„Jako vzorový obchodní případ byste nás v podnikatelské příručce hledali marně,“ vzpomíná na úspěch ve španělské Zaragoze respektovaný průmyslový designér a spolumajitel společnosti mmcité Radek Hegmon. „Španělsko nás lákalo také proto, že v oblasti městského mobiliáře a infrastruktury je tam největší konkurence. Podobně jako v dalších zemích jižního křídla Evropy tam lidé žijí hodně venku, a tak se o to, jak budou vypadat veřejná prostranství, velmi zajímají,“ vysvětluje jednu z hlavních motivací expanze mmcité na Iberský poloostrov.
Dobývání trhů po Hegmonovsku
Psal se rok 2008 a právě vrcholila hospodářská krize, když se Radek Hegmon spolu s hrstkou spolupracovníků a se španělsky hovořícím studentem z programu Erasmus vydal do Mekky městského mobiliáře hledat potenciální zákazníky. „Byl to takový pracovní výlet v době, kdy jsme bojovali o první větší zakázku na tamějším trhu – revitalizaci tramvajových tratí a zastávek v katalánské Zaragoze. Ve střední Evropě jsme už měli na trhu jméno, ale ve Španělsku nás ještě nikdo neznal,“ vzpomíná.
„Pronajali jsme si na nějakou dobu byt, v pondělí domlouvali setkání, další tři dny jezdili po schůzkách s případnými budoucími klienty a v pátek jsme jednání vyhodnocovali. Obratem jsme tak získávali zpětnou vazbu. Vrátil jsem se zhruba o patnáct let zpátky, kdy jsme ve firmě museli dělat všechno, včetně obchodu. Počáteční odmítání zjemnila zvědavost na produkty s prvky severského designu. Nic víc. Zlom nastal poté, co jsme dorazili na barcelonskou La Ramblu a zazvonili u dveří mezinárodně respektovaného architekta Iñakiho Aldaye, autora architektonického řešení zaragozského projektu. Vysvětlili jsme mu cíl naší návštěvy. Neskrýval překvapení. Ale ani konstrukce, kterou jsem mu črtal před očima na papír, ho nedostala na naši stranu. V hlavě mi šrotovalo, jak dostat mmcité do hry. Když jsem zahlédl katalog Santa y Cole a ukázal na dva výrobky, vybavil si Alday jiné s cenou Red Dot, které jsme s Davidem Karáskem navrhli a dodávali této známé společnosti, zůstal jako opařený. Situace se začala vyvíjet v náš prospěch,“ usmívá se Radek Hegmon a připomíná ještě jeden krok, který byl pro firmu důležitý: rozdělení rostoucí společnosti na menší a flexibilnější samostatné subjekty. Patří mezi ně i jeho doména – mmcité+, speciální projekty.
Za svou první, rozsáhlou a odvážně pojatou realizaci ve Španělsku, šitou na míru konkrétnímu místu, získala firma v roce 2012 cenu Mezinárodní asociace pro veřejnou dopravu. „V rámci speciálních projektů představovala Zaragoza silnou referenci, na jejímž základě jsme brzy nato dostali další velkou zakázku, tentokrát na realizaci sítě osmadvaceti přístřešků instalovaných na jednotlivých zastávkách osmnáctikilometrové tramvajové tratě ve městě Murcia,“ poznamenává Radek Hegmon. V době začínající krize tak získala jeho firma z moravských Bílovic ve Španělsku dvě ze tří velkých zakázek v oblasti městské dopravní infrastruktury.
Poučme se z bilance dotačního tsunami
Více než čtyřicetimilionové Španělsko začalo doplácet na nerozvážné nakládání s dotačními tituly z fondů EU v minulých letech. Zejména ve stavebnictví krachovaly firmy jedna za druhou. „Tehdy jsem se na vlastní oči přesvědčil, jak zrádným nástrojem mohou být dotace a jejich neefektivní využití. Naše španělská konkurence byla silně závislá na rozsáhlém vnitřním trhu. Podnikání navíc prodražovala hustá síť zprostředkovatelských firem. Španělé nikdy nemuseli v takové míře soutěžit se zahraniční konkurencí a exportovat jako naše firmy. Jakmile přišla krize, srazilo podceňování vývoje vlastních výrobků a rezignace na hledání potenciálních obchodních příležitostí řadu španělských malých a středních podniků na kolena. Vzpomněl jsem si na to asi dva roky poté, kdy u nás tehdejší ministr dopravy na čas zastavil investice do dopravní infrastruktury. Ve speciálních projektech nám obrat klesl až o dvě třetiny. Věřil jsem, že negativní trend můžeme odvrátit jen vývojem nových produktů a obchodní expanzí na nová teritoria,“ říká Radek Hegmon.
