Martina Dlabajová: České malé a střední podniky nenechám ve štychu

Často o sobě říká, že i když vstoupila do politiky, v duši nepřestala být podnikatelkou. V osmnácti odešla za studiem do Itálie a ještě na škole založila svou první firmu. Podnikání pak postupně z Itálie rozšiřovala i do Česka, Slovenska nebo Bulharska. Když se po dvaceti letech života v zahraničí vrátila do rodného Zlína, aby se mohla usadit a u toho řídit Krajskou hospodářskou komoru Zlínského kraje, dostala nabídku zúročit své zkušenosti v evropské politice. Váhala jen okamžik, zodpovědnost přebila veškeré pochybnosti a strach. Jak se jí daří už osm let hájit zájmy českých podnikatelů v Evropském parlamentu? Může jedna žena z nepříliš velké země vůbec něco změnit? Co se nyní v evropských institucích chystá a na co by se měli čeští podnikatelé připravit? I o tom jsme si povídali v rozhovoru s poslankyní Evropského parlamentu Martinou Dlabajovou.

Read in English

Martino, netajíte se tím, že jste do Evropského parlamentu kandidovala i proto, abyste odtamtud mohla pomáhat českým podnikům, především těm malým a středním. Co vás k tomu vedlo?

Dvacet let jsem podnikala, měla jsem několik firem různě po Evropě a denně jsem zažívala na vlastní kůži navlas stejné situace jako ostatní podnikatelé. Díky tomu vím, co jim způsobuje největší překážky a co by se mělo udělat, aby se firmám v Evropě dařilo lépe. Po návratu ze zahraničí jsem dva roky působila jako předsedkyně Krajské hospodářské komory ve Zlínském kraji, kde jsem se naučila ještě lépe naslouchat problémům a potřebám druhých. S tím vším jsem šla do politiky. Cítila jsem, že mohu opravdu pomoct. Majitelé firem toho nechtějí tolik, jen v klidu dělat svůj byznys, k čemuž potřebují stabilní a předvídatelné podnikatelské prostředí a co nejméně zbytečného papírování, které bere čas, energii a peníze.

Dalším důvodem bylo to, že jsem v srdci přesvědčenou Evropankou. Vím, že to zní jako klišé, ale i když jsem nikdy nepřestala za svůj domov považovat Českou republiku, život v Itálii mě naučil nadhledu. Vypěstoval ve mně také lásku k Evropě a přesvědčení, že když se všichni spojíme, můžeme být jedině silnější.

Snažím se, aby rozhodnutí nebyla odtržena od reality.

Jak jako poslankyně Evropského parlamentu konkrétně pomáháte českým malým a středním podnikům? Má to několik rovin. Snažím se i ve spolupráci přímo s podnikateli nebo jejich organizacemi vyhledávat problémy ve stávající evropské legislativě a odstraňovat je. Hodně času strávím tím, že každý návrh, který jako Evropský parlament schvalujeme, posuzuji z pohledu právě malých a středních podniků. Vždycky se sama sebe ptám, co jim novinka přinese a zda je vůbec potřeba. Mrzí mě, že tohle stále nefunguje automaticky i jinde, a pořád tak vznikají legislativní návrhy, které jsou naprosto odtržené od reality. A přitom by stačilo tak málo…

I proto jsem kolem sebe v Evropském parlamentu shromáždila kolegy, kteří to cítí podobně. Mám velké štěstí, že mnoho z nich přišlo stejně jako já do politiky z byznysového prostředí. Pravidelně se setkáváme, diskutujeme nejen o problémech, ale hledáme i možnosti, jak malým a středním firmám pomoct. Víte, tahle mravenčí, systematická práce není na první pohled vidět a v médiích se o ní prakticky nemluví. Za obrovský úspěch osobně považuji už to, když se nám ve vznikající legislativě podaří změnit třeba jen jednu větu, přidat jedno slovo nebo naopak nějaké vypustit, protože i taková drobnost může ve výsledku přinést velké věci. Jen je potřeba si na to chvíli počkat.

I drobnost, kterou v Evropském parlamentu prosadíme ve prospěch malých a středních firem, může ve výsledku přinést velké věci.

Můžete nám říct nějaký konkrétní příklad?

Napadá mě jeden poměrně čerstvý. Stalo se to loni v prosinci při závěrečných jednáních o podobě evropského programu pro inovace a výzkum s názvem Horizon Europe, který je největším programem svého druhu na světě. Tehdy jsem po několika hodinách opravdu vypjatých jednání přesvědčila ostatní, abychom tento program zaměřili prioritně na malé a střední podniky. Povedlo se to a díky tomu si na slušné peníze, které tento program slibuje, mohou dnes sáhnout i šikovné inovační malé firmy nebo start-upy. S trochou nadsázky se dá říct, že za to vděčí jedné pohotově přidané větě ve čtyři hodiny ráno.

Cesta k digitální dekádě

Vím, že se také hodně věnujete digitalizaci. Na čem nyní v Evropském parlamentu pracujete a co to přinese českým firmám?

Před pár dny jsem měla velkou radost, protože se mi ve výboru pro průmysl, výzkum a energetiku Evropského parlamentu podařilo dotáhnout do úspěšného konce zprávu Cesta k digitální dekádě. Je to v podstatě konkrétní plán EU, jak maximálně využít nové technologie, aby z toho měla užitek široká veřejnost a samozřejmě také podniky bez ohledu na jejich velikost. Počítá se v něm například s digitálními dovednostmi, dokončením digitální infrastruktury, ale třeba i s podporou společných velkých projektů napříč Evropou v umělé inteligenci nebo kyberbezpečnosti. Nyní nás čekají finální jednání na úrovni všech institucí EU. Já je povedu za celý Evropský parlament a už teď se na to moc těším, protože se to bude odehrávat za českého předsednictví. Česko tak získá obrovskou šanci zanechat v plánu na další dekádu svůj nesmazatelný otisk.

Na co dalšího se připravujete v nejbližších týdnech?

Osobně se nyní velmi těším na léto, a to nikoliv kvůli sluníčku, ale na takzvaný projev o stavu malých a středních podniků v EU. Zní to krkolomně, ale je to v podstatě pravidelné veřejné skládání účtů z toho, co se na evropské úrovni za uplynulý rok podařilo či nepodařilo udělat ve prospěch těchto firem. Loni tato výměna mezi klíčovými institucemi EU proběhla vůbec poprvé v historii a byl kolem toho poměrně velký rozruch. Letos nás to čeká podruhé v červenci, a pokud byste se chtěli dívat, přímý přenos ze Štrasburku poběží na webu Evropského parlamentu.

Chtěla bych říct, že jsem na to neskonale hrdá, protože jsem po tom volala několik let. Instituce začaly něco podobného před lety dělat v energetice a my, co v Evropském parlamentu kopeme za malé a střední podniky, jsme se inspirovali. Zase, zní to jako maličkost, nad kterou by se dalo mávnout rukou, ale já v tom vidím smysl. Tím, že se instituce budou před zraky veřejnosti i samotných podnikatelů otevřeně bavit o tom, co kde skřípe, na sebe berou závazek, aby to co nejdříve změnily k lepšímu. Já to považuji za obrovský krok kupředu.

Za rozhovor děkuje Jana Jenšíková

Foto: Patrik Pšeja