Stát by měl rozlišit podvodníka a slušného podnikatele

O českém daňovém systému, disciplíně našich poplatníků, selhávání státu a budoucnosti Evropské unie hovoříme exkluzivně s českým daňovým poradcem číslo 002 a prezidentem Komory evropských daňových poradců Jiřím Nekovářem.

Jak hodnotíte platební morálku českých daňových subjektů?

Obecně nevidím jejich daňovou disciplínu vůbec černě. Jsme pod vlivem bismarckovského práva a v jeho akceptaci se nacházíme nad průměrem zemí EU. Většina našich poplatníků chce mít daně v pořádku. Kdo ale selhává, je stát. Nedokáže rozlišit mezi podvodníkem a slušným podnikatelem a obávám se, že pro to není ani dostatečná vůle.

Takže se nekloníte k restrikcím vůči standardním daňovým subjektům, které nerespektují pravidla?

Nejprve si musíme ujasnit, co to je nerespektování pravidel. Daňový systém existuje ve dvou modifikacích. V socialistické, respektive sociální, v níž jsou daně považovány za povinný příspěvek společnosti. Je pak na každém poplatníkovi, zda svůj závazek splní správně. Nebo jsou chápány jako odnímání soukromého majetku státem, tedy tak jako v tuzemsku po roce 1990, a potom musí zákon přesně specifikovat, za jakých podmínek k tomu může dojít. Navíc se ukazuje, že v zemích, v nichž se uplatňují silnější právní a trestní sankce, je výběr daní nižší než v zemích, kde jsou menší daně nebo výběr daní nepodléhá trestnímu právu.           

Daně jsou složité samy o sobě

Drtivá většina malých a středních firem se pohybuje v mantinelech vymezených příslušnou legislativou. Ale trápí je složitost daňového systému. Jak jsme na tom ve srovnání s partnery v EU? Jsou tam daně složitější?

Daně jsou složité samy o sobě, protože slouží nejen jako zdroj finančních prostředků státu, ale také jako motivační nástroj. Dalším problémem je skutečnost, že veřejnoprávní normu je povinen aplikovat na své chování poplatník-laik. Přitom až po čase se ukáže, zda postupoval správně. Ale když se podíváme do Evropy, třeba Německa nebo Velké Británie, zjistíme, že náš systém není složitější.

Na příkladu Německa jsme se mohli nejednou přesvědčit, že tam daňový systém funguje lépe. Čím bychom se od něj mohli inspirovat?

Především rychlou a kvalitní prací daňové správy. Ale převzít bychom měli jen ty modely, které odpovídají našim podmínkám.

Když není náš daňový systém složitější, v čem je tedy jeho největší problém?

Především v daňové nestabilitě. Politici pod heslem zjednodušení zákony tzv. upřesňují, komplikují a rozšiřují o další výjimky. Od poloviny devadesátých let došlo jen v předpisech o daních z příjmu asi k 120 novelizacím. 

Nový občanský zákoník přináší obrovskou nejistotu

Mohou se malé a střední firmy nebo živnostníci vůbec vyznat ve třech a půl tisících paragrafů nového občanského zákoníku?

Nemohou. Osvojit si neustále se měnící legislativu je obtížné i pro kvalifikované daňové poradce. Přitom daňové zákony by měly být koncipovány tak, aby je poplatník dokázal aplikovat v praxi sám.

Navíc prožíváme období, jehož složitost si firmy ani široká veřejnost ještě plně neuvědomují. Jestliže jsme si donedávna stěžovali na malou předvídatelnost práva, pak s novým občanským zákoníkem, k němuž ještě neexistuje judikatura, jsme se v tomto ohledu vrátili do začátku devadesátých let.

Stojí společnosti benefity z této legislativní revoluce za to?

Osobně si myslím, že nestojí, i když bych ji vlastně měl jako garanci profesní budoucnosti členů naší komory spíše vítat. Společenské náklady, které ponesou veřejnost a firmy, jsou příliš vysoké.

I velké firmy?

Ponesou je všechny firmy. Vstupujeme do obrovské právní nejistoty. Kolegové ze zemí západní Evropy také pořád něco „vylepšují“, ale z tří a půl tisíce paragrafů našeho nového občanského zákoníku jsou upřímně zděšeni.

To znamená, že naše podnikatelské subjekty budou na poradcích závislé čím dál víc. Nejsou pro ně příliš drazí?

