovat i v příštích letech.

Při odhadech růstu vycházejí optimistické scénáře z plánovaných investic do projektů z oblasti infrastruktury. Nová tanzanská administrativa se však ochotněji přiklání ke spolupráci s čínskými než západními investory. Kromě pozornosti dopravním projektům se uvažuje také o rozvoji tanzanského plynárenství. Rozvoj nejen tohoto sektoru však naráží na nový, značně nacionalistický přístup nové administrativy k zahraničním investorům.

Plynárenství na rozcestí

Do roku 2015, kdy byly v Tanzanii objeveny nové zásoby plynu (57 trilionů kubických stop v přímořských tanzanských vodách), se rozvoj plynárenství řídil zákonem z roku 1980. Před dvěma lety byl přijat nový zákon, v jehož rámci byly nově zřízeny dvě státní instituce: PURA (regulace těžby) a EWURA (regulace využití plynu). Tanzanská vláda si od nově nalezených zásob plynu slibovala příjmy ve výši 5 miliard amerických dolarů ročně. Vzhledem k převládajícím nacionalistickým náladám však administrativa přistoupila k renegociaci existujících koncesionářských práv.

Tato iniciativa se samozřejmě nesetkává s pochopením ze strany potenciálních zahraničních investorů. Situaci z jejich pohledu dále komplikují hodnoty plynu na světových trzích, které jsou dlouhodobě pod cenou, za níž se vyplácí uskutečnit investice do rozvoje plynárenství, včetně výstavby závodů na zkapalnění plynu. Podle odhadů expertních skupin se investice do rozvoje tanzanského plynárenství vyplácí od 14 dolarů za MMBtu (British thermal unit). Současné ceny se však pohybují dlouhodobě pod touto hranicí. K rozvoji plynárenství rovněž nepřispívají požadavky kladené tanzanskou stranou na případné investory ohledně podílu místních dodávek při realizaci projektů.

Oživený nacionalismus se pak projevuje i v požadavcích na změnu „Production Sharing Agreement“ na „Model Production Sharing Agreement“ (MPSA). V rámci MPSA vláda klade požadavky na vyšší státní výnosy z nově instalovaných kapacit. Protože však nová administrativa otevřeně zasahuje do podnikatelské činnosti zahraničních investorů, nemůže být překvapením, že zahraniční plynárenské a ropné společnosti mají vysoce rezervovaný přístup k investicím do rozvoje tanzanského plynárenství. Zdá se, že si tanzanská vláda plně neuvědomuje novou geopolitickou situaci v dodávkách a cenách plynu a svými požadavky ohrožuje rozvoj plynárenství v zemi. Očekávané budoucí výnosy 5 miliard dolarů jsou tak více přáním než ekonomickou realitou. Navíc, i kdyby se podařilo nalézt potřebný kompromis mezi investory a státem, nelze počítat s tím, že by se první dodávky plynu uskutečnily dříve než v roce 2026.

Rozvoj těžařského průmyslu

Těžařský průmysl představuje za určitých podmínek, podobně jako plynárenský, vysoký rozvojový potenciál země. Roční výnosy odvětví činí 960 milionů dolarů. Nástup nové administrativy však přinesl změny i do této sféry. Letos v březnu zakázalo tanzanské ministerstvo energetiky a minerálů vývoz nezpracované rudy. Výsledkem byl dramatický propad výnosů (více než o 30 procent) zahraničních těžebních společností působících v zemi. Tanzanie nyní zdůrazňuje nutnost vybudovat kapacity pro zpracování rud v místě těžby. Na první pohled logický postup. Není však jisté, zda země má ve zpracování rud komparativní výhody oproti současným zpracovatelům, bez nichž by snahy vedly paradoxně k poklesu výnosů celého odvětví. Kromě toho způsob, jímž byl proveden radikální zásah do investičních podmínek, ohrožuje nezbytnou dávku důvěry, kterou zahraniční investoři k podnikání v zemi potřebují.

Kromě těžebního průmyslu zůstávají oblastí s největšími příležitostmi pro české firmy stejně jako v Keni dodávky zemědělské techniky a potravinářských strojů. Zemědělství stále tvoří základ tanzanské ekonomiky. Pětašedesát procent populace je na zemědělství přímo závislých také díky tomu, že jeho podíl na HDP tvoří téměř 30 procent. Agrární sektor je vládou podporován rovněž ve formě dotovaných úvěrů prostřednictvím bank (naposledy v roce 2016 čtyřiadevadesáti miliony dolarů prostřednictvím Tanzania Agriculture Development Bank). V rámci tanzanského zpracovatelského průmyslu tvoří nejvýznamnější složku potravinářství.

Tanzanie podobně jako Keňa má svou vizi rozvoje (Vision 2025), již se stejně jako Keňanům nedaří naplňovat. V jejím rámci měl podíl zpracovatelského průmyslu na HDP dosáhnout těžko realizovatelných 40 procent. V současnosti tvoří podíl zpracovatelského průmyslu na HDP pouhých 13 procent a je zřejmé, že se plány nepodaří uskutečnit. Potřeba modernizovat potravinářský průmysl je však naléhavá a případná účast českých firem by byla přínosem pro obě strany.

Text: Michal Minčev

Foto: Shutterstock