Libor Bittner: Byznys nežije z nostalgie, ale z inovací

Před privatizací charakterizovala státní podnik Bioveta přezaměstnanost, nesolventnost, technologická zastaralost a neefektivní řízení. „Když jsme ji v polovině 90. let zprivatizovali, museli jsme snížit počet zaměstnanců z 250 na 130, abychom vůbec měli na výplaty. Za třicet let jsme ji vytáhli ze sedmdesátimilionového obratu na třímiliardový a roční zisk z nuly na miliardu. Dnes zaměstnáváme zhruba 740 pracovníků v provozech vybavených nejmodernějšími technologiemi a prosperita podniku se opírá o vlastní vývoj a prodej finálních produktů s vysokou přidanou hodnotou. Náš odbyt roste dlouhodobě. Jen za loňský rok to bylo o desítky procent,“ konstatuje Libor Bittner, ředitel a spoluzakladatel farmaceutické společnosti Bioveta z Ivanovic na Hané.

Read in English

V dobách, kdy jako třicátník ještě se třemi společníky vstoupil do světa velkého byznysu, stát teprve začínal vytvářet institucionální rámec pro novou ekonomickou realitu a na trhu chyběl národní kapitál. Dá se vůbec bez zahraničního kapitálu vybudovat konkurenceschopná firma s dlouhodobou perspektivou a uřídit i poté, co vyroste do kategorie velkých společností? „Bioveta je důkazem, že dá. Základem řízení je funkční organizační struktura a perfektní motivační systém hmotné zainteresovanosti, díky němuž získáte kvalitní pracovníky s vysokými odbornými kompetencemi. Ani velikost subjektu nemusí být problém. Když je systém nastavený dobře, ukočírujete i tisíc zaměstnanců,“ usmívá se ředitel.

Za klíčové okamžiky v novodobé historii více než stoleté společnosti považuje její úspěšnou privatizaci a významný podíl na vymýcení vztekliny na našem území. „Evropa se v osmdesátých a devadesátých letech potýkala s vysokým výskytem této obávané zoonózy u zvířat žijících ve volné přírodě. Dlouhodobý projekt České republiky na orální vakcinaci lišek proti vzteklině přinesl Biovetě, zprivatizované v roce 1995, jedinečnou příležitost. Soustředili jsme se na vývoj a výrobu této vakcíny a záhy s ní pronikli i na další evropské trhy. Díky tomu jsme dokázali splatit privatizační úvěr a investovat do dalšího vývoje a podpory prodeje celého portfolia našich přípravků.“

Export vyžaduje trpělivost a znalosti

V současné době společnost vyváží devadesát procent své produkce. Jeden z největších evropských výrobců veterinárních léčiv se nikdy nebál hledat příležitosti také na mimoevropských trzích. Diverzifikace exportu a budování celosvětové sítě zákazníků se staly od samého začátku integrální součástí její obchodní strategie. Snad jen formy prezentace časem doznaly určitých změn. První kontakty získávala zejména na veletrzích, ale s rostoucí mezinárodní prestiží ji zájemci, vycházející z veřejných informací a referencí stávající klientely, často oslovují sami.

Obchod ovlivňuje také řada neekonomických faktorů, jejichž předvídatelnost zejména v globalizovaném světě klesá a vliv roste. „S opratěmi, které držíte v rukou, musíte pracovat. Devadesát procent produkce exportujeme na trhy celého světa, a tak geopolitika významně ovlivňuje naše obchodní strategie, které musíme průběžně aktualizovat.“

