České stopy v amerických filmech aneb Proč má Hollywood rád Česko

Architekt, krejčová, IT specialista, kovotepec, umělecký truhlář, sklář nebo výtvarnice kostýmů. Ale také cukrářka, elektrikář, tlumočnice, pilot, restaurátorka nebo kameník. Tato na první pohled nesourodá skupina vysoce specializovaných profesí má společného jmenovatele. Filmový průmysl. „Tyto a mnoho dalších oborů, ve kterých jsou Češi experty v globální konkurenci, fungují jako dodavatelé audiovizuálnímu průmyslu. Jsou jedním z důvodů, proč se k nám hollywoodští producenti rádi vracejí,“ říká ředitelka Státního fondu kinematografie Helena Bezděk Fraňková.

Read in English

Film je průmyslová výroba bez továrny

Jsou to totiž právě čeští inovativní kreativci a umělečtí pracovníci, kteří do tohoto kulturního a kreativního průmyslu dodavatelsky vstupují. Sama o sobě je audiovizuální výroba z ekonomického hlediska výhodná, a to kvůli finančnímu přínosu do místa natáčení, který může být značný. Tedy pokud mluvíme o výrobě zahraničního audiovizuálního díla na území, které se nalézá mimo stát hlavního producenta.

Film není „jen“ zábavním nebo kulturním počinem, jde o významnou ekonomickou činnost, průmyslovou výrobu „bez továrny“ zaměstnávající velké množství lidí, malých a středních podniků poskytujících pestrou paletu nejen filmových služeb; jejich souhra vede k vytvoření audiovizuálního díla. Podle studie společnosti Olsberg SPI činí průměrné útraty za nájem nefilmových profesí a odvětví, jakými jsou například stavebnictví, doprava, hotelnictví, gastronomie nebo textilní průmysl, až 67 % rozpočtu[1].

Přínos nejen ekonomický

Jak to funguje u nás? Zahraniční producent (například Walt Disney Studios, Universal Pictures, Warner Bros. Pictures nebo Netflix) si v České republice na realizaci audiovizuálního projektu najímá filmové i nefilmové služby a dodavatele, čímž zde utrácí své finanční prostředky. Nehledě na to, zda mluvíme o filmu, seriálu, reklamě nebo třeba hudebním videoklipu, jedná se o přínos na několika úrovních: v prvé řadě jsou utráceny finance za filmové a kreativní profese a za nájem lokalit po celé České republice, čímž dochází k podpoře regionálních ekonomik. Najímáním našich filmařů a řemeslných či uměleckých profesí dochází ke zvyšování jejich kvalifikace. Filmová výroba jakožto vysoce technická činnost přináší inovace a podporuje rozvoj nových technologií. V neposlední řadě dochází k propagaci dobrého jména České republiky, je podporován turismus – v případě divácké úspěšnosti audiovizuálního díla lidé rádi jezdí tam, kde se pohyboval jejich oblíbený hrdina.

Česká republika patří mezi státy s vyspělou audiovizuální výrobou nejen v kontextu Evropy, ale celého západního kulturního okruhu. Profiluje se jako zdatný výrobce českých a koprodukčních děl, ale také jako významný servisní producent zahraničních filmů a seriálů, které ročně přinášejí do České republiky zahraniční kapitál v řádech miliard korun. Podle údajů Státního fondu kinematografie šlo o částku 9 miliard korun v roce 2019, v roce 2021 už téměř 12 miliard. V letech před rokem 2019 se jednalo o rozmezí 3 až 5 miliard korun ročně[2]. Odkud se vzal tento nárůst?

Extraction II. © Netflix / Jasin Boland

Internet jako dominantní masmédium

Výroba filmu jakožto masového média doznala ve druhém desetiletí tohoto století značných změn v důsledku vzniku a prudkého rozvoje streamovacích platforem, které šíří své obsahy prostřednictvím internetových sítí. Internet je považován za nejvlivnější globalizační prostředek současnosti s počtem uživatelů 5,4 miliardy[3]. Na územích pokrytých internetem vzniká pro filmové producenty obrovské pole působnosti pro ještě masovější a globálnější způsob šíření audiovizuální produkce, než jaké znalo 20. století.

