Srba není jen značka

Téma předávání rodinných firem a nástupnictví je dnes v kurzu. Nejrůznější vzdělávací a marketingové společnosti se předhánějí s nabídkou poradenských služeb či konferencí na podobná témata, média nabízejí katastrofické scénáře. Celosvětově prý vstoupí do druhé generace pouze tři rodinné firmy z deseti. A do třetí už jen jedna z deseti. Stoprocentně vím, že Norbert Srba, zakladatel a dnes spolumajitel úspěšně fungující rodinné společnosti, která nese jeho jméno, na žádné z takových konferencí nikdy nebyl. Vždycky se řídil především zdravým rozumem. Je to vizionář, muž baťovského typu, který jde rychle od slov k činům a jasně za svým cílem. Firmu předal svým dětem přirozeně a dnes v ní funguje bez nadsázky celá rodina. Že jsou výborný tým, který se doplňuje a táhne za jeden provaz, cítíte u nich z každého detailu.

Povídat si a naslouchat

„Recept na fungující rodinnou firmu? Fungující rodina,“ s úsměvem rychle odpovídá na mou otázku. „Dnes se nám s manželkou vrací to, že jsme se dceři a synovi věnovali. Děti vlastně nechtějí až tak moc, ale chtějí vaši lásku a pozornost. Abyste si s nimi povídali a uměli jim naslouchat. A o to jsme se snažili, i když práce bylo hodně. Věnovali jsme jim každou volnou chvilku,“ vzpomíná na dobu, kdy ještě pracoval jako automechanik, ale nebál se nikdy žádné práce. „Už ve dvaadvaceti jsem si sám stavěl dům, i nábytek jsem si navrhl a vyrobil. To se mi hodilo později, třeba když jsem dával do kupy obytné vozy nebo navrhoval náš showroom.“

To ovšem neznamená, že nad nástupnictvím nepřemýšlel. „Souhlasím, že předat firmu mladší generaci je složité a jednotný recept neexistuje. Na prvním místě je, aby rodina držela pohromadě. Láska nesmí být zaměněna za vděčnost, to pak nefunguje. My jsme například vždycky dbali na to, aby naše děti nedostaly nic zadarmo. Když něco chtěly, musely si na to vydělat. Například když syn studoval v Anglii marketing, po večerech pracoval, aby si na studia vydělal. A učili jsme je, že dobré věci trvají dlouho a na některé se vyplatí čekat,“ říká s tím, že dnešní generace chce mít většinou bohužel všechno hned a pokud možno bez práce, a to nikam nevede.

To povídání a naslouchání jim prý zůstalo a přeneslo se i do firmy. „Jako rodinný tým se snažíme povídat si i s našimi klienty. Často se stává, že si přes den povídáme – a pak svou práci musíme dohánět po večerech,“ dokládá jeden rys jejich podnikání Norbert Srba senior.

Každý má svou roli

Jak nejlépe předat firmu, kterou budoval od roku 1991, svým dětem, to se mu prý honilo hlavou tři léta. Dnes jsou čtyři jednatelé – on, jeho žena, dcera a syn. Podotýká, že chtěl, aby měli vyrovnanou bilanci, ale někdo šéfovat musí. „Někdo musí být ten, kdo má rozhodující slovo, bouchne do stolu a nastolí směr, kterým se půjde. Nastavil jsem to tak, že je to syn. Ovšem co se týče podílů, máme s manželkou dohromady stejný podíl jako dcera se synem.“

Když mluvíme o tom, že ve firmě pracuje celá rodina, je to skutečně tak. Kromě rodičů a dětí jsou to také manžel Terezie Čejkové Srbové Petr a manželka Norberta Srby juniora Lucie, která si však nyní užívá čerstvě mateřskou dovolenou. Jak si práci pro firmu rozdělili?

„Ve firmě jako v rodině, děvčata drží finance,“ žertuje Srba senior. „Syn má na starosti denní operativu, obchod a marketing, zeť se stará o prodejní tým skupiny Fiat, pod který dnes patří kromě Fiatu také Alfa Romeo a Jeep, a já si jen tak fantazíruju a spřádám plány, co dál, abychom nezůstali stát na místě, rozrůstali se, ale přitom to stále udrželi jako rodinné podnikání.“

„Táta je obrovský vizionář,“ přidává se Norbert Srba mladší. „Sotva skončíme s jednou stavbou či přestavbou, už je před námi další. A musíme ho držet, abychom tu neměli všechny značky, které jsou v ČR na trhu.“

Bořek Stavitel

Proto hlavě rodiny prý s nadsázkou říkají Bořek Stavitel. Od té doby, kdy začínal sám v garáži, později s jedním mechanikem a se značkou Opel, uteklo hodně vody. „Když jsem někam přišel, na úřad nebo za zakázkou, ohrnovali nade mnou někteří nos. Sice jsem neměl montérky, ale když ležíte hodiny a hodiny pod autem, ruce jen tak neumyjete,“ vzpomíná na krušné začátky.

