Že v energetice obstojí jen velké nadnárodní kolosy? Nesouhlasím, říká šéf ASE

Některým šéfům českých malých a středních firem říkáme v redakci „srdcaři“. To proto, že po roce osmdesát devět sice měli prázdné kapsy, zato jim nechyběly odborné znalosti, zkušenosti a hlavně odvaha a vůle. Za čtvrtstoletí vybudovali prosperující společnosti a ti šťastnější mohli zapojit do díla i své potomky. Aby se na podobné příběhy novodobé historie českého podnikání tak snadno nezapomnělo, připomínáme si další z nich, tentokrát s generálním ředitelem Tomášem Taškem z druhé generace rodinné společnosti ASE.

Založení vlastní firmy byla nutnost

Když se začal podnik Závody průmyslové automatizace Čakovice na počátku devadesátých let rozpadat a nebylo už pomalu ani na výplaty, opustili podnik i čtyři kolegové z montážního útvaru, který se zabýval dodávkami sekundární techniky – systémů řízení a kontroly elektrických rozvoden a dalších energetických zařízení. Aby mohli pokračovat ve své profesi, založili v roce 1992 vlastní firmu ASE. Ta se nejprve zabývala stejnou činností jako bývalý montážní útvar ZPA Čakovice, odkud také pocházeli první zaměstnanci. „Jenomže ZPA Čakovice nikdy neměly vlastní projekci, ale jen konstrukční kancelář. V našem projekčním oddělení tudíž zpočátku seděli jen bývalí konstruktéři ZPA Čakovice, kteří ve svém někdejším působišti pouze připravovali dokumentaci pro výrobu rozvaděčů. Nebylo zbytí, a tak se postupně naučili projektovat celky. V naší profesi se vyzná relativně malá skupina lidí, ale měli jsme štěstí, že k nám do firmy nastoupili ti nejkvalitnější pracovníci ze ZPA Čakovice a časem zapracovali i mladší kolegy,“ konstatuje dál generální ředitel a s úsměvem připomíná, že kromě účetnictví si ve firmě vyzkoušel všechny pracovní pozice.

Později ASE do portfolia činností přidala i výrobu rozvaděčů. „Zpočátku jsme odebírali rozvaděče od bývalého zaměstnavatele, ale jak se jeho ekonomická situace komplikovala, museli jsme se spolehnout i v této oblasti na sebe. Se spřátelenou firmou jsme vyvinuli a vyrobili první skříně a začali připravovat rozšíření firmy,“ vzpomíná na trochu drsné začátky Tomáš Tašek, tehdy čerstvý absolvent průmyslovky a řadový zaměstnanec ve firmě svého otce Jana Taška. „Později jsme začlenili do svého portfolia kovovýrobu a dnes si skříně pro rozvaděče a další výrobky vyrábíme sami.“

Na konci devadesátých let začal sílit trend zadávat zakázky na klíč jednomu dodavateli. „Třeba ČEPS, tehdy ještě ČEZ, divize přenosová soustava, jeden z našich hlavních zákazníků, svého času už přestal akceptovat tři dodavatele a tři smlouvy – na stavební část, na sekundární část (systémy kontroly a řízení) a na silovou technologii. Požadoval jednoho generálního dodavatele, který zvládne výstavbu silové části vlastními pracovníky. ASE se nechtělo spokojit s pozicí odborného subdodavatele, proto jsme v našem portfoliu posílili silovou techniku, kterou jsme do té doby téměř nedělali. Na půdorysu bývalé skupiny Energovodu z východních Čech se zkušenostmi s výstavbou silových elektrických částí elektráren a rozvoden pro velmi vysoké (VVN) a vysoké napětí (VN) jsme vytvořili novou skupinu.

Posun v odborné specializaci

Devadesátá léta minulého století v ASE charakterizoval organický růst zejména v oblasti montážních činností. V dlouhodobé strategii společnosti se však v dalších letech zákonitě odrazily limity malého tuzemského trhu a stále častější požadavky zákazníků na komplexní dodávky produktů a služeb. Vedení firmy posílilo úsek inženýrských činností, což se promítlo mimo jiné do přijímání stále většího počtu vysokoškolsky vzdělaných lidí. Díky tomu se ASE podařilo výrazněji posunout od čistě montážních aktivit směrem k vysoce specializovaným: od různých diagnostik přes inženýring, dodávky strojů a zařízení, ochran a řídicích systémů včetně oživení, a to většinou vlastními pracovníky. Projekci, stavební část, montáž až po uvedení do provozu a následný servis již vykonávali dříve, tak jako jejich konkurence.

Organický růst již dále nestačil, a tak v nedávné minulosti provedli první akvizici společnosti KB Servis elektro, působící v oblasti velkoobchodu s elektromateriálem, a krátce po ní akvizici druhou, a to společnosti Fortel, provádějící stavební činnost v energetice. „Jsem přesvědčen, že v komplexnosti našeho portfolia je naše konkurenční výhoda,“ říká Tomáš Tašek.