Změna v diváckých preferencích

Ruku v ruce s internetem jde změna diváckých zvyklostí. Jak řekl francouzský producent žijící v České republice Marc Jenny, „dříve se chodilo do kina a v každé rodině byla jedna televize; dnes má každý člen rodiny svou malou televizi v mobilním telefonu“. Vlivem rozvoje internetu došlo k doslovné nadřazenosti výroby seriálů na úkor filmů a dále zde máme početný nárůst diváků. Nejsilnější diváckou věkovou skupinou je tzv. generace Z, děti a mladí dospělí od 12 do 24 let přezdívaní globální občané nebo internetové děti[4]. Lidé narození od roku 1995 používají internet od dětství a na online streamovacích službách „visí“ denně.

Online vysílatelé tak produkují vlastní obsah ve snaze získat dalšího diváka nebo ho přetáhnout od konkurence. Žízeň po seriálové tvorbě navíc akcelerovala covidová pandemie. I proto je čím dál víc používán pojem „audiovize“ namísto výrazu „kinematografie“. Kinematografie dříve logicky zahrnovala výrobu filmů určených pro promítání v kinech a natáčených na filmovou surovinu, ne na digitální formát. Současným trendům vhodněji odpovídá pojem „audiovize“, respektive „audiovizuální výroba“, která pojímá jak výrobu celovečerních filmů určených pro plátna kin, tak filmů a seriálů vyráběných rovnou pro vysílání prostřednictvím televizních a online streamovacích přenosů. Nutno podotknout, že v dnešní době se celovečerní filmy po premiéře v kinech přesouvají do online knihoven streamovacích a televizních společností takřka bez výjimky.

Hlavní nástroj státu na lákání zahraničních produkcí

Jak Helena Bezděk Fraňková v úvodu říká, Hollywood nás zkrátka a dobře má rád. Vedle prémiové kvality dodávaných služeb však hrají zásadní úlohu filmové pobídky, tedy určité procento z utracených peněz, které dostane producent zpět poté, co útratu na území České republiky prokáže. Bez pobídek nejsme konkurenceschopní, ať zde máme vysokou kvalitu služeb nebo ne. Pobídky dnes totiž nabízí 32 evropských států, a naprostá většina z nich dokonce vyšší procentní sazbu než „našich“ 20 %.

Pobízet zahraniční producenty, aby miliardové investice spojené s výrobou svých děl realizovali na území daného státu, je smyslem existence každého systému filmových pobídek. I pro českou ekonomiku je žádoucí, aby systém odpovídajícím způsobem reagoval na současný boom globálního audiovizuálního průmyslu a bezprecedentní poptávka po výrobě na území ČR byla maximálně využita.

Chevalier. © 20th Century Studios / Larry Horricks

Několik příkladů Hollywoodu u nás

„Česká republika má doslova fantastickou filmařskou základnu. Co se týče uměleckých rukodělných profesí, neexistuje žádné zadání, s nímž by si čeští filmaři neuměli poradit. Cokoli, doslova cokoli po nich chcete, pokaždé přijdou s geniálním řešením,“ řekl americký producent Gideon Amir, který u nás produkoval seriál Carnival Row pro Amazon Studios a Legendary Television s Orlandem Bloomem v hlavní roli. S útratou blížící se třem miliardám korun jde o jednu z nejvyšších investic. Amazon u nás také produkuje už třetí řadu fantasy série Kolo času s potenciálem realizovat zde všech sedm plánovaných sérií; jedná se o obdobně náročnou výpravu jako Carnival Row.

Mezi divácky vděčné akční projekty patří film Netflixu The Gray Man s Ryanem Goslingem, za jehož pouhých 17 dní natáčení američtí filmaři utratili 750 milionů korun, nebo Extraction II téhož studia v režii Sama Hargravea s Chrisem Hemsworthem, který si pořídil české služby a zboží za 1,6 miliardy korun.

