Dobrá dohoda je lepší než nesmyslná válka

Protiruské sankce. V poslední době snad nejfrekventovanější slovní spojení v našem slovníku. Jedněm připadají bezzubé, jiní namítají, že stejně nikdy nic nevyřešily. Jaký na ně má názor a co soudí o jejich dopadech, o tom jsme hovořili s předsedou představenstva Komory pro hospodářské styky se zeměmi SNS Václavem Petříčkem.

Dvacáté století je plné historických paralel. Ve svých důsledcích snad nejtragičtější byla Versailleská smlouva, jejíž důsledky byly pro Německo tak devastující, že vedly k nástupu Adolfa Hitlera k moci. Jaký máte na sankce názor?

Kromě války je to nejhorší možné řešení sporů. A nemusíme hledat poučení jen v zahraničí. Už panovník Karel IV. uplatňoval zásadu, že dobře připravená dohoda je většinou lepší, výhodnější a levnější než nesmyslná válka.

Obchodní model suroviny za technologie již nefunguje

Ekonomika se relativně rychle dokáže přizpůsobit nové realitě. Máte obavu, že by si české firmy, které se významně uplatňují na ruském trhu, hledaly tak obtížně jiná odbytiště?

Nemyslím, že by pro většinu byly důsledky krátkodobých sankcí dramatické, přesto by je mohly více či méně poškodit i do budoucna. Největší rizika spatřuji v potenciální ztrátě důvěry mezi českými a ruskými partnery, v poklesu poptávky po českém zboží a snížení platební schopnosti jeho odběratelů.

V průběhu uplynulých pětadvaceti let, na jejichž začátku panovala z pochopitelných důvodů poměrně velká nedůvěra vůči ruskému trhu, se ji podařilo postupně překonat. Vytvořily se solidní podmínky pro rozvoj vzájemných hospodářských vztahů nejen s Ruskou federací jako celkem, ale také s jednotlivými regiony. V poslední době již docházelo i ke kapitálovým vstupům českých firem do tamějších společností. Již nefunguje jednoduchý model: suroviny za technologie.

Rovněž vzrostl náš vývoz investičních celků. A v neposlední řadě jsme začali spolupracovat na společných česko-ruských projektech ve třetích zemích. Ruský obchod stále více nabírá směr na státy BRICS a všude tam máme šanci uplatnit technologické dovednosti našich lidí.

Na ruském trhu panuje obrovská konkurence, jazykové znalosti a tradiční kontakty jsou na něm výhodou, ale nikoli dostačujícím argumentem. Tím je kvalita zboží. Pokrok ve vzájemných vztazích stál mnoho úsilí jak firmy, tak představitele profesních komor i českého státu. Nyní by se to mohlo do značné míry promarnit.

Kolik činí současný obrat obchodní výměny mezi Ruskou federací a Českem?

V posledních letech se již pohybuje kolem čtrnácti miliard amerických dolarů. Ale nejde jen o objem, kvalitativně se směrem k sofistikovanějším a komplexnějším výrobkům změnila i struktura českých dodávek. Výrazně posílil podíl finálních produktů.

Velkou zemi bych netlačil ke zdi

Zdá se, že EU při nastavování sankčních mechanismů nevzala dostatečně v potaz, že surovinově bohaté Rusko sice ve vyspělých technologiích zaostává za Západem, ale má z minulosti velké zkušenosti se společenským a ekonomickým strádáním obyvatel. Mohou být sankce vůči takové ekonomice efektivní?

Mohou zpomalit její vývoj, ale zároveň ji posílit, protože se naučí žít pod tlakem. Ale také ji mohou vehnat do náruče třetí strany. Ostatně oživování obchodních vztahů Ruska s Čínou a dalšími zeměmi BRICS je patrné již delší dobu. Kdo na důsledky sankcí obvykle doplatí nejvíc, jsou malé průmyslové ekonomiky, jako je Česká republika. A nemůžeme ani opomíjet fakt, že EU se stále pohybuje na hraně mezi recesí a mírným oživením.

Největší rizika spatřuji v potenciální ztrátě důvěry mezi českými a ruskými partnery, v poklesu poptávky po českém zboží a snížení platební schopnosti jeho odběratelů.

Každý stát EU má jiné historické zkušenosti a různou sílu ekonomických vazeb na Rusko. Naše vláda je v otázce sankcí spíše zdrženlivá. Co bychom mohli unáhlenými postupy riskovat?

