Dva pohledy, jeden světV čem se shodnou šéfové českého a rakouského parlamentu?

Wolfgang Sobotka a Radek Vondráček mají hodně společného. Oba jsou předsedy parlamentu svých zemí od podzimu 2017, ale oba mají také podobné životní hodnoty a milují hudbu. Přinášíme exkluzivní rozhovor pro TRADE NEWS.

Read in English

Oba jste předsedy parlamentu svých zemí od podzimu 2017. Co považujete za své největší úspěchy za tyto čtyři roky? A co se vám naopak třeba nepodařilo?

WS: Jedním z hlavních cílů rakouského parlamentu, jemuž předsedám, je boj proti antisemitismu v naší zemi. Jde především o zvýšení povědomí mladé generace. Jde nám také o integraci mladých lidí, kteří k nám přicházejí ze zemí, kde je antisemitismus součástí státní doktríny. Těmto lidem musíme dát jasně najevo, že stejně jako v případě rovnosti mužů a žen existuje v Rakousku jasný závazek postavit se jakékoli formě antisemitismu. Proto jsme uvedli v život Cenu Simona Wiesenthala, budujeme památník Shoah Wall of Names a pravidelně jako parlament pořádáme diskuzní setkání. Jsem obzvláště hrdý na to, že se z naší iniciativy všechny evropské parlamenty zapojí do vzpomínkové akce při příležitosti Dne památky obětí holocaustu 27. ledna 2022. Podařilo se nám také nabídnout osvědčené semináře Dílna demokracie parlamentům Černé Hory, Kosova, Albánie, Severní Makedonie a také Slovenska.

RV: V tomto volebním období byl náš parlament vystaven zkoušce, zda dokážeme udržet parlamentní demokracii v podmínkách pandemie. Myslím, že se nám to podařilo, a zejména s našimi sousedy a s EU jsme si udrželi i vzájemnou komunikaci prostřednictvím videokonferencí. Kdybychom neměli systematicky budované kvalitní vztahy, těžko bychom je navazovali prostřednictvím videohovorů. Za úspěch považuji i mnoho intenzivních mimoevropských vazeb, které si za mého předsednictví parlament vytvořil. Máme nadstandardní vztahy s americkým Kongresem, jeho předseda k nám přijel na oslavu 100. výročí založení Československa. Na nejvyšší úrovni jsme navštívili s poslanci také Japonsko, Kanadu, Mexiko, Spojené arabské emiráty, Thajsko a Saúdskou Arábii. Zvláštním momentem bylo přijetí u papeže Františka při příležitosti cyrilometodějského výročí. Náš parlament byl také cílem mnoha delegací ze zahraničí. Zvláštní místo v našich vztazích zaujímá Izrael. Podpořili jsme vládu ve všech jejích krocích v nastavení strategického partnerství, věnovali se podpoře Izraele v nejednoduché mezinárodní situaci a podpořili jsme různými způsoby Jeruzalém jako hlavní město.

Na počátku mandátu jsem si dal předsevzetí prosadit zejména protikorupční opatření a zefektivnit jednání Sněmovny, aby nám návrhy nepadaly pod stůl. Obojí se částečně podařilo. Zjednodušili jsme projednávání množství zpráv, které nám do Sněmovny chodí. Zrovna tak mezinárodní smlouvy, zvlášť ty jednoduché, bude možné projednávat rychleji. Pomohl jsem protlačit protikorupční zákon o evidenci skutečných majitelů, nominační zákon, který zprůhlední proces výběru vedoucích pracovníků státních podniků, dále novelu zákona o registru smluv, o svobodném přístupu k informacím, novelu exekučního řádu atd. atd. Na druhou stranu se ne všechno dotáhlo do konce a třeba k hlasování o klíčovém zákonu o lobbování, jemuž jsem věnoval hodně času, jsme se ještě nedostali. Z mého pohledu velmi důležitou novelu jednacího řádu, kterou mám připravenou, už bude muset projednat nová sněmovna. Stejně tak dopadl mnou navržený etický kodex poslance, o který poslanci zjevně neměli zájem.

V čem je podle vás typická středoevropská identita?

WS: Určujícím prvkem naší středoevropské identity je podobně jako v řadě jiných regionů světa historie. Někdy je vnímána jako rozdělující, ale naštěstí často také jako sjednocující. Život ve společné monarchii, rozpad této monarchie, vznik nových států a touha žít ve společné Evropě jsou jen některé příklady, které naši identitu zvýrazňují. Také rozdělení Evropy až do pádu železné opony je jistě dodnes tématem, které mělo pro střední Evropu mnoho specifičtějších důsledků a dodnes má vliv.

RV: Sdílíme společný geografický prostor uprostřed Evropy a více než s jinými i historii a civilizačně-kulturní identitu. Žili jsme také na různých stranách železné opony, a tak víme, jak snadno lze svobodu ztratit a jak obtížné je nabýt ji zpět. Rozdělení Evropy není dávná historie, její důsledky překonáváme dodnes. Právě respekt ke svobodě a k těžce získávané demokracii považuji za nejdůležitější prvek středoevropské identity. Její součástí je i vzájemná solidarita mezi sousedy, kterou ale musíme soustavně rozvíjet.