Tým si vybírám výhradně sám

V letech 1948 až 1989 se výrobou, přenosem a prodejem elektrické energie, její distribucí až ke konečným spotřebitelům na území ČR a průmyslovou a inženýrskou činností zabýval integrovaný energetický podnik České energetické závody, zaměstnávající téměř 57 tisíc pracovníků. Od roku 1989 do roku 1992 byla z Českých energetických závodů vyčleněna řada organizačních jednotek, takže po těchto změnách zůstalo ve státním podniku 31 tisíc zaměstnanců.

„Mezi zákazníky přežívá mylná představa, že pro ně v segmentu výstavby zařízení VVN stále pracují tisíce lidí. Ale v oblasti výstavby, rekonstrukcí a oprav to bude v současné době v České republice jen pár stovek vysoce specializovaných odborníků. Na komplexní zakázky tedy potřebujete více zedníků než elektrikářů. S růstem produktivity práce se však zvyšují nároky na jejich odbornost. Proto si klíčové pracovníky vybírám sám,“ zdůrazňuje šéf ASE.

V minulosti patřila energetika k tradičně silným a prestižním oborům českého vysokého školství, s nástupem informačních technologií však zájem o obor výroba a distribuce energie výrazně poklesl.

„Je to škoda, protože po této specializaci bude poptávka i v budoucnu, ať už jde o skupiny ČEZ a E.ON, Pražskou energetiku, společnosti jako Siemens, ABB a GE Grid Solutions (jejíž výrobky ASE dodává v ČR do energetiky) či elektromontážní a inženýrsko-dodavatelské společnosti, jako jsme my. Případné zájemce o studium může odrazovat hned několik faktorů. Třeba vysoké nároky na přípravu v oborech matematika, která se na ČVUT FEL učí po většinu studia, a ,elektrikářská‘ fyzika. Na leckoho může energetika působit konzervativně a trochu nezáživně, protože v tomto oboru neprobíhá každý týden nějaká převratná událost. Ale najdou se i atraktivní, dynamicky se vyvíjející specializace. Za velmi zajímavý obor považuji měření a diagnostiku. Vysoké nároky na práci s naměřenými daty, schopnost odhalit, případně včas predikovat potenciální vady, opotřebení či případné havárie a podle toho nastavit servisní proces a údržbu však vyžadují kromě náročné teoretické přípravy také mnohaleté praktické zkušenosti,“ vysvětluje absolvent ČVUT, oboru výroba a distribuce elektrické energie, a hlavně praktik klesající zájem o důležitý obor.

Nejlepší investicí je rozvoj vlastního podniku

Rozlousknutí nejtvrdšího oříšku však na ASE teprve čekalo. „Dlouhodobě jsme přemýšleli, jak rozjet výstavbu vzdušných a kabelových vedení až do 400 kilovoltů. Naprostá většina objemů těchto činností vypisovaných v rámci výběrových řízení však spadá pod zákon o zadávání veřejných zakázek. Uchazečům o tak velké stavby nestačí vysoce profesionální tým pracovníků, ale musí své předpoklady podložit také řadou referencí. Přitom na tuzemském trhu již tehdy patřily prakticky všechny firmy s potřebnými zkušenostmi do nadnárodních, většinou německých nebo francouzských společností, a tak akvizice vhodné společnosti z tohoto oboru působící v ČR nebyla možná, nebo velmi obtížně realizovatelná.

Na polském trhu působila portfoliem podobná firma, jako jsme my, avšak s mnohem menším podílem činností v rozvodnách a elektrárnách a naopak s hlavním těžištěm ve výstavbě a projektování vedení do 400 kilovoltů, s níž jsme se mohli doplňovat a která zamýšlela vstoupit do většího celku. Rozjel se velmi náročný a dlouhý proces akvizice. Loni, zhruba po dvou letech, byla tato akvizice financovaná Komerční bankou dotažena do úspěšného konce,“ s úlevou a konstatováním, že Polsko není na byznys zrovna jednoduchá země, dodává Tomáš Tašek.

Podle něj, když nějakému oboru rozumíte, má větší smysl investovat do vlastního podnikání než do fondů, i když si na to musíte půjčit. „Na rozdíl od menších akvizic v minulosti, které jsme byli schopni pokrýt z vlastních zdrojů, jsme tentokrát museli využít podpory Komerční banky. Ale transakce díky profesionalitě, osobnímu nasazení a empatii naší bankovní poradkyně, s níž spolupracujeme od založení účtu v KB na začátku devadesátých let, proběhla ke spokojenosti obou stran,“ hodnotí nadstandardní spolupráci s bankovním domem generální ředitel.