Pouštím své révě hudbu a vytvářím harmonický svět

Vinař Alexandre Monmousseau nic nedělá jako ostatní a vždy hledá vlastní cestu. Zatímco všichni ve Vouvray u Loiry dělají vína šumivá, on se ve svém vinařství Château Gaudrelle specializuje na klidná vína. Zcela změnil postupy svého otce i dědečka a před několika lety se vrhl na biologické vinařství s využitím nejrůznějších alternativních metod včetně léčení révy hudbou.

Tradice dlouhá sedmnáct století

Staráte se o vinice, které zasadili vaši předci před mnoha lety, to je velká zodpovědnost. Neznamená to pro vás jisté omezení?

Mojí filozofií je především chránit, co to jen jde, dědictví, které mi bylo svěřeno. A za slovem „dědictví“ vidím mnoho hodnot, které na našich vinicích ctíme a za které se cítíme být odpovědni. Zaprvé tu máme historický odkaz svatého Martina z Tours, který měl jen několik kroků od našich vinic ve 4. století svou poustevnu a je zakladatelem vinic v našem kraji, a o našem víně psal v 16. století i slavný spisovatel a gurmán François Rabelais. Pak tu máme geologické bohatství, které i když nemá takový zvuk, je srovnatelné s víny v Burgundsku a Alsasku. A konečně unikátní klima, které dává vínům z Loiry jejich jedinečnost a typický charakter.

Máte pravdu, že vína z Loiry nejsou ani u nás tak známá jako vína burgundská nebo alsaská. Navíc nejsou pěstována v jižních krajích, dalo by se říci pro révu předurčených. To mají společné s víny z Čech a Moravy...

Jistě, je zcela evidentní, že réva, kterou pěstujeme podél naší královské řeky, zde není ve své původní kolébce, stejně jako vaše vinice. Proto musí generace vinařů již po sedmnáct století využívat všechen svůj um a energii, aby daly vinicím smysl a vytvořily a vymodelovaly vína natolik specifická, aby si našla svou klientelu.

Co myslíte tím modelováním?

Ať už je vinař kdekoliv, jeho hlavním úkolem a cílem musí být adaptovat se na prostředí a přírodní podmínky – zem, podloží, sluneční svit, klima – a snažit se je maximálně využít ve prospěch vína.

U nás ve Vouvray jsme museli nejprve kousek po kousku pochopit naše výchozí podmínky a naši práci s vínem tomu přizpůsobit, protože výsledek u takto stavěných vín může být zcela různorodý. Odrůdy Chenin blanc i Pineau de la Loire, které pěstujeme a které často přirovnávám k ryzlinkům, jsou schopny mnoha proměn a stylů. Naše šumivá vína mohou být překvapivě hedvábná, pokud jsou demi-sec, a naopak vyrovnaně a unikátně ostrá, pokud jsou brut nebo extra-brut. Klidná vína v sobě ideálně nesou odkaz půdy a jedinečnost klimatu, které ten rok bylo. Vše probíhá tak, jako by se naše víno nechalo modelovat, hníst, tesat klimatickými podmínkami, ve kterých ten který rok vyrostlo. Pokud to shrnu, tak hlavními pilíři vín z Vouvray je svěžest a vyrovnanost a naše vína z Château Gaudrelle se vyznačují elegancí, ženskostí, smyslností a harmonií.

Bio znamená víc práce, ale má smysl

Říkáte, že ctíte tradice a předky, ale vy sám jste poměrně radikálně změnil metodu práce na vinici, kterou praktikoval váš otec, a přešel jste k biologickým metodám a omezení pesticidů. Jaké překážky jste musel překonat a co jste tím naopak získal?

Musím hned na úvod podotknout, že nejsem odborník na biologické ani na biodynamické zemědělství. Jsem jednoduše vinař, který se inspiruje alternativními agronomickými postupy.

Informace o nových trendech a zkušenostech získávám ze všech možných zdrojů – z odborných novin a časopisů, jezdím na školení, semináře a kongresy. Osobně si myslím, že nejlepší způsob, jak vést vinici, je někde na pomezí rozumné agronomie a biologického a biodynamického zemědělství.

Stále ještě používám některé fungicidy, ale v množství o polovinu nižší, než povoluje legislativa, a zcela jsme upustili od užívání insekticidů. Ovšem za opravdový pokrok považuji využití stimulátorů přirozené obranyschopnosti. Tyto látky jsou navíc často vyrobeny ve Francii nebo v Evropě, a nemusejí tedy objet kolem dokola celou planetu, aby pak skončily na našich vinicích. Používáme například preparáty z mořských řas nebo droždí.

Znamená pro vinaře přestup na biologické zemědělství vždy více práce nebo je třeba jen si zvyknout pracovat jiným způsobem?

Určitě to znamená věnovat práci více času. Úplně nejdůležitější je velmi pozorně sledovat, jak se réva chová, a to ve všech etapách postupu, což umožní určit, zda ten který jednotlivý krok a to které rozhodnutí jde správným směrem. Jinak řečeno, réva dá odpověď tomu, kdo chce naslouchat.

