Srbsko: Alternativní cesta na východní trhy

Text Jiří Král Foto Shutterstock Publikováno
thumbnail Srbsko

Připomeňme si úvodem, že na počátku devadesátých let byla Jugoslávie mezi postkomunistickými zeměmi, jejíž součástí bylo také Srbsko, na cestě k transformaci v moderní tržní ekonomiku v podstatě nejdál. Její rozpad a válečné konflikty, které jej provázely, si vybraly krutou daň nejen na lidských životech, ale i na srbském hospodářství. Ztráty byly tak velké, že srbská ekonomika dosud nedosáhla úrovně z období před rozpadem.

Nenaplněná očekávání po skončení ozbrojených střetů vyvolala v zemi i celém regionu období politické nestability a častého střídání vlád. To nesvědčilo podnikatelskému prostředí a zvětšil se prostor pro korupci, s kterou se země potýká dodnes.

Trnitá pouť do EU

Klíčovým momentem pro srbskou ekonomickou transformaci bylo rozhodnutí politického vedení země usilovat o vstup do Evropské unie. Přestože část veřejnosti tuto orientaci nevítá, rostoucí čerpání z předvstupních fondů a vidina dostupnosti strukturálních fondů pomáhá udržovat zemi v evropském kurzu. Čistě statisticky se jedná o velmi pragmatické rozhodnutí, neboť vývoz do zemí EU představuje 67 % veškerého srbského vývozu a 62 % dovozu. Navíc je vždy výhodnější být u tvorby pravidel jednotného trhu, než je pouze muset akceptovat.

Současná smluvní základna s EU umožňuje bezcelní dovoz a vývoz téměř všech průmyslových produktů. Pro Srbsko by však bylo nepochybně velmi zajímavé zbavit se i dalších překážek, jako jsou například fytosanitární opatření a bariéry, které dosud citelně omezují agrární export, což je pro zemědělské Srbsko nepříjemné. Přesto se daří udržovat na této obchodní relaci velmi solidní dynamiku růstu. Od podpisu stabilizační a asociační dohody EU se Srbskem v roce 2013 vzrostl celkový export o 8 % a dovoz o 11 %.

Přes Srbsko do Ruska

Za poslední rok zmíněná čísla dosáhla dokonce úrovně 14 %. Tuto akceleraci lze do určité míry přičíst na vrub i vedlejším efektům ruského embarga na evropské produkty, které donutilo firmy z EU hledat alternativní cesty, jak se dostat do Ruska. Srbsko, jež má bezcelní dohodu takříkajíc „na obě strany“, se jeví jako ideální prostředník. S ohledem na pravidla embarga, které pro osvobození od cla požaduje alespoň 50 % přidané hodnoty pokrýt v Srbsku, se toto opatření stalo pro řadu evropských firem i dodatečnou motivací k investičnímu vstupu na místní trh. Ty zde zahájily kompletaci výrobků určených pro ruský trh. Panují však i takové názory, že požadovaného podílu místní přidané hodnoty se nezřídka dosahuje za pomoci „kreativního účetnictví“.

Efekt směřování země do EU se pozitivně projevuje v řadě oblastí. Dochází k přejímání nejen technických, ale i právních, zdravotních, ekologických a sociálních standardů. V posledních letech posílila práva věřitelů, značně pokročila privatizace, i když řada problematických podniků zůstává v rukou státu, a jistého pokroku se podařilo dosáhnout i v oblasti vymahatelnosti práva. Přesto se Srbsko před vstupem do EU nevyhne dlouhé řadě nepopulárních opatření a v současnosti deklarovaný orientační termín vstupu v roce 2025 není zdaleka jistý.

Prodejme více evropská pozitiva

V této souvislosti je třeba přiznat, že některé názorové proudy v Srbsku nevidí ve vstupu do EU jedinou možnost dalšího směřování země a víc než jen zajímavého obchodního partnera spatřují v Rusku. Strategické politicko-ekonomické provázání s „velkým slovanským bratrem“ považují za svobodnější alternativu k EU. Tato varianta se však jako reálná nejeví z pohledu čísel. Srbsko je značně podkapitalizovanou zemí, která potřebuje k nastartování své ekonomiky zahraniční investice. Ty z Ruska však představují pouhých 5,5 % oproti EU s 73,6 %. Podobně je to se srbským exportem: do Ruska představuje 6 %, což je jedenáctkrát méně než do EU.

Jenomže Evropská unie bohužel dosud nedokázala svůj pozitivní přínos Srbsku „prodat“. Skeptické nálady se odrážejí například v oblasti rozvojové pomoci. V oficiálních průzkumech se ukazuje, že až 36 % dotazovaných považuje za největšího srbského donora Rusko, přestože je jeho reálný příspěvek ve srovnání s EU minimální. (Rusko nepřispívá do statistik OECD, ale odhaduje se, že jde od roku 2012 o cca 1,21 mil. eur. Jen evropské instituce včetně EIB a EBRD však v období 2012 až 2015 poskytly Srbsku pomoc v rozsahu 4665 mil. eur).

Přísný režim Mezinárodního měnového fondu, nebo výmluva?

Významnou úlohu v transformaci srbské ekonomiky sehrál v minulých letech také „stand-by“ úvěr MMF. Srbsko se o využití tohoto nástroje pokoušelo i dříve, tvrdé podmínky však nikdy nedokázalo plnit déle než několik měsíců.