Dnes již legendární celovečerní film Králíček Jojo z roku 2019 (Fox Searchlight Pictures, dnes The Walt Disney Studios) se v České republice natáčel celý a režisér Taika Waititi si za něj odnesl Oscara za scénář. Studio NBC Universal u nás loni natočilo remake slavného hororu Nosferatu v režii Roberta Eggerse s Billem Skarsgårdem, Willemem Dafoem a Lily-Rose Depp. Oba projekty s útratou v řádech stovek milionů korun.

Do Prahy se z Irska po první sérii přestěhoval i seriál podle knih Isaaca Asimova Foundation produkovaný studiem Apple. České lokace také představovaly Francii konce 18. století v kostýmním dramatu Chevalier v produkci studia The Walt Disney Company, natočeném podle skutečného příběhu černošského houslisty a skladatele Josepha Bologne.

České podniky a vývoz

Kreativita a zručnost Čechů nehraje prim jen v dílech natáčených u nás. Například výrobky českých sklářů se v uplynulých letech objevily hned v několika blockbusterech. „Spolupráce na filmu Barbie měla pro firmu obrovský PR efekt, který se projevil na prodejích především u nás, na českém e-shopu jsme zaznamenali nárůst o sedm­desát procent,“ řekl nám zakladatel sklárny Klimchi Lukáš Klimčák. Filmaři si na natáčení objednali 16 kusů růžových džbánů a sklenic z autorské řady Rosaline, jejichž design firma měla a stále má v nabídce, nešlo tedy o výrobu speciálně pro film.

Přesně opačná byla v tomto ohledu spolupráce firmy Pačinek Glass, která vyrobila 64 křišťálových objektů podle návrhů filmového výtvarníka Johna Dextera do filmu Glass Onion s Danielem Craigem v hlavní roli. „Devadesát procent objektů byly masivní sochy, u některých jsme si pomohli foukáním. John Dexter přiletěl a byl tu s námi v dílně celý týden. Tahle spolupráce byla zázrak. Všechno se povedlo napoprvé až na jediný kus. John odjížděl nadšený,“ svěřil se s prací pro filmaře majitel sklárny Jiří Pačinek.

Češi zabodovali také v akčním sci-fi spektáklu Christophera Nolana Tenet, ve kterém si „zahrála“ ochranná maska CM-6 vyráběná v Gumárnách Zubří. Firma ji úspěšně exportuje do Ameriky již řadu let.

Text: Pavlína Žipková

Foto: The Gray Man. © Netflix / Stanislav Honzik

Helena Bezděk Fraňková

Vystudovala Právnickou fakultu Univerzity Karlovy, do roku 2005 pracovala jako asistentka režie na zahraničních zakázkách (Hartova válka, Rytíři ze Šanghaje nebo Liga gentlemanů). V letech 2006 až 2012 působila v odboru médií a audiovize Ministerstva kultury České republiky. Počínaje rokem 2012 stojí v čele Státního fondu kinematografie.

Pavlína Žipková

Jako národní filmová komisařka vede Czech Film Commission, které je oddělením Státního fondu kinematografie. Reprezentuje Českou republiku na mezinárodních filmových festivalech a trzích. V letech 2020 až 2022 byla prezidentkou Evropské asociace filmových komisí (EUFCN). Má za sebou 20letou praxi jako produkční a výkonná producentka, do její filmografie patří hraný dokument režisérky Roberty Grossman a producentky Nancy Spielberg Who Will Write Our History.

[1] Olsberg SPI, 2020 [online]. [cit. 2023-23-11].

[2] Tisková zpráva SFKMG ze dne 29. 4. 2021: Státní fond kinematografie, 2021 [online]. [cit. 2023-11-23]. Dostupné z: https://fondkinematografie.cz/

[3] Údaj k červnu 2022 viz Internet World Stats, https://www.internetworldstats.com/stats.htm

[4] Studie SMPTE – Society of Motion Pictures and Television Engineers, www.smpte.org.