Co mají společného konkrétně Česko a Rakousko? V čem se naopak spíš odlišují?

WS: Podle mých zkušeností jsou taková srovnání velmi často zatížena klišé a perspektivou pohledu jednoho či druhého národa. Měli bychom považovat za normální, že sousední země mají na určitá témata rozdílné názory. Neměli bychom se tím znepokojovat.

Co nás spojuje? Jako středně velké vnitrozemské státy máme z našeho členství v EU obrovský prospěch, jsme si vědomi historie našich dvoustranných vztahů se všemi jejich zvraty a jsme schopni a ochotni věcně o ní diskutovat. Proto mě obzvlášť potěšilo, že se nám v roce 2019 podařilo vydat rakousko-českou knihu dějin. Poprvé tak můžeme nahlédnout do společné historie. Rovněž členství v EU nám jako moderním parlamentním demokraciím nabízí nejen politický rámec, v němž si někdy i rádi intenzivně vyměňujeme politické myšlenky a témata, abychom se pak pokoušeli o shodu. Členství v EU představuje také hospodářskou šanci zajistit prosperitu našich obyvatel a zaručit kvalitu života, která byla ještě před několika desetiletími nepředstavitelná.

RV: Dnes jsme navzájem dvě velmi přátelské země, které se mohou pochlubit intenzivními, dobrými sousedskými vztahy na všech úrovních. Na obou stranách hranic se můžeme setkat se společným dědictvím i budoucností na každém kroku. Velkým počinem byla společná kniha dějin, kterou obě naše vlády iniciovaly. Ukazuje, v čem máme společný pohled a kde je naopak nezbytné pochopit minulost optikou druhého. Rakousko jsem navštívil mnohokrát, nejen Vídeň. Udržuji vztah s naší krajanskou menšinou, která je určitým mostem mezi oběma zeměmi. Sokolské hnutí, Komenského škola ve Vídni a další spolky jsou odrazem skvělé tradice společného národního partnerství. Také rakouská němčina je nám o kousek blíž: například slova jako Palatschinken, Zwetschken nebo Ribisel nepotřebují tlumočníka…

V čem vidíte přínos iniciativ typu Visegrádské skupiny (V4) či Slavkovské spolupráce (S3) pro budoucnost EU a mezinárodní spolupráci?

WS: Parlamentní rozměr Slavkovské iniciativy má obrovskou hodnotu pro sousedské vztahy a spolupráci. Setkání na úrovni předsedů parlamentů na jedné straně umožňují výměnu názorů na témata, která vyžadují konkrétní tematizaci na této úrovni, ale ještě důležitější je pro mě možnost diskutovat o tématech celostátního významu, jako je rozvoj digitalizace, otázky rozšíření EU a také rozvoj parlamentarismu.

RV: Visegrádskou spolupráci máme zažitou třicet let a její parlamentní dimenzi stále vylepšujeme. Vytvořit i parlamentní rozměr slavkovského formátu se Slovenskem a s Rakouskem byla moje iniciativa. Mým cílem bylo do naší politické středoevropské diskuze zapojit Rakousko. První setkání Slavkovské skupiny jsem uspořádal na podzim 2018 v Kroměříži, která má díky kroměřížskému sněmu v dějinách středoevropského parlamentarismu zvláštní místo.

Hledejme to, co nás spojuje.

Oba vás spojuje láska k hudbě a aktivní muzikantství. Pan Sobotka studoval hru na cello, hudební teorii a dirigentství, pan Vondráček zpívá a hraje na nejrůznější strunné nástroje. Na co jste v tomto směru nejvíc pyšní?

WS: Hudba mne provází celým životem a je jedním z mých největších koníčků. Pravidelně na dobrovolnické bázi řídím Waidhofenský komorní orchestr. Měl jsem tu čest dirigovat řadu známých orchestrů. Mimo jiné jsem s Cappellou Istropolitana nahrál Mozartovu serenádu Malá noční hudba. V roce 2017 tato nahrávka posloužila jako soundtrack k rakouskému filmu Divoká myš/ Wilde Maus. Musím přiznat, že na toto jsem hrdý.

RV: Muziku miluju od mládí. Mojí vášní je folklor. Když je čas a příležitost, rád si zazpívám nebo zahraju na kytaru. Moraváka v sobě holt nezapřu. (smích) Nezapomenutelným zážitkem byl pro mě slavnostní večer při příležitostí 30. výročí sametové revoluce. Pozval jsem do Prahy kolegy z V4 a měl jsem příležitost zazpívat si na pódiu Divadla Hybernia s úžasným Jožkou Šmukařem. Vzpomínám právě i na zmiňovaný summit S3 v mé rodné Kroměříži, kdy jsme si s mým přítelem Wolfgangem Sobotkou a Andrejem Dankem užili koncert v krásných prostorách tamního zámku.

Za rozhovor děkuje Jana Jenšíková

Text: Jana Jenšíková

Foto: archiv PČR