Podnikání ve veterinární a humánní farmakologii je navíc podmíněno dodržováním široké škály přísných regulativních požadavků, což nemusí být kvůli bezpečnostní nestabilitě vždycky snadné. Jednou z podmínek registrace přípravků na daném exportním teritoriu jsou například pravidelné audity inspektorů příslušných státních institucí cílové země. „Právě tady jsme v poslední době narazili na administrativní překážky třeba u Íránu nebo Ruska jako bezpečnostních rizik ČR. Za oba tyto obratově velmi zajímavé exportní trhy jsme museli nalézt jiná odbytiště, která by výpadek v příjmech nahradila. U Ukrajiny, kam exportujeme ve stovkách milionů korun, převážily zase komplikace s dopravou. Kvůli frontám vozidel na hranicích a blokádám zemědělců se nám kamiony vracejí za tři až čtyři týdny. Nedávno vyvstal další problém na jiném konci světa. Ve fabrice nám zůstalo ležet zboží kvůli zákazu přeletů letadel nad Izraelem. Za složité, ale velmi perspektivní považujeme například teritorium jihovýchodní Asie,“ naznačuje Libor Bittner geografický směr další expanze.

Virologická laboratoř třídy čistoty A/B. Provádění titrace viru na buněčné kultuře

Jihovýchodní Asie v hledáčku

Vietnam, Thajsko a Filipíny spolu s Japonskem a Jižní Koreou pokrývají zatím tři procenta celkového exportu společnosti a pro Biovetu představují nejzajímavější trhy v zemích ASEAN, Sdružení národů jihovýchodní Asie, již historicky. Ve Vietnamu společnost působí tradičně v oblasti chovu hospodářských zvířat. Menším a středně velkým farmám, které kontrolují velkou část trhu zejména na severu země, dodává přípravky vyvinuté v souladu s jejich specifickými požadavky. Díky pečlivému sledování tamějšího trhu včas zaznamenala nový trend.

„Podařilo se nám zachytit rychlý rozvoj v oblasti péče o malá zvířata a v současné době tam dodáváme své produkty do stovek nových klinik. Velmi dobrými vztahy s profesionálními organizacemi, které zastupují veterinární lékaře, a edukačními aktivitami si upevňujeme pozice nejen ve Vietnamu, ale i v Thajsku, na Filipínách, v Indonésii a Bangladéši.“

Vietnam se však při vstupu do WTO zavázal, že distribuci výrobků nebudou zajišťovat zahraniční firmy. „To se netýká jen Vietnamu. Ve většině asijských zemí může naši distribuci zabezpečovat pouze místní firma nebo fyzická osoba s trvalým pobytem, a to jak oficiálně, tak i neoficiálně. Protože většinu produkce musíme v těchto zemích registrovat a někde, jako třeba ve Vietnamu, testovat na importu ve speciálních laboratořích, je pro zdárný obchod naprosto klíčový výběr vhodného místního zástupce,“ vysvětluje ředitel náročnost volby místního partnera, jímž se ve Vietnamu stal jeden z pěti největších importérů v dané oblasti.

Samostatnou kapitolou je v teritoriu stále komplikovanější a nákladnější proces registrace především očkovacích látek a preference domácích subjektů a produkce. Přesto mezinárodně respektovaný český výrobce neztrácí naději, že se mu letos po deseti letech podaří zvítězit ve Vietnamu v tendrech na očkování psů proti vzteklině, jako se mu již poštěstilo v Thajsku.

Akvizicím se nebráníme

Za třicet let posílily některé firmy s ryze českým kapitálem natolik, že se loni ve střední a východní Evropě zařadily v oblasti fúzí a akvizic mezi nejaktivnější. „Organický růst je důležitý a dosud nám přináší výborné hospodářské výsledky. Ale akvizicím se nebráníme. Svým produktovým portfoliem pokrýváme všechny kategorie zvířat, včetně velbloudů a šelem. Kromě ryb. Je to logické, nejsme přímořský stát. Moc by se mi ale líbilo, kdybych našel nějakou firmu na prodej, která vyvíjí a vyrábí vakcíny pro ryby. To by do našeho portfolia krásně zapadlo,“ zasní se na konci našeho rozhovoru Libor Bittner.

Text: Věra Vortelová

Foto: archiv společnosti Bioveta