Trumpův auto-stop přes Atlantik

Žádná silnice po oceánu nevede, natož aby u ní prezident-miliardář zdviženým palcem prosil o svezení. Stejně absurdní je dát stopku dovozům aut z EU, chtějí-li USA se spojenci zpoza velké louže sjednat obchodní dohodu.

Zkraje letošního března zveřejnila vláda USA oficiální agendu obchodní politiky prezidenta Donalda Trumpa pro rok 2019. Spojenci v zámoří zaplesali, neboť dokument jako jeden z hlavních bodů agendy uvádí mimo jiné i vyjednávání nových obchodních dohod s Evropskou unií, potažmo s dalšími partnery. Text dokumentu ovšem zároveň zdůrazňuje odhodlání v obchodní politice i nadále uplatňovat stávající americkou legislativu k ochraně národní bezpečnosti, jež se od loňska projevuje především navyšováním dovozních cel na vybrané výrobky. V praxi jsou tyto dva záměry těžko slučitelné.

Cla pod pláštíkem národní bezpečnosti

Trumpova administrativa v roce 2018 oprášila zřídkakdy využívaný zákon z roku 1962, který zplnomocňuje americkou vládu mimo jiné k navýšení dovozních cel, pakliže výsledky šetření ministerstva obchodu stanoví, že dovoz daného výrobku ohrožuje národní bezpečnost USA. Skutečnost, že americká vláda tuto polozapomenutou normu aktivovala kvůli údajnému ohrožení země dovozem široce dostupných komodit (oceli a hliníku) i od svých evropských spojenců, jen umocnila dojem, že jde o účelovou záminku k protekcionismu. Administrativa prezidenta Trumpa, který si zakládá na svých údajně mimořádných vyjednávacích schopnostech, zároveň dala najevo, že její příklon k protekcionismu není samoúčelný: hrozba navýšení dovozních cel i na auta a autodíly měla obchodní partnery donutit k ústupkům.

Evropská unie v reakci na uvalená cla na ocel a hliník naopak přijala příslušná protiopatření a svévolný postup USA napadla i ve Světové obchodní organizaci (WTO). Spojené státy však pro EU samozřejmě zůstávají nejdůležitějším strategickým partnerem, a tak v zájmu zmírnění napětí v transatlantických obchodních vztazích zahájila EU s USA dialog o konkrétních tématech možné spolupráce. Obě strany se záhy shodly na potenciálním přínosu regulatorní spolupráce a případného sjednání dohody o vzájemném odstranění dovozních cel na průmyslové výrobky, potažmo dohody o posuzování shody.

České zájmy

Nejen z hlediska české ekonomiky je upevnění vzájemné spolupráce napříč Atlantikem žádoucí. Česká republika dlouhodobě usiluje o diverzifikaci českého exportu do zemí mimo Evropskou unii, přičemž největším odbytištěm českého vývozu mimo EU jsou již čtvrtým rokem USA. Jde o inovativní trh, kde je na straně českého vývozu patrný dlouhodobý posun k výrobkům s vyšší přidanou hodnotou. V roce 2018 dosáhl obrat vzájemného obchodu 192 miliard korun. Význam USA pro český vývoz je ještě větší v nepřímé rovině, neboť český průmysl je intenzivně zapojený do dodavatelských řetězců i jiných unijních vývozců.

Klíčovým omezením při vstupu na trh USA jsou netarifní překážky obchodu. ČR proto dlouhodobě podporuje snahy o snížení nezbytných regulatorních rozdílů na obou stranách Atlantiku při zaručení vysoké úrovně bezpečnosti výrobků. Nepochybným přínosem by bylo zjednodušení postupů posuzování shody s platnými standardy a prohloubení spolupráce mezi orgány pro technickou normalizaci. Případné uzavření dohody o posuzování shody mezi EU a USA odstraní duplicitní požadavky na testování, inspekce a certifikace, čímž dojde ke snížení administrativních nákladů vstupu na trh USA. Zásadní výhody by to přineslo zejména malým a středním podnikům, na něž mají náklady na posuzování shody disproporční dopad oproti velkým firmám a pro něž může odstranění překážek představovat rozdíl mezi tím, zda budou, či nebudou za oceán vyvážet.

Podle analýzy Evropské komise by v případě uzavření dohody o odstranění dovozních cel na průmyslové výrobky mohl vývoz z EU do USA vzrůst o 8 % (o 27 miliard eur), přičemž by z pohledu nárůstu obchodu byl přínos rovnoměrný pro oba partnery. Pro český průmysl by eliminace tarifů mezi EU a USA mohla navíc mít pozitivní dopady i nepřímo – zvýšením dodávek do zemí EU s koncovým exportem do USA. Vzájemné odstranění dovozních cel by rovněž znamenalo snížení cen některých položek dovážených z USA, které jsou důležitými vstupními komponenty pro výrobu v ČR, například zpětná zrcátka či airbagy. Nejen proto podporuje ČR vzájemné odbourání cel i v automobilovém průmyslu.

Auta až na prvním místě

Hrozba naopak navýšení cel právě v automobilovém průmyslu od počátku vrhala stín na loni zahájený dialog. Uvalení dodatečných amerických cel na dovozy automobilů a autodílů by pro českou ekonomiku mělo neblahé důsledky: zasažen by byl přímý vývoz do USA v hodnotě až 20,15 miliardy korun a ještě silnější dopady by česká ekonomika pocítila na nepřímých vývozech. Vyjednávání dohod o odstranění dovozních cel na průmyslové výrobky a o posuzování shody mělo nejen upevnit kýžené strategické spojenectví napříč Atlantikem, ale také pomoci odradit USA od dalších protekcionistických opatření.

Jelikož však není v zájmu EU vyjednávat pod nátlakem, členské státy už dopředu avizovaly, že vyjednávání o výše uvedených dohodách okamžitě pozastaví, pakliže USA uvalí dovozní cla na auta a autodíly. Evropská unie by navíc zareagovala i adekvátními protiopatřeními. Česká republika oceňuje, že EU nečiní v tomto směru ústupky a podporuje zachování pevného a jednotného postoje. Zároveň nadále usiluje o dlouhodobé posilování transatlantických vazeb.

Mezi předvolebními sliby prezidenta Trumpa, z nichž by měl americkým voličům napřesrok teoreticky skládat účty, bylo skoncovat s obchodními schodky a zastavit odliv pracovních míst ve výrobě do zámoří. Upíná se přitom k nostalgické vizi detroitských automobilek z doby, kdy jejich produkce učinila ze samotného slova Amerika synonymum pro koráb silnic zaoceánské výroby.

Vznik globálních výrobních řetězců však mezitím zapříčinil, že v USA dnes mezi nejhlasitější odpůrce navýšení cel patří samotné americké automobilky, jimž by v případě jejich uvalení zásadně stouply výrobní náklady. Domácí politická podpora protekcionismu v obchodu s Evropou je tudíž i v Americe sporná. V Kongresu už byly dokonce předloženy návrhy zákonů, které by naopak omezily prezidentovu pravomoc svévolně uvalovat cla pod záminkou ochrany národní bezpečnosti. Pakliže si Bílý dům stanovil vyjednání nových dohod s Evropskou unií jako jeden z hlavních bodů své obchodní agendy, nezbývá prezidentu Trumpovi než dát autům z EU palec nahoru.

Text: Dan Macek

Foto: Shutterstock