Země ASEAN aneb Kde je zakopaný pes?

Mezi dvanáct prioritních zemí pro první roky implementace Exportní strategie patří Vietnam a do cílené skupiny tzv. zájmových zemí spadá Singapur, Thajsko a Indonésie. EGAP se při pojišťování exportu do těchto zemí musí řídit pravidly OECD. Hodnocení jednotlivých zemí podle klasifikace OECD je přitom (až na Laos a Myanmar) spíše pozitivní, tedy s nižší úrovní rizika.

Země jsou klasifikovány, tj. zařazovány, do osmi rizikových kategorií, kde 7. kategorii představují státy s nejvyšší úrovní teritoriálního rizika a 0. kategorii s minimální úrovní rizika.

Vietnam je pro zahraniční investory jedna z patnácti nejzajímavějších ekonomik, a to především díky rychlosti rozvoje trhu a zlepšující se infrastruktuře. Velký potenciál pro české firmy je v Indonésii. Hlavně v oborech strojírenství, automobilový průmysl, stavebnictví, elektronika, IT, životní prostředí, zdravotnictví, energetika a potravinářství. „EGAP pojišťoval v roce 2010 performance bond na dodávku zařízení pro vodní elektrárnu PLTA Pakkat a v předchozích letech i dodávky zařízení pro malé vodní elektrárny. Konkrétně se jednalo o pojištění akontační záruky, záruky za řádné provedení kontraktu a pojištění předexportního úvěru na výrobu a dodání zařízení pro hydroelektrárnu Ampel Gading do Indonésie. Dále pak také například dodávky průmyslových armatur,“ doplňuje informace o konkrétních projektech náměstek generálního ředitele a vedoucí obchodního úseku EGAP Marek Dlouhý.

Také na Filipínách se umí prosadit české firmy s výrobou, dodávkou a montáží elektromechanických zařízení vodních elektráren. Známý je obchodní případ vývozu 73 tramvají pro filipínské město Manila. Do Thajska EGAP pojišťoval dodávky hrotových brusek.

Kupní síla a rozsah ekonomik ASEAN jsou již nyní srovnatelné s Čínou a jejich politický význam stoupá. Přestože je jihovýchodní Asie lákavá z hlediska exportu, nebývá však pravidlem, že prvotní nadšení trvá až do konce realizace projektu. Kde je tedy zakopaný pes?

„Například právní systém ve Vietnamu je odlišný od evropského a je potřeba věnovat pozornost správnému ukotvení zajišťovacích instrumentů, tak aby byly v souladu s místní legislativou. Podle našich zkušeností mnohdy nejsou standardní zajišťovací instrumenty k dispozici zahraničnímu (nevietnamskému) subjektu,“ říká ředitelka odboru hodnocení pojistných rizik EGAP Jiřina Rovná. Stejného názoru je i ředitel odboru pro vymáhání pohledávek René Jakl: „Vývozce/pojištěný může těžko realizovat zástavy svým jménem, vždycky musí mít prostředníka – typicky je to místní banka – a to se ukazuje jako slabý článek. V případě její nečinnosti je velmi obtížné její součinnost při realizaci zástav vynutit. Rovněž právní řád je odlišný a je potřeba znát místní specifika.“

Další věcí, kterou je při vyjednávání obchodu nutné brát v potaz, je odlišná kultura. Při jednání s vietnamskou stranou „nic není problém“, všechno je odsouhlaseno. Když s něčím zásadně nesouhlasí, pak „si to ještě musíme rozmyslet“. Nelze však říci, že všechno je ve Vietnamu špatně a nefunguje. Zkušenosti, ze kterých EGAP vychází, jsou z předchozích let a je možné, že situace se mezitím zlepšila.