Ačkoli nyní egyptská ekonomika prochází zkouškou, stomilionová země s mladou a rostoucí populací, strategickou pozicí pro globální obchod a velkými ambicemi v mnoha směrech nabízí stále bezpočet příležitostí pro naše exportéry a investory. Jak říká ředitel zahraniční kanceláře CzechTrade v Káhiře Tomáš Rousek: „Kdo si navíc začne budovat v Egyptě pozice nyní, získá před ostatními náskok. Protože jestli je v Africe pro úspěšný obchod něco opravdu potřeba, pak je to trpělivost a dlouhodobé budování osobních kontaktů.“ Hovoříme s ním krátce po úspěšné misi českých vodohospodářů v Káhiře, kterou zorganizoval CzechTrade ve spolupráci s Velvyslanectvím ČR v Káhiře.
Tomáši, jak je to tedy s těmi obavami o obchodování s Egyptem v souvislosti s nedostatkem valut na tamním trhu? Mají čeští exportéři k obavám důvod?
Nedostatek valut na trhu problémy egyptským firmám způsobuje, o tom není pochyb. Dochází k prodlevám v platbách, ale české vývozce by to nemělo odradit. Řekl bych, že ohledně plateb to tu funguje podle stejného modelu jako vždycky. I v minulosti byly zajištěné, nedělaly se nezajištěné platby. Nebo se platilo předem, i na to egyptské firmy reagují pozitivně. Platby se zajišťují zpravidla akreditivem a v současné době se začíná hodně využívat forma dokumentárního inkasa, které je levnější než akreditiv a je bezpečné.
Rád bych k tomu dodal, že Egypťané berou celou situaci jako výzvu, daleko víc začínají exportovat, aby získali valutu do země. Navíc běží spousta nových projektů financovaných mezinárodními institucemi, překvapivě třeba i Evropskou rozvojovou bankou. I ty mohou být příležitostí.
Jaký je tedy v současnosti zájem českých firem o toto teritorium?
Zájem je větší, než by možná někdo čekal. Egypt je lákavý tím, že od nás není až tak daleko, je dobře dostupný a Egypťané o nás mají dobré povědomí, rádi s námi obchodují. Tradice česko-egyptského obchodu je dlouhá a oni jako partneři jsou relativně spolehliví. Věci se domlouvají dlouho, ale když si plácnete, tak platí, že jsou čestní obchodníci.
Osobní vztahy jsou nejdůležitější
Ještě před pár měsíci jste zastupoval barvy agentury CzechTrade ve Stockholmu. Jaký je podle vás hlavní rozdíl mezi obchodováním v severských zemích a v současném působišti?
Egypťané jsou jako Arabové zvyklí na osobní kontakt, osobní jednání, rádi jsou obřadní, rádi vás pozvou na čaj. Staví obchod na osobních vazbách a ideální je, když se to prolne i s přátelstvím. Kdežto Seveřani berou obchod čistě pragmaticky – jako obchod.
Vztahy jsou v Egyptě nejdůležitější. Nenavážete je od stolu a musíte je udržovat i mezi jednotlivými smlouvami a obchodními případy. Tomu je samozřejmě třeba se přizpůsobit. Navíc, když bych to měl srovnat s tím Severem, vzdálenost Káhiry od Česka je oproti Stockholmu dvojnásobná, přijde tedy o to víc vhod asistence naší zahraniční kanceláře. Začíná dávno před samotnou obchodní návštěvou české firmy v Egyptě, kterou velmi pečlivě připravíme. Stejně tak jsme nápomocní při jednáních, ale i po nich, zajistíme návazný follow-up a udržíme s jejím egyptským protějškem kontakt, pomůžeme novému byznysu na svět, i když to je běh na delší trať. Minimálně roční spolupráce je základem k tomu, aby zde česká firma začala trvale působit.
Když jste zmínil obchodování založené na přátelské bázi, jak nejlépe navázat přátelství s Egypťanem?
Nebýt formální! Chovat se přirozeně, začít si jen tak povídat o Česku a o Egyptě, pak teprve přejít k nějakým konkrétnějším věcem týkajícím se obchodu. Egypťanovi nepošlu strohý e-mail s poptávkou. Nejprve ho pozvu na návštěvu k nám do kanceláře na ambasádu, vypijeme společně čaj nebo kávu, pak ho navštívím zase u nich. Prostě netlačit na pilu, dát věcem čas. Egypťané s námi obchodují rádi, protože jsme lidé družní a přátelští, ale máme zároveň smysl pro zodpovědnost.
Vše pro zákazníka
Mluví-li se o úspěších našich firem v zahraničí, většinou se v první řadě jako klíč zmíní kvalita za rozumnou cenu. V čem můžeme ještě zabodovat?
Zákaznickým servisem. Tvrdím, že máme jeden z nejlepších zákaznických servisů na světě! Česká firma udělá pro zákazníka všechno, na co si vzpomene. A to se samozřejmě cení. Tím můžeme hodně konkurovat.
Šancí je hodně. I v netradičních oborech
Pojďme tedy k samotným šancím a firmám, které v Egyptě slaví úspěchy. Které byste připomněl?
Země má obrovské plány v mnoha směrech, ale záleží na prioritách. Díky tomu, že je na tom nyní hůř ekonomicky, musí hlavně zajišťovat základní potřeby. Musí nakoupit ropu a léky ze zahraničí, kvůli bezpečnostní situaci musí financovat armádu. Pak je prioritní energetika, dopravní infrastruktura a číslo jedna je tu voda kvůli zavlažování, pěstování plodin. Trvá zde totiž problém s nedostatkem pšenice, Egypt ji dříve až z osmdesáti procent dovážel z Ruska a Ukrajiny. Zajistit dostatek pitné vody, získat zavlažováním pouště další zemědělskou půdu – to jsou otázky, které dnes řeší asi nejvíc.
Proto jsme také nedávno zorganizovali úspěšnou misi šesti českých firem, které mají inovativní řešení na zlepšení pěstování plodin, zavlažovací systémy, umí pomoct odsolovat mořskou vodu a tak dále. Firma Ecoone dokonce umí vyrábět vodu ze vzduchu!
Vedle toho stále platí, že naše firmy zde bodují také ve strojírenství, energetice a dopravních prostředcích, ale nejen to. Příležitosti se najdou i v netradičních oborech.
Můžete některé další jmenovat?
Rád bych se do budoucna zaměřil na sektor horeca – vybavení hotelů a restaurací, což je velmi široké spektrum produktů. Egyptský turistický ruch a nově budované hotelové komplexy stojí za to, aby české společnosti upřely pozornost tímto směrem. Byl bych rád, kdyby naše společné úsilí vyvrcholilo účastí firem na veletrhu Hace, který se bude konat v Káhiře na podzim 2024.
Ukázalo se, že velké šance tu má například i česká firma, která se specializuje na výživu zvířat. Pomáháme jí hledat obchodní partnery a už jsme vzbudili veliký zájem ze strany místních distributorů a větších obchodníků.
A s další českou firmou tu zkoušíme rozjet výrobu externích kardiostimulátorů. Již jednáme s některými egyptskými partnery, tak uvidíme, jak rychle postoupíme dál.
S Tomášem Rouskem si povídala Jana Jenšíková
Foto: archiv T. Rouska