„Odvaha mi nikdy nechyběla. Po dvou letech, v roce 1993, jsem se pustil do stavby tohoto servisu. Začínali jsme s jednopatrovou budovou, ale už tehdy jsem věděl, že na ni jednou přistavíme patro, to, kde si dneska povídáme. Tak jsme plánovali železobetonové stropy a dimenzovali patrovou stavbu. A postupně jsme to tu zvětšovali. Vždycky tak, na co stačily naše finanční možnosti. Když nestačily, tak jsme si počkali. Nikdy jsme nikomu nedlužili, nezaplatili pozdě fakturu nebo výplatu,“ hrdě dodává a vede nás se synem na prohlídku jílovišťského království.

Přes rozsáhlý showroom značek skupiny Fiat v prvním patře hlavní budovy se dostáváme do ještě novotou voňavého přízemí, kde zcela nedávno dali jako jedni z prvních ve střední a východní Evropě moderní kabát centru Volvo. Procházíme velkoryse a stylově řešenou prodejní i odpočinkovou zónou až k velké skleněné stěně, přes kterou je vidět do dílny, takže můžete pozorovat mechaniky při práci. Všude je neuvěřitelně čisto.

„Na čistotu si potrpím,“ reaguje na mou poznámku Srba starší a provází nás rozlehlými dílnami. Je jich tu hned několik, každá pro jiný účel. Stejně jako prodejních center a značek. Ptám se, která z těch deseti je číslo jedna. „Srba Servis,“ odpovídá mi pohotově Srba junior. „Jinak je pro nás každá značka stejně důležitá, snažíme se jí dát maximální péči. Každá má svůj speciálně vyškolený tým, pro který žádná jiná značka pod sluncem neexistuje.

Nejlepší je právě ta jeho.“ A otec Srba doplňuje, že víc značek je záruka, že je obchodní partner bude respektovat. Jejich pozice je proto pevná, pohybují se vždy mezi prvním až pátým místem v prodejích té které značky v Česku.

Na konec prohlídky si naši průvodci nechávají třešničku. „Když jsme to tu budovali, naráželi jsme na mnoho nejrůznějších překážek. Například ačkoli jsme relativně na kopci, nacházíme se v záplavové oblasti. Kam odvést vodu, aby nás neohrožovala? A co udělat s obrovským množstvím zeminy, kterou jsme vykopali? Tak mě napadlo vybudovat přímo v našem areálu terénní dráhu. Takovou, že nemusíte jezdit blátem, ale přesto si užijete překážek, co hrdlo ráčí,“ hrdě nám Srba stavitel ukazuje místní chloubu a musíme přiznat, že právem.

Epilog

Dnes mají Srbovi sedmdesát zaměstnanců a kromě objektu v Jílovišti ještě pobočku v pražských Modřanech. Během více než dvaceti let se rozrostli o nové prostory, nové značky i nové klienty. Museli spoustu věcí změnit, začít firmu řídit podle denních reportů a výsledků a ne intuitivně, protože marže jsou dnes nastaveny tak, že si nemohou dovolit udělat žádný krok stranou. A úspěšně zapojili do chodu firmy širší rodinný kruh. Jaká je dnes jejich hlavní priorita?

„Zůstává stále stejná. V prvé řadě udržet pohromadě naši rodinu a dobré vztahy mezi námi,“ odpovídá mi Norbert Srba junior. „Chceme si zachovat čistý štít a každý den se s klidem podívat do zrcadla s tím, že navzdory dnešnímu podnikatelskému prostředí podnikáme poctivě. Chceme v tomto rodinném týmu pracovat co nejdéle a vydělat si takové prostředky, abychom mohli normálně žít, cestovat a uživit naše děti. A zároveň chceme dělat takový servis, aby se u nás naši zákazníci cítili dobře a jako doma. Aby nejen oni, ale i naši zaměstnanci viděli, že Srba není jen značka. Že tu stále jsme a víme, co potřebují.“