Třeba velký pokrok, jehož jsme v minulých letech dosáhli ve spolupráci s osmdesáti ruskými regiony. Naše komora a české ministerstvo průmyslu průběžně sledují na základě četných kontaktů aktuální situaci a příležitosti v těchto administrativních celcích a vytipováváme prioritní teritoria. Jejich představitelé se pak účastní jednání na mezivládní úrovni, kde společně posuzujeme podmínky pro zajímavé regionální kontrakty.

Správnost této strategie se mimo jiné potvrdila i při návštěvě bývalého prezidenta Medveděva v Česku v roce 2011, kdy s tehdejším prezidentem Klausem podepsal velké kontrakty a dohody v hodnotě více než 50 miliard korun. Nyní se trochu obavám, aby jejich realizace neuvízla na politické neochotě.

Měly by se tedy menší státy smířit s tím, že o geopolitickém a ekonomickém uspořádání rozhodují jen ti velcí?

To ne. Ani já nesouhlasím s anexí Krymu, ale preferuji jednání. Může být tvrdé a ne vždy úspěšné, ale stále je lepší než sankce, které kromě hospodářských ztrát přinášejí utrpení civilního obyvatelstva.

Mohla Česká republika udělat víc pro realističtější politiku EU vůči Rusku?

Zdá se mi, že jsme spolu s ostatními členy Visegrádské skupiny nevyužili všech možností a zkušeností negativních i pozitivních k „osvětě“ mezi našimi západoevropskými partnery v otázce vztahů k Rusku a potažmo k prosazení našich cílů. Přesvědčuji se o tom i v rozhovorech s bývalými kolegy, náměstky ekonomických ministerstev z různých zemí EU. Množina jejich názorů je velmi rozdílná a jedinou jednotnou linii představují hlasování v Bruselu.

V Bruselu je ČR málo aktivní

Zatím to však vypadá, že má politika nad ekonomikou stále navrch. Jak hodnotíte koordinaci postupu naší podnikatelské sféry, politické reprezentace a státní správy?

V posledních měsících jsem mile překvapen intenzitou přímých kontaktů mezi podnikatelskou sférou, vládou a státní správou. Například na MPO pracují komise, jichž se účastní představitelé podnikatelských organizací, které ve svých výstupech vychází z podnětů zaměstnavatelů.

Kdo na důsledky sankcí obvykle doplatí nejvíc, jsou malé průmyslové ekonomiky jako ČR.

Sankce však vyhlašuje Unie jako celek. Jak hodnotíte naši pozici v Bruselu?

Ve společných závěrech a opatřeních EU zatím necítím dost důrazné prosazování zájmů ČR naší reprezentací. A byl jsem překvapen, kolik negativních reakcí vyvolalo nedávné vyjádření českého premiéra k charakteru sankcí vůči Ruské federaci.

Události na Ukrajině se nepřímo promítají také do česko-ruských hospodářských vztahů. Podle jakých symptomů si budete upřesňovat představu o jejich možném vývoji?

Především podle počtu a reprezentativnosti zastoupení ruských společností na letošním Mezinárodním strojírenském veletrhu v Brně a podle průběhu příprav další Česko-ruské mezivládní komise pro hospodářskou, průmyslovou a vědecko-technickou spolupráci, jež by se měla konat na podzim letošního roku.

Sankční definice však zužují prostor pro jednání a vylučují možnost účasti vysokých představitelů, jako jsou třeba ministři. Jak byste si organizování podobné akce představoval?

V Německu, Rakousku nebo Nizozemsku pořádají podobná setkání v jiném formátu tak, aby se nedostali do rozporu se sankcemi a zároveň nezamrzly jejich obchodní vztahy se sankcionovanou stranou. Podobný model za účasti reprezentantů na nižší služební pozici se snažíme nastavit i pro naše kontakty s ruskými partnery.

Notorickým problémem české státní správy zůstává vízová politika. Vaše komora rovněž vyřizuje víza pro podnikatele. Pozorujete nějaké změny k lepšímu?

Ze zkušeností vlastních i svých českých a zahraničních kolegů ji považuji za nejsložitější a nejbyrokratičtější v Evropě. Úřady by měly rozlišovat mezi běžnými cestujícími a lidmi, kteří sem přijíždějí dělat seriózní byznys. Vedoucí představitelé firem nebo vysocí státní úředníci z jiných zemí, kteří k nám přijíždějí služebně, nemohou čekat na vízum třeba čtyři měsíce. To má být záležitostí několika dnů.