V Polsku, kam mmcité obrátilo svou pozornost, pomohly firmě nejvíc právě skvělé reference ze Španělska. V posledních pěti letech se na tamějším trhu etablovala jedinečným zastřešením výstupů z varšavského metra, tramvajovými zastávkami ve Vratislavi či zastřešením nástupišť a kolejiště nádraží v Lodži. Obrat sekce speciálních projektů vzrostl díky novým aktivitám z předkrizových 200 milionů na nynějších 600 milionů korun.
Antipříručkový podnikatel
„Mnozí experti analyzovali pády stovek podniků a konstatovali, že jejich šéfové často postupovali přesně podle toho, co je učili v manažerských kurzech. Zdá se tedy, že mnohé manažerské recepty nejsou správné,“ napsal před pěti lety Ján Košturiak. V čem je tedy chyba? Podle prezidenta a spoluzakladatele společnosti Fraunhofer IPA Slovakia spočívá základní problém v tom, že se podniky nedají řídit podle receptů, které napsal někdo jiný. V univerzálním receptu není možné zachytit všechny podmínky a kontext dané podnikové situace.
„Nepustili jsme se před čtvrtstoletím s Davidem Karáskem do podnikání, abychom zbohatli. Chtěli jsme dělat to, co nás baví, kultivovat veřejný prostor. Začínali jsme doslova z nuly a prvních deset let bylo krutých, ale postupně jsme vybudovali tým lidí a prostředí, v němž je nám dobře, což se projevuje i v hospodářských výsledcích,“ vyjadřuje Radek Hegmon vizi dvou bývalých spolužáků z Vysoké školy uměleckoprůmyslové, kteří tehdy nevěděli o podnikání zhola nic.
Podle něj chybuje spousta firem – kromě rezignace na vlastní vývoj – v tom, že se soustředí pouze na finanční výhodnost zakázek a krátkodobý horizont. Ale pro společnost s vizí jsou důležité i další benefity, jako reference, potenciálně výhodná pozice na trhu, marketingové zázemí, příprava na další obchodní příležitosti nebo zkušenost.
„Třeba v Brazílii, kde se dovozová cla šplhají až k 80 procentům, provozujeme pobočku, která pravděpodobně nikdy nebude přínosem pro ekonomiku celé společnosti. Ale stačí mi, že si vydělá aspoň na sebe, rozvíjí se a upevňuje jméno mmcité na tamějším trhu. Případný zisk můžeme efektivněji investovat v jiných zemích Latinské Ameriky nebo odtud dovézt levně dřevo, jež pomůže na jiných trzích,“ vysvětluje Radek Hegmon.
Neradno rezignovat na vývoj a vize
Rizika v podnikání každý psychicky neunese, proto počet zaměstnanců výrazně převažuje nad podnikateli a živnostníky. „A není to také systémem našeho školství? I nám říkali, že když se naučíme, co je v osnovách, všechno dobře dopadne. Ale v životě, a v podnikání zejména, to tak nechodí. Zkoušíte třeba deset věcí, a vyjde jen jedna. Našim pracovníkům říkávám: počítejte s tím, že tohle, co zkoušíme, se prodá, ale tamto se třeba neprodá nikdy, jenže to teď nikdo neví. Nikdy nevyjde všechno. Ale přinejmenším management firmy musí uvažovat v souvislostech. Když teď neutratíš za vývoj a marketing, může momentální úspora vážně ohrozit budoucnost firmy,“ upozorňuje spolumajitel známé moravské společnosti, jak jsou důležité vize a vytrvalost.