Michal Fleischmann: Francouzi a Češi sdílejí společné hodnotySbližování přináší nové příležitosti

„Český a francouzský svět jsou si blíž než kdy předtím,“ říká Michal Fleischmann, velvyslanec České republiky ve Francii. „Jsme na stejné lodi a přes veškeré rozdíly, které nepovažuji za zásadní, máme stejné hodnoty, jež určují naše bytí. To je zásadní věc pro diplomacii i obchod.“

O budoucích obchodních úspěších firem nerozhoduje jen ekonomická, ale i kulturní diplomacie. Jaký význam jí přikládáte a co v tomto směru vaše ambasáda podniká?

Ve Francii, ne-li v Evropě, se ekonomická diplomacie neobejde bez té kulturní. Vyrůstali jsme na obdobných hodnotách, opíráme se o stejné evropské osobnosti, nadnárodní umělce, ekonomy. Proto se na ambasádě snažíme vytvářet prezentaci České republiky tak, aby se ekonomický a kulturní svět prolínaly. Příkladem mohou být propojení ekonomických seminářů či setkání podnikatelů s výstavami na plotě ambasády. Takto jsme například loni prezentovali současný český průmyslový design. Nedávným příkladem byla výstava českých hraček od tradičních českých výrobců v Českém centru Paříž, v jejímž rámci byly zorganizovány také obchodní schůzky s potenciálními obchodními partnery a distributory hraček ve Francii.

Jaké je mezi francouzskou veřejností povědomí o české kultuře?

Ve Francii rezonují jména jako Forman, Kundera, Havel, Hrabal... Mimochodem Milan Kundera tady byl loni jedním z nejprodávanějších autorů. Letos slavíme Rok české hudby a díla ikon české klasické hudby, Smetany či Dvořáka, se ve Francii rovněž těší velké oblibě. Máme také Rok Franze Kafky, toho tu zná snad každý. Nová jména se prosazují a každým rokem o nich slyšíme víc a víc: Mařatka, Borecká, Platzová, Horňáková-Civade a mnozí další. Francouzi navštěvují Prahu a Českou republiku čím dál častěji a jejich povědomí o naší zemi stále roste.

Ekonomická a kulturní diplomacie jdou ruku v ruce.

I plot ambasády může sloužit k prezentaci úspěchů. Na obrázku přehlídka českého designu

Procházka časem leccos osvětlí

Co se v tomto ohledu změnilo od dob, kdy až do získání politického azylu působil v Paříži jako kulturní atašé československého velvyslanectví váš otec?

Poválečná doba, kdy otec působil jako kulturní atašé, byla pro českou kulturu a její propojení s kulturou francouzskou zcela výjimečná. Navazovala na předválečná přátelství – Breton, Eluard a Aragon se intenzivně scházeli s Nezvalem, Seifertem a Šímou. Když otec nastoupil jako kulturní rada v polovině šedesátých let, tedy v době začínajícího, dost krátkého tání ledů, navázat na tyto velikány nebylo jednoduché. Československo jen pomalu odcházelo od komunistické ždanovsko-sovětologické kultury. To, že se podařilo prosadit Kunderu, Formana, Passera, takzvanou československou novou vlnu kinematografie a další, nesmírně napomohlo sympatiím a pochopení Pražského jara. Období po okupaci bylo krátkodobě intenzivní: Francouzi se o nás zajímali. Poté však bylo čím dál tím těžší Československo prosazovat, občas vyšel nějaký článek, nějaká knížka. Začal jsem pracovat ve francouzském veřejnoprávním rozhlase, a kdykoliv to bylo možné, natáčel jsem pořady o českém disentu, české situaci, české kultuře. V roce 1984 získal Nobelovu cenu za literaturu Jaroslav Seifert. Milan Kundera se postupně dostával na vrchol světového uznání.

A pak nastal zlomový rok 1989.

Ano, Československo se vrátilo na mapu Evropy. Role prezidenta Havla je v tomto nezastupitelná. Kulturní člověk, který přišel s novým pojetím politického pohledu na svět a novou terminologií a s novým, až literárním jazykem, byl značným osvěžením politické rutiny. Československu a posléze Česku se dostalo světové pozornosti.

Přišel vstup do NATO a potom do Evropské unie. Úspěšné české předsednictví v Radě EU ve druhé polovině roku 2022 přispělo k našemu zviditelnění, a to i na poli kultury: v Paříži se podařilo postavit dočasnou repliku Lennonovy zdi před Panthéonem, výstava malířky Toyen v Muzeu moderního umění měla velký úspěch.

Válka na Ukrajině a rychlá reakce České republiky v pomoci proti agresorovi dokreslila u Francouzů nový pohled na naši zemi. Zemi evropského formátu. Na loňské konferenci Globsec v Bratislavě citoval francouzský prezident Macron slova Milana Kundery z knihy Unesený Západ a vlastně se omluvil za dlouholeté přehlížení střední Evropy. A jeho poslední cesta do Prahy začátkem března tohoto roku vynesla Česko do popředí celé Evropské unie. V Praze silně a důrazně zopakoval svůj nově prosazovaný přístup k Rusku, tedy být připraveni na všechny eventuality a chránit Evropu proti ruskému imperialismu a expanzivnosti.

Od dob mého otce po dnešek jsme se prodrali strništěm času tam, kam jsme vždycky patřili, do Evropy. A Francouzi to vědí.

Prodrali jsme se strništěm času tam, kam jsme vždycky patřili, do Evropy. A Francouzi to vědí.