Další nárůst práce je v mechanické úpravě půdy. Zatím teprve zkoušíme, zda výsledek bude natolik pozitivní, aby převážil dopad vyšší spotřeby pohonných hmot, a tedy i větší uhlíkové stopy těchto metod.

Naopak například rozhodnutí vinice zatravnit nám umožnilo optimalizovat způsob práce, protože sekání trávy děláme společně s řezem vinné révy, a tím šetříme energii. Také sekáme vždy ve dvou fázích pouze jednu řadu ze dvou, a tak zůstane všem živočichům žijícím v trávě možnost úkrytu v nevysekané části. Tento problém mi velmi leží na srdci, protože považuji za zásadní, aby byla na mých vinicích zachována biodiverzita druhů.

Hudbou k zachování rovnováhy

Jednou z metod, kterou používáte, je i proteodie, která pomáhá bojovat proti plísním pomocí zvukových vln. To zní hodně jako z říše fantazie.

Souhlasím. Když mě před pěti lety kontaktovala francouzská firma Genodics, abych vyzkoušel jejich novou metodu, nevěřil jsem, že by to mohlo fungovat. Nápad pouštět vinné révě hudbu připadal i mně, který jsem otevřený a zvyklý na různé alternativy, dost bláznivý. Když se ale na celou problematiku podíváme více zblízka, je to vlastně jednoduché, ačkoliv myšlenka vychází z kvantové matematiky. Melodie, které na vinicích dvakrát denně pouštíme, jsou vlastně slyšitelným zlomkem biochemických jevů (především syntézy aminokyselin), které probíhají v každé buňce, ať už jde o škůdce nebo napadeného. Díky tomu, že ovlivníme zprávu, kterou DNA tvořená jednotlivými aminokyselinami přenáší buněčným orgánům, škůdce začne být méně aktivní a napadený více tolerantní. Oba zůstanou naživu, jen se budou navzájem více respektovat.

Tóny tedy vlastně stimulují přirozenou obranyschopnost révy. Máte již nějaké konkrétní výsledky této metody?

Co je pro mě velmi důležité, je to, že si réva zachovává svou fyziologii a metabolismus. A co se týče plísně, pokud bychom ji zničili, nikdy to neznamená konec problému. Hlavním přínosem této metody je, že takto nevytvoříme po zničeném druhu vakuum, které příroda nesnáší, a nehrozí tedy vedlejší efekty. S trochou nadsázky se dá říct, že jsme vytvořili ideální svět. Po čtyřech letech pokusů vkládám do této metody velkou naději, protože znamená revoluci v přístupu k zemědělství a zejména k pěstování vinné révy.

Vaše vína, přestože nepatří k těm, která by se prodávala „sama“ jen díky původu jako bordeaux nebo burgundské, si vedou celkem dobře na zahraničních trzích. Jaká je vaše prodejní strategie? Můžete poradit našim vinařům, kteří jsou v podobné výchozí situaci?

Château Gaudrelle realizuje na zahraničních trzích podle mého názoru pěkných čtyřicet procent celkového obratu. Exportujeme především klidná vína. Mezi naše hlavní vývozní teritoria patří USA, Kanada, Velká Británie, Belgie, Nizozemsko, Německo a Švýcarsko, ale také Japonsko, Čína, Tchaj-wan nebo Nový Zéland.

Naší hlavní výhodou je určitě mnohotvárnost našich vín a jejich svěžest. Jdeme vlastně proti aktuálním trendům, kdy vedou vína, která mají pevně daný a stále stejný profil jako třeba právě bordeaux nebo burgundské. Jejich chuť i styl znáte dříve, než otevřete láhev. Naším úkolem a cílem je přizpůsobit práci na každém kusu vinice půdě, podloží i klimatu a plně je využít. Při tom všem ale nesmíme zapomenout, že výsledek se skrývá vždy ve sklence a nikde jinde. Tím, že nabízíme rozmanitost, se nám daří zaujmout klientelu, která hledá nové gastronomické zážitky a k nim přímo připravená a ladící vína.

Osobně si myslím, že nejlepší způsob, jak vést vinici, je někde na pomezí rozumné agronomie a biologického a biodynamického zemědělství.

Máte nějaké oblíbené víno? A měl jste již příležitost ochutnat česká nebo moravská vína?

Nemohu říct, že bych měl jen jedno oblíbené víno. Je přece tolik různých příležitostí a okolností, při kterých se víno pije, že prostě jedno jediné nemůže stačit. Nicméně mám velkou slabost pro bílé burgundské, alsaská vína, bílá vína z pohoří Jura, ale také pro trockenbeerenauslese z Rheingau a pro moselská vína. Vaše vína jsem měl tu čest objevit a ochutnat, když mě zde na Gaudrelle navštívila rodina vinaře Josefa Valihracha z Krumvíře.