Asijské století vs. Česko: Proč nás Německo (ne)ochrání

Globální ekonomika připomíná orloj, do kterého se naházela spousta písku a kamení. Pro to, aby i napříště fungovala, je třeba vyčistit americko-čínské vztahy, racionálně se postavit k environmentálním a dalším výzvám dneška a také zvládnout odchod evropské politické konstanty Angely Merkelové. Podrobnosti v kontextu českého byznysu, který na stabilitě světa bytostně závisí, diskutovali globální stratég, zakladatel platformy Alter Eko Roman Chlupatý a generální ředitel EGAPu Jan Procházka.

RCH: Asie se podle některých ukazatelů stává z pohledu globální ekonomiky nejvýznamnější silou: růst už většinově pohání – a nebo velmi brzy bude – asijský spotřebitel. Cenami mnoha klíčových komodit dominantně hýbou nejvýznamnější asijské ekonomiky. Někteří uznávaní odborníci, jako například Parag Khanna, proto mluví o asijském století. Do jaké míry to svět, jak ho známe, v průběhu začínající dekády změní?

JP: To, že Asie bude jednou hrát velmi významnou, ne-li hlavní roli, jsme asi všichni čekali. Bylo jen otázkou času, kdy se tak stane. Teď v té situaci jsme, nebo jsme jí velice blízko. A také proto je stávající stav nesmírně křehký. Zaprvé nemáme vyhráno, jinými slovy oživení z koronašoku nelze stále brát jako definitivní. Zadruhé nesledujeme jen souboj o to, kdo je silnější, ale také boj o to, aby všechno fungovalo, aby všechna ta kolečka onoho pomyslného orloje do sebe zapadla; což je nesmírně složité, protože písku a kamení, které do něj byly naházeny, je neuvěřitelné množství.

RCH: Jedním z klíčových témat v tomto slova smyslu je takzvaný decoupling, tedy snaha o zpřetrhání vazeb mezi Amerikou a Čínou. Ten připomíná kvantovou fyziku. Na jednu stranu se mnohé výrobní řetězce skutečně rozpadají, na tu druhou, například v některých oblastech finančního sektoru, jsou obě ekonomiky čím dál tím provázanější. Co čekat napříště a co to znamená z pohledu globální ekonomiky?

JP: Pokud má někdo nějakou výhodu, kupříkladu levnou pracovní sílu, bude mít ekonomika tendenci to reflektovat. I když do toho vstoupí politika a s ní spojená obava ze zkracování vztahů mezi spotřebitelem a výrobcem. Stručně: i napříště se budeme držet základního schématu, to znamená vyrábět tam, kde to dává smysl; rizika si ošetříme jinak. (Čínské firmy například staví v USA a Evropě obrovské skladové kapacity.) Pomyslnou druhou stranou mince je pak neuvěřitelné zdražení lodní dopravy a další faktory, které ten řekněme starý model globální manufaktury asi naruší. Napříště se toho nejspíš nebude vyrábět tolik v Asii, výroba se posune blíž ke spotřebiteli. Pořád ale bude dost firem, kterým bude dávat smysl v Asii být a rizika s tím spojená si ošetřit pojištěním, zmíněným skladem a nebo nějakou mezifází.

Období překopávání řetězců pokračuje

RCH: Přesto, nebo možná právě proto, probíhá reorganizace globálních výrobních řetězců. Ta může být podle některých zdrojů zásadní. Například z průzkumu renomované advokátní kanceláře Baker & McKenzie vyplývá, že úplně nebo zásadně překopat své řetězce se chystá více než 80% firem z asijsko-pacifické oblasti. Jako jednu z hlavních příčin zmiňují (geo)politiku. Jak moc ji musí ve svých strategiích reflektovat i české firmy?

JP: Je to už trochu klišé, ale v případě našeho napojení na svět je klíčová vazba na Německo. Proto se primárně dívám na to, co dělají tamní velké, globální firmy. A ty toto téma řeší, řetězce zkracují a dělají v tomto smyslu významná opatření. České firmy tento trend musí reflektovat, musí být dostatečně aktivní, a to mimo jiné proto, aby byly schopny vzniklých příležitostí – mezer v řetězcích – využít.

Beru to prostě tak, že páteří naší ekonomiky jsou malé a střední firmy, které z principu nemají pobočky ve všech místech světa, nezásobují celý svět. Globální problémy na nás tak dopadají zprostředkovaně přes Německo a další velké ekonomiky. Německu přitom v tomto věřím. To není nějaká defenzivní, pasivní strategie. Neříkám „čekejme, co Němec, buďme někde schovaní, a pak se na vzniklé pozice protlačme“. To je realita.