Až vládě premiéra Vučiće se podařilo udržet tento program po celé předpokládané období 2015 až 2018 a maximalizovat jeho efekt. Dohoda s MMF totiž poskytla nejen „bezplatné“ konzultace ze strany fondu a určitou míru ekonomické jistoty v průběhu reformních kroků, ale bohužel rovněž dobře posloužila jako hromosvod pro kritiku veřejnosti ve stylu: „Co my zmůžeme, když nám to MMF nařídil.“

Srbské varianty

Na aktuální stav srbské ekonomiky lze pohlížet z různých úhlů. Média, nakloněná vládě, by nepochybně vyzdvihla makroekonomickou stabilizaci a nastartování ekonomického růstu, pokrok v privatizaci a zkrocenou inflaci, zbrzdění růstu nezaměstnanosti a restrikce přebujelé státní správy.

Kdežto kritici by namítli, že nejproblematičtější privatizace Srbsko dosud tlačí před sebou, nepodařilo se restrukturalizovat klíčové energetické firmy, ceny elektrické energie, vodného a stočného jsou i nadále regulované, vymahatelnost práva zůstává na nevyhovující úrovni, zahraniční investice směřovaly dosud jen do segmentů s malou přidanou hodnotou, přičemž jejich objem nebyl nijak závratný.

Navzdory kritice Srbsko celkem úspěšně využívá globálního a evropského ekonomického růstu, i když pro transformující se ekonomiku není růst odpovídající evropskému průměru (2,5 až 3,0 % ročně) dostatečný na to, aby se úspěšně zmenšil rozdíl v životní úrovni. Průmysl dosud nepřekonal předválečnou úroveň (z roku 1993) a podobně je tomu s celým hospodářstvím. Významný sektor zemědělství sice roste ve výrobě náročné na manuál - ní práci (např. pěstování malin a bobulovin), ale v živočišné výrobě se jen těžko vyrovnává s evropskou konkurencí, přestože běžná kvalita dalece překonává standard, na který je český spotřebitel zvyklý z naší maloobchodní sítě.

Přesto se domnívám, že Srbsko může do budoucna hledět s větším optimismem než před pár lety. V roce 2017 se dokonce dostalo na čelo žebříčku zemí podle atraktivity pro investory, a to především díky zjednodušení vstupu na trh, vydávání stavebních povolení a registrace zahraničních subjektů, na což v době globálního boomu okamžitě zareagovala řada investorů. Lze očekávat, že tyto investice přinesou své ovoce až v řádu několika následujících let. Navíc by se s ohledem na změny politické situace v Turecku mohlo Srbsko stát pro řadu politicky senzitivních investorů zajímavou příležitostí s lepším infrastrukturním napojením na EU.

Slibné klima pro české MSP

Prostor pro vstup českých firem na srbský trh je otevřený. Země se odrazila ode dna a v kontextu integrace do EU pokračuje v reformách s vyhlídkou na čerpání evropských fondů. Navíc můžeme stavět na velmi pozitivním vnímání českých produktů a dobrých zkušenostech se vzájemnou spoluprací v minulosti. Firmám se zaměřením na segment B2G však situaci značně komplikuje silná lobby západoevropských, ruských a čínských společností. Proto je podle mého názoru v Srbsku mnohem větší potenciál pro naše střední, případně i malé firmy.

Úkolem českého státu je vytvořit pro tyto ambice co nejlepší podmínky. Kromě ekonomického úseku ambasády v Srbsku se o to snaží i zastoupení proexportní agentury CzechTrade a dostupná je také řada zajímavých programů rozvojové spolupráce v gesci České rozvojové agentury. Přesto je finální rozhodnutí vždy potřeba dobře zvážit, neboť trhy balkánských zemí nejsou jednoduché.

Podnikání a obchodování v Srbsku je, stejně jako v jiných zemích, především o lidech a vztazích. K tomu, aby mohl být člověk a jeho firma v této zemi – a na Balkáně obecně – úspěšný, musí mít tento region a jeho mentalitu rád. Jen málo věcí se dá v Srbsku řešit „na sílu“. Je třeba umět se dohodnout, nacházet kompromisy a styčné body i tam, kde se to zprvu zdá nemožné. Rovněž způsob obchodování a vedení jednání se významně liší od středoevropských standardů. Osobní přítomnost nelze nahradit e-maily, což platí dvojnásob u investic, a kontrola kvality je naprosto zásadní. Je třeba se připravit i na značně odlišné vnímání času. Při konfrontaci s jeho balkánským pojetím se mi téměř vždy vybaví moudrá slova Švejkova spoluvězně: „Hodiny nejsou mými pány!“

Přesto věřím, že kdo se Srbska nezalekne a najde si k tomuto specifickému trhu cestu, nebude litovat.

Text: Jiří Král

Foto: Shutterstock

Celý článek si přečtěte v tištěné verzi TRADE NEWS 3 / 2018 na straně 38-41.

Štítky Srbsko, Ekonomická diplomacie, MZV

Za obsah inzerce zodpovídá inzerent. Žádné části textu nebo fotografie z Trade News nebo www.itradenews.cz nesmí být používány, kopírovány nebo jinak šířeny v jakékoliv formě či jakýmkoliv způsobem bez písemného souhlasu vydavatele.