Hovoříme myšlenkově stejným jazykem

Do francouzštiny jste přeložil několik děl, z nichž nejznámější jsou básně Jaroslava Seiferta. Jak je česká literatura obecně vnímána francouzskými čtenáři?

Česká literatura je ve Francii viděna jako literatura „vtipných filosofů“, kteří na až banálních historkách vytvářejí filosofické vnímání světa, jeho pravdy a poznání. To vše s tou zvláštní a pro Francouze někdy až nepochopitelnou, ale obdivovanou ironií. Máchu jistě málo četli, díky Kafkovi, Hrabalovi a hlavně Kunderovi ale českou literaturu milují.

Je tento česko-francouzský spisovatel víc znám a oceňován v Česku, nebo ve Francii?

Ve Francii se úmrtí Milana Kundery objevilo na všech titulních stránkách deníků, týdeníků a měsíčníků. V Čechách jsem nezaregistroval žádnou podstatnou analýzu fenoménu ztělesněného Kunderou. Dlouho nevyslyšená střední Evropa, která upozorňovala na nebezpečí, jež představuje Rusko a jemu přirozená expanzivnost, se stala pomyslným centrem Evropy.

Bylo by žádoucí, aby si česká společnost uvědomila důležitost spisovatele Milana Kundery, který dlouhodobě odmítal, že by jeho romány a eseje byly politicky motivované. „Jsem spisovatel,“ říkal. Pravdou je, že jeho projev na Sjezdu československých spisovatelů v roce 1967 se stal jedním z milníků cesty k Pražskému jaru. Pravdou je, že znovuvydání Uneseného Západu, aneb Tragédie střední Evropy před dvěma lety (první vydání v časopise Débat v roce 1983) vrátilo otázku postoje tzv. Západu versus Rusko do politického dění.

A pomohl Francouzům, aby lépe pochopili mentalitu a jednání občanů středoevropského regionu?

Milan Kundera značně přispěl k posunu jak Francouzů k nám, tak naopak. Jako spisovatel a myslitel zformuloval teze, vytvořil věty, které se dostaly do povědomí lidí. Dnes už nemusíme vysvětlovat naše češství, ale můžeme konkrétně vyjadřovat naše úsudky, protože Francouzi vědí, že vycházíme ze stejných hodnot, mluvíme myšlenkově stejným jazykem. V Bratislavě prezident Macron řekl „Už nikdy unesená Evropa!“ a Evropa stojí společně za Ukrajinou.

Ministr zahraničí Jan Lipavský a velvyslanec Michal Fleischmann vítají francouzského prezidenta Emmanuela Macrona při jeho březnové návštěvě Prahy

Máme být na co hrdí, tak se nebojme prosadit

Jaké rozdíly mezi českou a francouzskou mentalitou vnímáte vy osobně jako člověk, který zná velmi dobře obě země?

Francouzi mají v sobě zakotvené jisté sebevědomí, které poráží všechny komplexy. Mají v sobě sílu francouzské kultury, tedy sílu literatury, filosofie a vojenských vítězství. Prohry jsou analyzované, překlenuté omluvou a paradoxně vedou k většímu uvědomění si role Francie, její důležitosti. Češi o sobě a své síle často pochybují a zároveň bývají přesvědčeni o své jedinečné pravdě.

Česká republika je v kontextu Evropy středně velká země. Má své velikány a myslitele, které někdy více zpochybňuje, než uctívá. Přitom máme na co být hrdí, na naši kulturu, na naše ekonomické úspěchy, na naše vědce a vynálezce, na naše schopnosti.

Vaše diplomatická mise v Paříži tento rok končí. Kdybyste měl vyjmenovat pár zkušeností, které si z ní odnesete a které vás ovlivní v dalším působení, co by to bylo? A co byste doporučil našim čtenářům, českým podnikatelům, kteří usilují o obchodní úspěchy na francouzském trhu?

Při své misi jsem poznal, že jsme schopni určovat agendy a řídit celý proces jejich realizace. Umíme formulovat myšlenky a vyjádřit je. Pozitivně překvapujeme naší nápaditostí a zručností. Už nejsme „kývači“ či nejasně, neurčitě negativní, ale jsme akční. Jsme plnohodnotnými hráči. Podařilo se rozhýbat stagnující nebo myšlenkově neuchopitelné vody. Poznal jsem, jak důležitá je každodenní styková práce s protějškem. Na poli politiky, na poli ekonomiky i na poli kultury.

Jsem přesvědčen, že se povedlo vtělit Francouzům naše pohledy. Vnést do jejich jazyka naše formulace. Na ambasádě a v Českém centru jsme rozhýbali povědomí o české kultuře nejen tím, že ukazujeme naše dnešní umělce, což je zcela zásadní, ale podařilo se také vrátit na zasloužené místo naše velikány z minulosti. Například Toyen nebo Josefa Šímu. V Paříži jsme nezapomenutelně uctili Václava Havla. Jeho lavička, dílo Bořka Šípka, je dnes na čestném místě před ambasádou. Brzy bude stát i v Monaku.

Čeští podnikatelé by si měli být vědomi svých schopností, přál bych jim, aby se nebáli sebevědoměji prosazovat. České výrobky se zde těší dobré reputaci, pokud jde o jejich technické zpracování a vysokou kvalitu. Francouzský zákazník je náročný a ocení navíc také dobrý design, marketing a kvalitní zákaznické služby. A to všechno my umíme.

Za rozhovor děkuje Jana Jenšíková

Foto: archiv M. Fleischmanna a Vladimír Buchar