Naše společnost prošla vývojem jako mnoho jiných rodinných firem, které byly založeny z ničeho na začátku devadesátých let. Postupně jsme se vyvíjeli a učili. Především ze svých vlastních chyb. Nyní máme firmu, která v něčem vyniká, a takových je nás v České republice opravdu mnoho. To nejdůležitější, co jsme se však za ty roky naučili, je, že na začátku každé inovace se stane nějaká chyba, která pohne naším myšlením.
Před šesti lety jsme postavili vývojové centrum vedle našich výrobních hal. Pro vývojáře jsme chtěli vytvořit budovu, kde se jim bude dobře pracovat a která bude inspirativní. To se formou stavebního experimentu podařilo a vznikl objekt dnes dobře známý i za hranicemi Česka jako LIKO-Noe. Je v provozu pět plných sezon a překonal naše představy. Dokonale ochlazuje nejenom sám sebe, ale i celé okolí. Na tomto pozemku je nyní ještě lépe, než tam bylo před výstavbou, což téměř nikdy neplatí. Na střed rozpálené industriální zóny se vrátila vláha a život. LIKO-Noe se chová jako oáza v okolní stavební poušti, a to má ohromný vliv i na lidi, kteří v něm pracují.
Kde je však ta chyba, o které se zmiňuji v úvodu a která stála na začátku této inovace?
Tenkrát, před šesti lety, když jsme projekt koncipovali, jsme konečně po více než čtvrt století úspěšného podnikání začali uvažovat víc ekologicky. Při projektování jsme nepřemýšleli jenom nad tím, jak ho co nejlevněji a nejefektivněji postavit, ale i jak vrátíme přírodě to, co jí naše podnikání bere. V tomto případě je to plocha s rostlinami, která normálně absorbuje sluneční záření a kterou při stavbě klasických budov osadíme barákem – tepelným radiátorem, jež se v létě rozpálí a vysušuje vše okolo sebe. Do vzorce ekonomické návratnosti budovy jsme dosadili dva důležité koeficienty – zdraví lidí a ochranu přírody. Byl to boj, ale dnes můžeme konstatovat, že se to vyplatilo a vložené vícenáklady se nám pomalu vrací. Uvědomil jsem si, že boj za ochranu přírody jsme nechávali na jiných a brali ho jako okrajovou věc a destruktivní pro podnikání. To byla ta chyba. Lidi, kteří celé ty roky bojovali za záchranu našich mokřadů, remízků a lesů, jsme označovali za ekoteroristy bránící pokroku. Jenže bez nich by dnes bylo daleko hůř. Oni bojovali většinou bez velké podpory a s minimálními náklady. Sami často neměli na živobytí a bili se za naši společnou přírodu. A my jsme vydělávali.
Celé roky jsme si mysleli, že příroda neomezeně unese naše průmyslové snažení. K uvědomění chyby nás přivedlo až dramatické oteplení a sucho, které v posledních letech v létě musíme snášet. A bude ještě hůř. Je z toho však cesta. Jedním z řešení jsou budovy, které nevyzařují teplo a uchovávají v sobě vodu, tak jako naše LIKO-Noe. Je to cesta, kdy my podnikatelé převezmeme vlajku boje za lepší budoucnost a postavíme se vedle ekologů, kteří nám řešení celé roky trpělivě ukazovali.
Přidáte se k nám?
Text: Libor Musil
Foto: archiv LIKO-S