Zelenání Německa je faktem

RCH: Německá ekonomika prochází zásadní transformací poháněnou mimo jiné environmentální agendou. Na tu se zde v Česku podle mých zkušeností až příliš často nahlíží normativně a bez kontextu. Kritizujeme pasivně Němce za mnohé kroky (některé konstruktivní kritiky hodné) a opomíjíme fakt, že jako subdodavatelé musíme reflektovat, co je a bude poptáváno. Není právě to jedna z největších hrozeb, kterým čelíme?

JP: Určitě ano, což právě souvisí s oním nezpochybnitelným významem Německa pro naši ekonomiku. Myslím si, že my stále namísto toho, abychom se dívali do budoucna, řešíme jejich energetickou pozici: jádro ano, jádro ne a vše s tím spojené.

RCH: Ono to přitom už dávno není o energetice, i když je to stále významné téma. Z pochopitelných důvodů se přidalo automotive a to „zelenání“ je tam dnes vidět v podstatě všude.

JP: Přesně tak. Přitom dění v automobilovém sektoru je vzhledem ke struktuře české ekonomiky klíčové. Pokud tedy v Německu zazní, že od určitého data nebudou vyrábět auta se spalovacím pohonem, ale jen elektromobily, jde o fakt, který prostě musíme reflektovat. A ono se to už začíná dít. Všimněte si rétoriky Škodovky. Zpočátku to zpochybňovala, tvrdila, že zůstaneme oázou a výrobcem pro fajnšmekry. Dneska už to neslyšíte, její komunikace vypadá úplně jinak. Podle mě tak nakonec i v této oblasti budeme patřit mezi lídry. Nebudeme asi na špičce pelotonu, ale svět nám neujede.

Ono to hodně souvisí s konceptem Průmyslu 4.0, který je v Německu velkým tématem a oblastí, kde vidím obrovskou přidanou hodnotu. Nejde o robotická hnízda, jaká známe z Česka, která postupně nahrazují lidi. V Německu jsou v tomto mnohem dál. My se je snažíme stíhat, což bude mít zásadní dopady na ekonomiku a zaměstnanost.

RCH: Průmysl 4.0 a nebo obecněji technologie mají mimo jiné řešit stárnutí Evropy, což je další z velkých výzev, které se (nejen) v kontextu zmíněného sílení Asie řeší.

JP: Trh práce a práce jako taková se bezesporu bude měnit. V tomto je nutné se vyhnout nějakému šokovému skoku jako v diskutovaných environmentálních otázkách. Pokud by se to nepovedlo, byl by to mnohem větší problém, protože by posilovaly strany přicházející s líbivými recepty, které nemají daleko k extremismu.

Německo má pro naši ekonomiku nezpochybnitelný význam. Z toho je nutné vycházet.

Odchod Angely Merkelové bude mít dopad i na Česko

RCH: Doplním ještě jedno velké téma nebo neznámou, a to odchod Angely Merkelové. Němci nepříliš často a dramaticky mění kurz. Teď ale přichází zlom. Odchází kancléřka, která byla čitelná a konsenzuální. Jak moc se s příchodem jejího nástupce změní?

JP: Význam Angely Merkelové doceníme až zpětně, protože to, co udělala, má z pohledu Česka obrovskou přidanou hodnotu. Mám tím na mysli například to, jak na evropské úrovni vyvažovala jednotlivé pozice a zájmy. Bez toho by nám některá křídla, jako francouzské, zavedla mnohem horší věci, než jaké tu máme dnes. I proto teď ostatně nervozita roste i v samotném Německu. Volební preference se poměrně razantně mění a například Strana zelených do toho přináší velmi specifický prvek, který jsme ostatně zmínili i v tomto rozhovoru. Bude to dost složité, ale nakonec si to sedne. Mezi kandidáty nicméně nevidím nikoho, kdo by byl takový přítel Česka, jako byla kancléřka Merkelová. Bude to tak pro nás podle mého názoru určitě horší, ale to je prostě fakt.

Rozhovor čerpá ze zářijové debaty Alter Eko, která je přípravou na listopadové ekonomické fórum v Kostelci nad Orlicí. Pátý „český Davos“, jehož je TRADE NEWS partnerem, se zaměří na Česko a Evropu v asijském století. Podrobnosti najdete na stránkách altereko.info, kompletní verzi rozhovoru na YouTube stránce AlterEkoCZ.

Text: Alter Eko

Foto: archiv Alter Eko