Záleží na zadání. Jinak odborně zdatného, a tudíž i finančně nákladného poradce budu potřebovat pro malou rodinnou firmu, jinak pro ustavení pobočky v zahraničí. Na českém trhu se v současné době pohybuje kolem 4500 kvalifikovaných daňových poradců a specializovaných právníků, jejichž odměny šly v posledních letech celkově hodně dolů.

Když se podíváme do Evropy, třeba Německa nebo Velké Británie, zjistíme, že náš daňový systém není složitější.

Podporujeme vývoz, ale brzdíme vracení DPH

Ani současná vláda neodolala pokušení zaexperimentovat si s daněmi a přišla s třetí sazbou daně z přidané hodnoty. Jaký máte názor na vývoj sazeb DPH?

Již léta jsem stoupencem jedné sazby DPH, která by systém zjednodušila a omezila daňové úniky. Zdlouhavé vytýkací řízení a dlouhý proces vracení DPH brzdí zejména exportní ekonomiku, jako je naše. Pro malé a střední podniky je 21 procent veliká suma. Na druhé straně by policie a daňové úřady měly důsledně a přísně stíhat sofistikované daňové úniky účelově zřízených subjektů.

Před volbami politici obvykle slibují, že daně sníží a zjednoduší. Je to s naším deficitem veřejných financí vůbec reálné?

Minulé zkušenosti ukazují, že není. Koaličním vládám nemusí chybět dobrá vůle, ale pro racionalitu nemají moc prostoru. Každý politický subjekt se chce zviditelnit a prosadit sliby dané voličům.

Snížení daňové zátěže je proto většinou iluze. Navíc s daněmi se dá krásně kouzlit. Ve skutečnosti může opticky nižší sazba daně přinést naopak vyšší zdanění. Nezáleží totiž pouze na sazbách, ale také na výši daňového základu, který upravují četné odečitatelné položky. Některé politické zásahy do daňového systému sice mohou vytvářet dojem, že se zlepší jeho fungování, ale ve skutečnosti je tomu naopak. Každá výjimka přináší jen další komplikace.

Česká Never Ending story

Frekventované téma jsou paušály osob samostatně výdělečně činných. Jaký na ně máte názor?

Paušály pro živnostníky mají logiku, protože jim snižují administrativní zátěž. Dalo by se však diskutovat o optimálním nastavení sazeb. Ale z celospolečenského hlediska bychom měli být rádi za každého solidního řemeslníka, protože tito lidé jsou krví ekonomiky a nezatěžují stát na sociálních dávkách. Ve prospěch paušálů hovoří i další argument: ve snaze o větší spravedlnost byly sníženy limity pro povinnou registraci DPH, což vedlo k takovému nárůstu jejích plátců, že neúnosně přetížili daňovou správu.

V této souvislosti se často hovoří rovněž o velkých rozdílech mezi odvody na pojistném zaměstnavatelů a OSVČ. Není kritizovaný tzv. švarcsystém přirozenou obranou zaměstnavatelů?

Při malé flexibilitě a komplikovanosti zákoníku práce, nerespektujících současnou situaci na pracovním trhu, se jim nelze divit. I v těchto případech však lze nastavit podmínky v souladu se zákonem. Proto někteří zaměstnanci přecházejí na „volnou nohu“, což znamená, že na nezávislé bázi spolupracují s několika firmami. Jsou-li splněny podmínky stanovené pracovněprávní a daňovou legislativou, nemohou kontrolní úřady nic namítat. Ale OSVČ by si měly uvědomit, že nízké pojistné v současné době znamená nízké dávky v budoucnosti.

Díváme se na svět desetimilionovou optikou

Prezident Zeman podpořil v Evropském parlamentu harmonizaci daní pro členy EU. Je tento návrh reálný?

Nevím, jestli reálný, ale určitě existenčně důležitý. V daňové harmonizaci spatřuji jednu z cest, jak zabránit, aby se Evropská unie nerozpadla. Evropa sice již svou vůdčí roli ztratila, ale pokud se chce dál rozvíjet a neutápět se ve sporech a násilných konfliktech, nezbývá jí nic jiného než větší harmonizace, větší integrace a, byť nám to může být proti srsti, i větší vliv Bruselu. Budoucnost má jen federální Evropa, která bude navenek vystupovat jednotně.

Jak tato vize souvisí s daněmi?